Obývací pokoj

[Fabien]

Tir: +Nevšímá si jejího vrčení a okamžitě zaostří na odřeniny a krev.+ Měl jsem strach...o tebe...+nejdřív mile, ale pak rezolutně.+ Vysvleč se, musím tě ošetřit...+a když vidí její nejistotu+...hned!

[Tirage]

Fab: proč? koukne na něj vzpurně. proč jsi měl strach? a proč se mám svlíkat? a pak vidí na něm Samovi ohrnuté kalhoty, začne se mu smát, dostane z únavy a z Faba takovej menší záchvat smíchu.

[Fabien]

Tir: +Tváří se nechápavě.+ Proč asi? Svlíkat, protože jsi zraněná a přes oblečení tě vážně ošetřovat nemíním a strach jsem měl, protože...no, protože tě miluju, ještěrko! +Dívá se na její záchvat.+ no, tak svlíkni se, aby to bolavé bylo rychle za tebou a pak šupky do postele!

[Tirage]

Fab: přestane se smát a kouká na něj. miluješ? a jak se to pozná? zeptá se studeně. myslím, že ráno zajdu do nemocnice za Molly... zvedá nos a dělá fóry. a dělá, že řeči o posteli naprosto přeslechla.

[Fabien]

Tir: Ne, nikam ráno nepůjdeš. Molly v nemocnici ráno nebude +to tak odhaduje+ a jediný, kdo ti pofouká modřiny jsem já. +Udělá k ní dva kroky+ A já ti je pofoukat chci...tak to poznáš! +Natáhne k ní ruku a opatrně ji pohladí.+

[Tirage]

Fab: nechá se pohladit, ale pořád na něj kouká jak divoké zvířátko. pak, když se k ní víc přiblíží, uhne mu, vstane a začne se svlékat. jak moc se musím svlíknout? trochu syká, jak si látku odlepuje od polozaschlých šrámů. potřebuju se hlavně umejt... řekne spíš pro sebe. a zády k němu si sundá kalhoty. je vidět poškrábané nohy, holeně hlavně, pár modřin na stehnech. jak to, že nebude Molly v práci?

[Fabien]

Tir: +Dívá se na její rozbolavělé tělo a v duchu šílí.+ Jasně, umeješ se, to víš, že jo. Pomůžu ti...když budeš chtít...+je dost smířlivý a ochotný ji kývnout na skoro všechno.+ No, má teď v práci nějaký jednání a zítra má zase dovolenou...+povzdechne+...zřejmě tady na ní narazíš..+Přiskočí a pomůže jí sundat ponožky.+

[Tirage]

Fab: vidí jeho psí oči a tak nějak se její vztek a zklamání rozpouští. ale rozhodne se, že se jen tak nedá. trochu schválně ho trápí tím, že usykává víc, než je třeba, dělá strašně statečnou a trpící, neb vidí, jak je z toho hotovej. dovolenou? hm, ta se má... jau! ne, to nic... dobrý... fakt si to začíná užívat, mrcha.

[Fabien]

Tir: +(A ten ťuňťa jí to baští i s navijákem... ) Hezky jí sundá zbytek oblečení, pečlivě jí ošetřuje, každou ranku jí zkontroluje, zacelí, a po chvilce, když se zdá, že Tir neprotestuje, tak i políbí. + Neboj, ještěrko, za chvilku už to bude dobrý...+chlácholí ji.+

[Tirage]

(jak mu prorokovala Et, tak se mu to vyplatí.)

Fab: nechá ho, ať se stará a na jeho polibky - zprvu nesmělé - nereaguje vůbec. a pak na důraznější: au, co děláš? a pak když je v té pomstychtivosti... možná bys mi spíš měl pomoct s tímhle. koukne na něj a sundá si triko i mikinu najednou přes hlavu. a nastrčí mu rameno a bok, kde má dokonce nějaké trny v kůži. nevím, co to bylo za sajrajt, mohlo by to hnisat... bacha, můžou být i mírně jedovatý... tváří se jak Arnold, nebo Sylvester, když si sami šijí tržnou ránu háčkem na ryby a tkaničkou do bot.