od Rebecca Altamirano » pon lis 22, 2010 2:12 am
Posbírá si papíry od dodávek a začne v tom dělat pořádek. Po chvíli si k tomu otevře flašku finské vodky, přidá trochu krve a ucucává u toho. Maká celý zbytek noci a následující den až do pozdního odpoledne. Padne u toho flaška a půl a rozmlátí jen jeden svůj mobil při komunikaci s arogantním dodavatelem. Když je všechno doobjednané, zaleze si na gauč a usne dost neklidným spánkem. Ve snech ji pronásledují přízraky přátel, které za ta bezmála dvě staletí nestihla zachránit a zklamala tak jejich důvěru.
...nebyla jsi dost rychlá...věřil jsem ti...nedokážeš zachránit své nejbližší...
Náhle se jí ve snu zjeví Darius, s typicky samolibým a krutým úšklebkem na pohledné tváři. Chce vytáhnout zbraň a zastřelit ho, ale z hrůzou zjistí, že nemá čím. S trhnutím se probudí ve chvíli, kdy se jí dotkl. Srdce jí divoce buší a na tváři stále cítí jeho dotek. Ví, že za chvíli zapadne slunce a že brzy tu bude plno zaměstnanců, ale nedokáže se přnutit vstát a dát se dohromady. Jen se z gauče přesune do rohu místnosti a snaží se uklidnit zběsile bušící srdce, které jakoby chtělo uniknout z hrudi.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...