Zahrady a les

[Geralt]

*Z mlhy rána se začne objevovat nezřetelný obrys koně a někoho na něm. Přibližují se velmi rychle a do ticha se rozléhá pohánění a klapot podkov. Postava na koni má kápi staženou hluboko do tváře a sedí velmi strnule. Neustále popohání kobylu k vyššímu a vyššímu tempu, až konečně stanou před hlavními vraty. Seskočí z koně a silně několikrát zabuší na dveře*

[Wenai Lafayette]

+otevře dveře a strne, nachviličku zaváhá a pak ho prudce a pevně obejme+ Vatt´gherne. +zašeptá, ale hlas se jí láme+

[Geralt]

*Sevře ji ve svých velkých pažích a trošku si ji zvedne. Drží ji pevně, ale opatrně, jako by byla nebezpečně křehká. Kápě se mu sveze po bílých vlasech a přitiskne své tvrdé chladné rty na ty její měkké a poddajné a hluboce ji políbí*

[Wenai Lafayette]

+oplácí mu jeho polibky, vroucně a jako by nemohla uvěřit, že je opravdu zpátky a drží se ho jak klíště+

[Geralt]

*Stiskne jí zadeček a pak ač neochotně ji postaví na zem a odtrhne své rty od jejích* Čarokrásná Wenai z rodu Lafayettů *hlas má hluboký a trochu roztřesený* to mě ani nepozveš dál? *propaluje ji pohledem svých kočičích očí

[Wenai Lafayette]

Pojď. +usměje se na něj+ Pojď dál a přijmi mé pohostinství, Vatt´gherne, zaklínači. +vedeho dovnitř a drží ho za ruku+

[Wenai Lafayette]

+vyjdou před tvrz a je tam nádherně, jenom trošku fouká, ale les je úžasnej, barevnej a tak vůbec+ Ty, Vatt´gherne.... +podívá se na něj zpytavě, ale je vidět, že něco chystá+ Máš mě rád?

[Geralt]

*Loupne po ní pohledem a hned je mu jasný, že něco šije. zapálí si cigaretu a vyfoukne kouř* No mám, ale to přece víš

[Wenai Lafayette]

Nó, takže bys mohl říct Wenaice, kterou máš tak rád a která je děsně zvědavá, co to bylo za tajný úkol, který jsi musel splnit. +koukne na něj, zamrká a vypadá jak andílek, jen ssvatozář se rozsvítit+

[Geralt]

*Chvilku nad tím přemýšlí a pak se k ní nahne až těsně k uchu* Měl jsem svatbu *a je vážně zvědavý, jak si to vyloží*