Bar - balkon

[Jean-Claude]

*vlítne tam, na své poměry neupraven, jako modrý plamen* co se to tady děje? *zeptá se nebezpečně klidně, jen slyšitelný přízvuk ho prozrazuje...sjede pohledem Aubreyho, který tam dělá svinčík rozdrcenou rukou, k Jasonovi, který se krčí na zemi u Beccy* tos mu udělala ty?*upře na ni pohled, který jí odfoukne drobné plamínky její moci, ale samotnou sílu blízko kůže ji nechá*

[Rebecca Altamirano]

Jo všimla jsem si. Pousměje se trochu a jemně mu stiskne ruku. Vstane od Jasona a pevně se zadívá na J-C. Ano, udělala. Z jeho pohledu jí přebíhají drobné mrazivé jehličky od krku po páteři dolů, ale nezachvěje se, hlavně díky teplu její moci, která ji mazlivě objímá, jakoby byla nesmírně šťastná, že byla konečně vypuštěna na svobodu. Zeptáš se mě i proč? Stojí před ním a samotné jí přijde, že je nějak moc klidná. Neměla by ses bát? Zeptá se sama sebe v duchu a ta stará Beccy horlivě kýve, že jo. Nová se jen pousměje.

(jááj, ještě bude Becca schizofrenní:D alá Tobiáš:D)

[Jean-Claude]

*zadívá se na ni mlčky o něco déle* Hodláš dál klást otázky tímhle tónem? *poprvé za tu dobu co tady je, opravdu využije svou plnou moc a znovu jí to teplo sebere. Dokonalá maska uhlazenosti mu na obličeji popraská a zmizí. Místo ní se objeví nehybná tvář vládce, přesto jí odpoví* nemusím se ho ptát, Rebecco *osloví jí se silným přízvukem* vidím do něj, je mým upírem..*přimhouří oči*...a zbytek mi prozradil Jason....*sklouzne pohledem na Aubreyho* napadls toho chlapce, který patří jí, na mém území, i když jsem se zaručil, že je tady pro všechny bezpečno...zklamal si mě, Aubrey...už zase...*přiblíží se k němu, pak se ohlédne zpátky na Beccu* přežije to?*pod věcnou strohou otázkou se mihne i skutečný zájem*

(heh, hraje si, docela bych řekla:D hm..že by další Ten Druhý? nebo spíš..Ta Druhá?:D)

[Aubrey]

*na tváři se mu objeví úšklebek, když se J-C zeptá Beccy na jeho zranění...rozšíří se v široký úsměv, když se mu postaví...ten mu ale zamrzne na obličeji, když se k němu J-C otočí a zmizí docela, postupně při těch několika slovech* nevěděl jsem, že je ten člověk její..*pokusí se namítnout, ale dál se nedostane, když se J-C otočí a zeptá se na Adama...poprvé si uvědomí, co se může stát*

[Rebecca Altamirano]

O krok couvne, ale jeho pohled vydrží (roste nám, holka jedna:D). Omlouvám se. (stará Beccy nakopla novou a ta si vzpoměla na slušný chování:D) Střelí pohledem po Aubreym a v očích jí znovu zablýsknou sytě zelené plameny. Když se J-C zeptá jestli to Adam přežije, trochu ji to překvapí. Nevím. Je na tom zle, ani já s mými vlky jsem ho nedokázala vyléčit. Přes chladnou masku proniknou její obavy o něj. Manori u něj zatím zůstala, když jsem se musela vrátit sem. Doufám, že to zvládne. Dojde ke stolu, kde si odložila zbraň. Zajistí ji a vrátí do pouzdra. Chtěla bych vědět, jak ho potrestáš. Pohlédne mu po krátkém vnitřním souboji do očí. Prosím. Přidá kouzelný slovíčko. V očích pomalu začíná převládat její přirozená tmavě hnědá barva.

(to víš, když najednou zjistíš, že tvoje moc dost výrazně vzrostla, vleze to jednomu do hlavy:D heh ale bylo by to roztomilý okořenění:D)

[Jean-Claude]

*sleduje ji bedlivým pohledem, naprosto nehybný* To probereme později...*dodá tiše bez jakýchkoliv magických kejklí, což je možná ještě horší. Vyslechne ji s pohledem upřeným zpátky na Aubreyho, kterého nešetří, takže se mu podlomí nohy, pak mrkne zpátky* Bon. Počkáme tedy...mezitím...*zadívá se na její zbraň* tvůj člověk ztratil mnoho krve..Aubrey začne tím, že ji splatí svou vlastní...druhou.*po tváři mu proběhne nepatrný záchvěv života* Aubreyho druhou ruku...*a obrátí se na Aubreyho* pohni se jen o vlásek...

(tak bacha na tu hlavu:D)

[Aubrey]

*rozšíří se mu zorničky* to ne.....*to, že se mu stávající pahýl neuzdravuje mu nepřidá* nemůžu zůstat bez rukou, pane...*hlas se mu vytratí do šepotu* ne napořád...

[Rebecca Altamirano]

(joo, nerada by o ni přišla:D je na ní docela zvyklá:D)

Souhlasně kývne, že to považuje za adekvátní trest. Nezůstaneš bez nich napořád. Za pár týdnů dorostou. Sykne se zlým úsměvem a znovu zbraň odjistí. O tři kroky couvne v očích ledové prázdno. Radila bych ti natáhnout ji do strany. Pokud nechceš mít díru v břiše. Usměje se nehezky. Uvědomuje si, že její "staré já", někde na dně její duše zoufale kroutí hlavou. Nedělá jí ale problémy ho ignorovat. V klidu zamíří a čeká až bude mít vhodný úhel. Opravdu mu nechce udělat díru do břicha, až tak moc se nezměnila:P

[Khurrem]

(teda... Hamiltonová by z vás měla radost... takový dráma, až jsem se opotila)

[Jean-Claude]

*spočine na chvíli Beccy pohledem, a ten ji řekne, že tohle rozhodně není všechno....Aubrey mu ale do tváře nevidí, tak to netuší...pak ustoupí sám trochu stranou, nechce mít košili od sajrajtu, dřepne si k Jasonovi, co pořád tak nějak sedí na zemi a tiše na něj mluví francouzsky. nezdá se, že by mu rozuměl, ale tváří se pod J-C dotekem klidněji. Aubreyho pohled, kterým se mu opírá do zad, ignoruje*

(:D ty nemáš v šatníku další dvě náhradní?:D)