Pokoj Memory

[Memory]

Vybehne do izby, dá havkáčom jesť a poberie sa zas späť do loklu. "Buďte tu dobrí." povie, než zavrie dvere. Psíkovia sa hneď pustia do žrádla a potom sa uložia do pelíšku.

[Memory]

Zamyslene vojde do izby. Psíci už spia, tak sa potichu presunie do svojej izby, kde si zbalí potrebné oblečenie. Nevie síce, ako dlho bude preč, no dúfa, že sa čoskoro vráti. Ešte raz očami preletí list, čo prišiel pred pár dňami muklovskou poštou. Nemusel byť ani podpísaný, je jasné, kto ho poslal. Povzdychne si, no čo sa dá robiť. Ešte si pred spaním dá rýchlu sprchu, lebo ráno na to nebude čas.

Na druhý deň skoro ráno vezme dvojčatá, kufor a potichu, aby nenarobila príliš veľký hluk, keďže väčšina Mýtinky ešte spí, sa vykradne von, odkiaľ sa odmiesni.

[Asher]

Chvíli po tom, co odejde se tam objeví obálka z kvalitního, starožitného papíru.

Drahá Memory,
plním, co jsem slíbil a zvu Vás na skleničku, případně na večeři. Dejte mi vědět, kdy budet mít čas, stačí poslat odpověď do Slastí, ona už se ke mě dostane, a já se přizpůsobím. Zatím au revoir.

Asher

[Memory]

Na chvíľu sa vráti domov, aby niečo zobrala, keď si odrazu na stole všimne hnedú obálku. Prekvapene ju zoberie do rúk a vytiahne odkaz ba starobylom papieri, napísaný úhľadným písmom.
Dvakrát si ho prečíta, kým je tomu ochotná uveriť. Zdá sa, že nezabudol. Povie si sama pre seba. Ešte jej raz padne zrak na slovo večera, zachveje sa. V spojení s upírom jej to neasociuje zrovna príjemnú predstavu. No na pohárik ju to celkom láka. Kedy bude mať zas možnosť rozprávať sa s upírom?
Vezme pero, napíše krátky odkaz a pošle ho do Slastí.
Potom vezme po čo prišla a vytratí sa z izby.

[Bill Weasley]

S úsměvem na tváři dorazí až na Mýtinku, opře se o zeď a klepá na dveře a doufá, že je Memory doma

[Memory]

Vráti sa bez hafanov, s kufrom v ruke a ako tak zamyslene kráča po chodbe a pritom vyťahuje kľúče, Billa si všimne, až keď doňho takmer vrazí. Naľakane nadskočí. "Bill!" zamrká. Akosi sa jej to nezdá, no je to on. "Bill!" zvolá natešene a na tvári sa jej zjaví úsmev od ucha k uchu.

[Bill Weasley]

Tak už to vzdal to klepání a má sek odchodu, když do něj Mem narazí Jestli jsi čekala někoho jiného, tak já můžu zase odejít Kření se a drapne jí kufr, at se s ním nemusí tahat Jsem ti něco přinesl Mrkne na ni a vytasí se s kytkou

[Memory]

"Nečakala, ale ani teba som nečakala." uškrnie sa. "Ďakujem." vydýchne úľavou, keď jej Bill vezme kufor. Nie je síce veľmi ťažký, ale už sa s ním nejakú tu dobu predsa len ťahá. "Páni, tie sú nádherné." vezme si kytku a privonia ku kvetom. Očká jej pri tom žiaria. "Ideš ďalej?" spýta sa, keď otvorí dvere.

[Bill Weasley]

Jenom se usmívá a když vidí jakou má z těch kytek radost, tak je rád Vlastně jsem tě přišel pozvat na jídlo, ale jestli na tom trváš Pokrčí rameny a vkročí k ní do pokoje a zavře dveře A to za to nic nedostanu? Ani malou pusu?

[Memory]

Vyzlečie si kabát a so šibalským úsmevom sa otočí k Billovi, ktorý stojí pri dverách. "Možno malú si zaslúžiš." povie a pomaly sa k nemu priblíži. Perami mu zľahka prejde po brade, zastaví sa na milimeter od jeho úst. "Ale keďže si sa tak dlho neozval..." z hlasu jej zaznie drobná výčitka. "...ešte si to rozmyslím."