Pokoj vpravo nahoře

[Wenai Lafayette]

Tak dobře, ale já budu držet pozice. V hospodě. +ujasní to+

[Ještěrena Tosca]

Jak jinak. Jdeme.

[Ještěrena Tosca]

+hodí vak do kouta a jde se umýt+

[Wenai Lafayette]

+doplouží se do pokoje, zmerčí vak a začne se v něm hrabat, když najde dřevěnou krabičku zvědavě ji otevře a spadne jí brada+ Ty bláho!

[Ještěrena Tosca]

+vyjde z koupelny, na sobě nic nemá+ Opovaž se na to sahat.

[Wenai Lafayette]

Nejsu blbá. +hodí po něm ublíženej pohled+ Kamenný oko! Kdes ho sebral! Teda to je jasný, ale jak? A kdy? A pochybuju, že si ho nechal vzít jen tak z hecu.

[Ještěrena Tosca]

+vezme jí krabičku a zamyšleně se na Oko podívá+ Ale nejsem si jistý, jestli je pravé. +zachrastí krabičkou, zavče ji, odloží na krbovou římsu+ Podíváme se na tu tvou modřinu. +odmanévruje si ji na postel, něžně ji tam položí a vyhrne jí župan po stehnu+

[Ještěrena Tosca]

+ráno se vzbudí, vytáhne pár papírových pytlíků a začne zkoumat Kamenné oko+

[Wenai Lafayette]

+ráno, teda spíš k polednímu se vykope z postele, nasouká se do županu+ Dobrý ráno. +usměje se na Ještěrenu+ Tak jak to vypadá? +pohled jí padne na stůl, kde pořád ještě leží tesák, vezme ho opatrně do ruky a sedne si na zem vedle Ještěreny+ Můj tesák. +pohladí okousané ostří+ Nevěděla jsem... myslela jem, že už ho nikdy neuvidím.

[Ještěrena Tosca]

+usměje se na ni+ Donesl jsem ti ho. +zadívá se na oko+ Já ti nevim, Wenai. Nejsem si vůbec jist.