Salónek

[Regulus Black]

Komu? *zvolá žárlivě a hned si uvědomí, že to řekl ostřeji, než chtěl* Nelze jen tak zapomenout na všechno, co jsme spolu prožili *mluví tiše* Tam ve světě jsem každou noc usínal s myšlenkou na tebe a jen díky tomu jsem přežil *vezme si její ruce a vtiskne jí polibek do dlaně, pořád klečí u jejích nohou* Přítel.. hm.. toho si vážím.. jenže já tě nechci ztratit.. chci tě zpátky *natáhne se a přitáhne si ji do objetí* Miluji tě.. Styx... *vroucně vysloví* A chci ti to šeptat donekonečna.

[Styx]

+ignoruje jeho první otázku, nepovažuje za důležité, aby na to odpovídala. Zavře oči a poslouchá jeho vyznání, tahle slova neslyšela už ani nepamatuje+ Je nádherné poslouchat, že mě někdo miluje... je to jako rajská hudba +zasní se, ale zachová si přitom chladnou hlavu+ Přesto pro mě jsou důležitejší činy jako důkaz lásky, než prázdná slova +hledí na něj posmutněle, pořád mu nemůže odpustit, že ji tady nechal opuštěnou+

[Regulus Black]

Všechno ti vynahradím. Už nikam neodejdu.. alespoň ne bez tebe *šeptá jí do ucha a tiskne si ji pevně k sobe* Dokážu ti činy, že tě miluji a že nemohu bez tebe žít. Chci splnit svůj slib, který jsem ti dal před svým odjezdem *vezme do dlaní její tvář a dívá se jí do očí, než tiše promluví* Vezmi si mě.. lásko moje..

[Styx]

+zcela oněmí a hledí mu překvapeně do očí, nenachází slov. Zmítají s ní rozporuplné pocity. Vytáhne z kapsy Regulusův zásnubní prstýnek a vezme jej mezi prsty. Dlouze na něj hledí a hlava jí těžkne z myšlenek, které se jí honí hlavou. Stojí před důležitým rozhodnutím. Hamletovská otázka... má si prstýnek navléknout zpátky na prst a šťastně se vdát... anebo jej s konečnou platností vrátit...+

[Regulus Black]

*hledí jí do tváře a napjatě čeká na její odpověď. Ani u novoguinejských kanibalů, ani u obětního oltáře potomků mayských indiánů se necítil tak nejistě a nervózně, jako teď. Svírá ruce v pěst a potí se mu dlaně*

[Styx]

+rozhodla se, a věří, že správně. Zvedne pomalu hlavu od prstenu a zadívá se Regulusovi zpříma do očí+ Nedá se zapomenout na to, co jsme spolu prožili. Budu si to pamatovat jako jedny z nejkrásnějších okamžiků mého života. Byl jsi moje velká láska +svírá v dlani zásnubní prstýnek+ V Knize osudu je už od mého narození zapsáno, že mě potká osudová láska, kterou budu následovat. A já jsem ji potkala. Dávno před tebou. Náš vztah jen na čas oddálil to, co bylo předurčeno. Byl to osud, že jsi musel odejít. Byl to osud, který mi otevřel oči a ukázal správnou cestu k tomu pravému. A já mu s důvěrou a láskou vložila své srdce do dlaní +chytne prstýnek a chvilku se na něj dívá, jako by se s ním loučila. Pak natáhne ruku a podá jej Regulusovi+ Vracím ti jej. Kromě věrného přátelství, které ti z celého srdce nabízím, nás už nespojují žádné závazky +i když se celou dobu hrdinsky držela, oči se jí nakonec zatřpytí jako hladina jezera při západu slunce+ Omlouvám se, jestli jsem ti ublížila +zašeptá tiše +

[Regulus Black]

*upřeně hledí na prsten v její ruce a trvá celou věčnost, než mu dojde, proč mu ho Styx vrací. Pomalu si ho od něj vezme a sevře ho v ruce.* Co jsem mohl čekat... zasloužím si to. *řekne se špatně skrývanou bolestí v hlase* Udělal jsem největší chybu ve svém životě a teď budu za ni trpět. *pokusí se o smutný úsměv* Přežiju to, jsem zvyklý, že se život se mnou nemazlí. *utře jí bříškem palce slzy* Přece bys neplakala. Z nás dvou jsi přece ty ta šťastna. *postaví se z kolen na nohy, podá jí ruku a přitáhne si ji k sobě do něžného objetí. Zavře oči a zaboří tvář do jejích vlasů, nasává jejich vůni, aby si ji pamatoval a kromě ní nevnímá svět kolem. Loučí se s láskou*

[Styx]

+vůbec se nebrání jeho objetí, celá se tiskne k němu, tvář má zabořenou v jeho rameni+ Odpusť +zašeptá mu do košile a chvíli nechá to slovíčko vstřebat se. Pak se odtáhne a zadívá se mu do očí+ Děkuji ti, žes mě pochopil +řekne tiše a odstoupí od něj+ Nechám tě teď samotného, abys mohl přemýšlet. Kdykoliv můžeš za mnou přijít, vždycky tě moc ráda uvidím +pohladí ho po tváři, pak se otočí a odejde ke dveřím+ Miluji tě, Reggie +věnuje mu poslední úsměv a zaklapnou za ní dveře+

[Regulus Black]

*pustí ji a hledí jí do tváře. Drží se, aby na něm nepoznala, jak mu ve skutečnosti je* Styx... *natáhne k ní ruku, jako by ji chtěl zadržet, aby neodcházela. Styx je najednou pryč, jenom vůně levandule, která se vznáší v povětří, je důkazem, že se mu to nezdálo, že tady byla. Pomalu připaží ruku, která ji nedokázala zadržet a dlouze hledí na dveře, za kterými zmizela. V hlavě se mu rodí plán. Je pevně rozhodnut nevzdát se jí tak lehce*

[Regulus Black]

Vstane ještě za tmy a připraví se na to, co ho dnes čeká. Je klidný, ví, že dnes rozhodne, ať už to dopadne jakkoliv. Přemístí se do jižní Anglie.