Hlavní salon - podium

[Rebecca Altamirano]

Sedí pohodlně v křesle, nohu přes nohu, skleničkou zlehka točí v prstech a tak nějak zamyšleně Aubreyho pozoruje. Něco ji napadlo, a ta myšlenka ji přinutí trochu se zamračit.

[Neferet]

+podívá se na Angela stylem, že bude v pořádku, ale když se zdá, že nehodlá odejít stočí pozornost zpět k Aubreymu a zase si o Angela opře hlavu, zachvěje se, když se o ni opře Aubreyho energie, trošku se zamračí a nespouští ho z očí+

[Aubrey]

(jo, něco tě napadlo, Beccy?:))

*když dorazí k VIP, už je bez košile..bledou kůži hladkou a dokonalou...kdo si odváží na něj šáhnout, zjistí, že hřeje...jeho pohled je chytlavý, ale zatím nikoho nikam netáhne, působí tak živě a bezstarostně ve víru hřejivých vloček, že to, čím je, je možné vycíti z energie, která se sladce vtírá jako had každému do mysli...*

[Rebecca Altamirano]

(no jo, dneska v práci:D ti písnu a proberem to;) )

[Styx]

+sleduje Aubreyho, je ve střehu, protože ví, jak je nevyzpytatelný. Nesáhne si na něj, i když je to lákavé, nechce na sebe zbytečně upozornit, naopak se víc schoulí v křesle a dělá se neviditelnou+

[Aubrey]

*chvíli ještě laškuje s diváctvem jako hodný Aubrey, na tváři stále ten skoro chlapecký úsměv..jen něco v jeho očích občas probleskne, co kazí dojem dokonalosti...stejně tak slunečná iluze dostává první trhliny...vrací se mlha a mráz, setmívá se...do myslí se vkrade pocit, že něco - někdo - obchází kolem a touží po jejich krvi. Kupodivu se nezdá, že by to vycházelo z Aubreyho..ten se vrátí zpátky na podium, sám tuší, že se něco bude dít...blíží se k temné části jeviště, kde se nevyřčená temnota a zloba usadila..jako hypnotizován se k ní blíží , nedívá se vlevo vpravo..neotáčí se. Kdyby se otočil, věděl by...*

[Neferet]

+klouže po Aubreym pohledem, ale pečlivě se vyhýbá jeho obličeji, jistota je jistota, má nutkání si na něj sáhnout, ale potlačí ho a místo toho položí dlaň na Angelovu hruď anižby z Aubreyho sputila zrak, srdce jí bije trošku rychleji jak na ni vše působí+

[Angel]

+Nepozdává se mu to víc a víc, zejména všechna ta magie, ale dokud nikam nejde Neferet nepůjde ani ono. Však kdyby chtěl ani nemůže když je k němu přilepená jako klíšťák+

[Lanevra]

°Sedí ani nedutá, jen civí na podium°

[Aubrey]

*v okamžiku, kdy dosáhne hranice mezi světlem a temnotou, uvědomí si, co je špatně. V ten okamžik je už ale pozdě, takže se jen stihne otočit, iluze zavíří ve vánici a utlumí jakýkoliv zvuk...na chvíli je jen bílo, ticho, trochu jako v polstrované cele...když se vločky usadí je všude klid. Po Aubreym není ani stopy...tedy skoro.řeka si odnáší nejcenější tekutinu pryč*