od Rebecca Altamirano » pon říj 11, 2010 9:25 pm
(to víš, omeleta se mi osvědčila:D tsse jsme snad taky čarodějky ne, si čistý vyčarujem:D )
Začíná se jí hroutit sebeovládání a tak když jí dojde, že Man asi docela bolí tlapka, zamračí se na kouzelníky, sedící na stejné lavici jako oni. Byli byste tak laskaví, a přesunuli se někam jinam? Ať se koukám jak chci, vážně zranění nejste. Řekne to vcelku milým tónem, dokonce přidá i úsměv, který ale tak nějak nemá ten smířlivý účinek, který by mít měl. A když se odplíží z dosahu, uloží Adama na lavici a přikryje ho dekou, kterou si vyčarovala. Sama si klekne na zem a jemně svírá jeho ruku.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...