Styx píše:(tak píšu svůj jubilejní 3000. příspěvek!)
Man: Rozchody jsou pokaždé bolestné +obejme ji přátelsky a nemůže se zbavit pocitu, že Man na svého manžela jaksi nechce zapomenout+ Zdá se mi to, že ho ještě pořád miluješ? +pošeptá jí do ucha+ Jo, všimla jsem si, že je s Remusem někdy docela těžké pořízení. Místo, aby si užíval těch pár světlých okamžiků ve svém zajisté nelehkém životě, je občas dost zabedněný a nechápe, co mu ochotně nabízím +pokrčí rameny+ Ale asi už jiný nebude, beru ho takového, jaký je, protože mi na něm záleží. Remus mi za to stojí +očka jí svítí při myšlence na něj+ Jak můžeš vědět, že jsme na dobré cestě? +horečně přemýšlí, jestli se náhodou zase neobjevil nějaký drb ve Věštci+ Doufám v to z celého srdce, i když se zatím chová trochu odměřeně. Sama si nejsem jista, jak to vlastně mezi námi vůbec je. No co... vychutnává si mě +posmutněle se usměje, ale je jí najednou mnohem líp, ulevilo se jí, že se mohla někomu svěřit s tím, co v sobě dusí už pár týdnů. A že je to zrovna jeho bejvalka, neřeší. Právě naopak, ta ji chápe nejvíc+ Chceš i nadále udržovat s Cassem poměr, i když víš, že to nemá... budoucnost? +vyslechne si ji+ Vím přesně, jak to myslíš +po vzoru Man se smíchem napodobí pažemi mávání křídly, holky jsou prostě dneska v ráži+ Nečekala bych, že má tequila takovou sílu +rozesměje se+
*na chvíli se zarazí a přemýšlí, pak s mírným povzdychnutím přikývne* je na něm něco..co mi nedovolí na něj zapomenout..*vyčte jí z tváře na co myslela* a i když člověk pozná všechno to kolem něj..*naznačí špičáky* nemůže si pomoct...jemu můžu věřit, ať už to hezké, tak i méně příjemné věci..a není mi jedno, co s ním bude..a s kým bude..*uculí se, zarazí se a zavrtí hlavou* na to, že teď vlastně jeden druhému nic nedlužíme..divné, že?*a musí se usmívat, když vidí, jak ji to v hlavě šrotuje* jen z toho, že ho nějakou dobu znám...jestli za tebou chodí, tak nic není ztracené..*zavrtí hlavou*spíš se pere sám se sebou...příliš posuzuje věci a lidi podle toho, co všechno zažil..když to řeknu hloupě, je jako týrané zvíře, to taky nikdy nezapomene, jak se s ním jednalo...ale na druhou stranu má v povaze přirozenou dobrosrdečnost a touhu věřit v dobro...a to se v něm vždycky bilo..*mrkne na ni* Casse mám ráda...hodně mi pomohl, když jsem potřebovala nejvíc podržet, ale..nemám ani momentálně co držet..* kývne k jejímu napodobení létání a rozesměje se* to se nezdá, takové hezké pitíčko, ale leze do hlavy..ale není nad zlatou...*spokojeně zakrouží s alkem ve sklence*
(prej, co admine...ale že ten příspěvek vyšel zrovna na mě...mnooo...uvidíme:D)