Pokoj vpravo nahoře

[Wenai Lafayette]

Děkuju. +dá mu pusu na tvář+ A hodně štěstí, kdybys chtěl pomoct, tak řekni.

[Wenai Lafayette]

+celou tvrzí se prožene jak vítr, ale před těmitodveřmi se zastaví a zklidní, pak vstoupí+ Ještěreno. +zašeptá+

[Ještěrena Tosca]

+vstane od stolu, něco se mu na ní nezdá+ Ano?

[Wenai Lafayette]

Měl bys odejít. +snaží se mu vyhýbat pohledem+ Je tu jeden problém. Chlap co tu včera byl. Vyšetřuje starou věc, vzpomínáš, co jsem ti říkala o mé matce...

[Ještěrena Tosca]

Moc ti nerozumím. +přijde k ní+ Proč bych měl odejít?

[Wenai Lafayette]

On se nezastaví před ničím. Měl bys zmizet než zjistí jak mi na tobě záleží. +tohle skoro nebylo slyšet+ Nechci aby ses do toho namočil.

[Ještěrena Tosca]

Dobře. Zvládneš to. +vezme vak, naskládá do něj pár věcí+ Buď silná. +políbí ji, pevně a vroucně, pak se jí zadívá do očí a odejde aniž by se otočil+

[Wenai Lafayette]

+sedne si na kraj postele a aniž by chtěla tak se rozbrečí, sesune se na zem a schová tvář v dlaních+

[Ještěrena Tosca]

+donese Wenai rovnou do koupelny, protože ji zná, položí ji na zem+ Takovouhle tě asi nezná, opilou pod obraz, jak se válíš na zemi.

[Wenai Lafayette]

Dej mi pokoj. +po čtyřech doleze k záchodu a začne zvracet+ Kurva, mě bolí hlava. Tys mě tu taky nechal. +stačí ještě zamumlat, než se zase začne zabývat mísou+