Zahrady a les

[Geralt]

Křičelas... myslel jsem že ti někdo ubližuje +Přitáhne ju k sobě a pevně ju obejme v očích takový až něžný výraz+

[Wenai Lafayette]

Ale jo, myslim že se mi zdálo, že mi někdo nechce dát cigáro. +obejme ho+ Bylo to strašný.

[Geralt]

+Koutky mu škubnou, ale nahlas by se nezasmál+ To tedy muselo být strašné +řekne vážným hlasem a políbí ji na nosík+ Pokračujeme ve spánku nebo už nechceš?

[Wenai Lafayette]

+protáhne se a zívne+ Já už vstávám. A dám si konečně tu cigaretu.

[Geralt]

+Protáhne své staré kosti a ještě pár hodin spánku by zvládl, ale nikdy by to nikomu nepřiznal+ Někdo mi v noci řekl, že se tu nesmí kouřit +stoupne a přehodí Wenai žíni přes ramena+

[Wenai Lafayette]

To byl jistě člověk nesmírné inteligence a moudrosti. +šourá se ven, tam si sedne na takovej patnk, co je vedle dveří a zapálí si, mžourá do chladného rána+ To je krásný ráno.

[Geralt]

+Nasaje vůni brzkého rána a usměje se+ jo to je +pohladí ji po vláskách, zůstane stát a opře se o zeď stájí a na chvilku se ztratí v myšlenkách+

[Wenai Lafayette]

+vstane a přitulí se k němu+ Máte u vás taky tak krásný rána?

[Geralt]

+Obejme ji pažemi a čelem se opře o její hledě k lesu+ Máme. Nejkrásnější ráno jsem zažil... +vzpomíná a pak se usměje+ už je to tak dávno +nastaví rty aby mu dala potáhnout z cigarety+

[Wenai Lafayette]

+dá mu potáhnout+ Víš, čím dál víc mě tvůj svět láká. Vážně uvažuju nad tím, tam na nějakou dobu zabloudit. Mohli bysme se takhle budit každý den, před náma dobrodružství, co čeká až ho někdo prožije. +zasvít ji v očích+ Už je to tak dávno. Co jsem tak žila, a přitom je to tak úžasnej život.