Tirage

[Tirage]

Fab: nakloní se k němu a políbí ho. nepřestává se na něm pohybovat a drří ho za ramena. když se přidá on důrazněji, sotva lapá po dechu. cítí, že oba mají vrchol na krajíčku. a pak je to jako skok do propasti, akorát nepadají, ale letí.

[Fabien]

Tir: +Letí s ní, musí jí držet, aby se mu neztratila. Je to jako vír. Úchvatný zážitek na pokraji vědomí a vyčerpání. Přitáhne jí k sobě a vysušenými rty jí líbá na tvář.+

[Tirage]

Fab: chce mu říct lásko! ale nejde jí promluvit, ale myslí na to tak intenzivně, že to musí být slyšet. nastavuje rty a popadá dech. je naprosto vyčerpaná, naprosto naplněná a šťastná.

[Fabien]

Tir: +Slyší to a má pocit, že Tir opravdu mluví nahlas. Chce jí odpovědět, ale ani jemu to nejde. Najde její rty a vyčerpaně jí líbá. Šťastný, dokonale zmatený. Zavírají se mu oči, šátrá po peřině, aby je oba přikryl.+

[Tirage]

Fab: nějak se skutálí vedle něho a přitulí se. ještě se unaveně líbá a pak usíná. v bezpečí a hluboce.

[Fabien]

Tir: +Usyslí si taky nějakou peřinu, protože Tir sice usne roztomile, ale s větší částí přikrývky na sobě. Schová si svoji Tir do náruče a spí jako batolátko.+

Dobrou!

[Tirage]

Fab: v noci se vrtí a trochu ho okopává, ale zdaleka ne tak, jako normálně. když se probudí na chvíli, zjistí, že ji Fab objímá, že je u něj v teple a bezpečí, uvědomí si, že ráno jim začíná společná dovolená, a samou radostí mu přenechá jeho peřinu a ještě ho jemňounce zlíbá po obličeji a krku. a natulí se k němu a zase usíná.

[Fabien]

Tir: +Vrní si ze spaní a chruje se k Tir. Zdá se mu o Tirage v levandulovém poli a usmívá se ze spaní.+

[Tirage]

Fab: spí zase a zdá se jí o obrovských levandulově fialových králících, kteří jako obrovské hebké vzducholodi létají po nebi a mají věnce z leknínů. a Tir se na jednom takovém veze, zabořena do hebka a tepla a levandulové vůně. králičí vzducholodi brázdí oblohu a cestou žabími vystřelovacími jazyky loví moly.

[Fabien]

Tir: +Probudí se brzo ráno, slunce teprve vstává. Pohladí Tirage po zádech a dívá se z okna na červánkové nebe. Začíná mu dovolená a on má pocit, že mu celý svět leží u nohou.....A pak si uvědomí, že si zase zapomněl do batohu přibalit kapesníky a zoudoufá, že mu matka nevynadá.+