Morsmordre píše:Mem: „Budeš mi to muset vyprávět. Procestoval jsem půlku světa, ale tam jsem ještě nebyl. Ale radši bych to nechal, až budeme někde spolu sami, tady na to není klid,“ pohlédne na to mraveniště kolem a odloží talířek. „Ale já jsem tady taky nebyl. Mám ve Francii spoustu povinností. Sem jsem se vrátil teprve včera na ten večírek. Předtím jsem byl tady na skok přes víkend, byl jsem se podívat do toho nového obchodu se zbraněmi.“ Sundá si nepohodlné sombréro a položí vedle sebe. „Ano, pořád bydlím u Styx. Bydlení po hotelech nemám moc rád. Styx je tak laskavá, že mě nechává bydlet u sebe.“ Přisune se blíž k ní a ležérně ji obejme kolem ramen. „Není ti zima? Trochu tady nahoře fouká.“
Mors: "Viem si predstaviť aj iné, veci, čo môžeme robiť, keď budeme sami." s úsmevom si ho doberá, potom však dodá. "Rada ti o tom niekedy porozprávam." aj ona odloží tanierik a prútikom si z neďalekého stolu privolá pomarančový džús. To kuriatko je treba niečim zapiť. "Práve som sa o tom obchode rozprávala s jednou z majiteliek. Prehovárala ma, aby som sa prišla pozrieť. Ako to tam vyzerá? I keď ja sa v zbraniach moc nevyznám, no vždy ma tak trochu fascinovali. Hlavne samurajské meče. Rada by som sa ním niekedy naučila narábať." prizná. Keď si André dá dole sombréro, opäť jej oči padnú na tie jeho smiešne fúzy. Trochu ho za ne zo žartu zaťahá, ale jemne, aby mu náhodou neublížila. "Skoro som ťa v tom kostýme nespoznala." zasmeje sa. Pohodlne sa uvelebí v jeho náruči. "Trochu zima mi je, predsa len je už večer." prikývne. Skutočnosť, že jej vonkajšia teplota vyhovuje, si nemieni prezradiť. Predsa len v Andrého náruči je to pohodlnejšie. "Takže máš u Styx vlastnú izbičku?" opýta sa po chvíli a tvári sa pritom nevinne ako anjelik.