Lokál

[Rebecca Altamirano]

Mno...to doufám, že nebude následovat...a třeba i nějaká...definitivní. Trochu se pousměje, ale moc do smíchu jí z tý představy není. Na mě je zle až dost. Povzdechne si a koukne na jak zbitý štěně. Řekněme že jsem přišla o Jean-Claudovu důvěru. To, že musím odevzdávat zbraně při vstupu do podniku je můj trest. A abych pravdu řekla, divím se, že se mnou rovnou nevyrazil dveře. Povzdychne si smutně a kouká do skleničky. Pak ji zvedne a kopne to do sebe s profesionálním záklonem.

[yohannka]

Man: jooo to je možný, ale.. mm myslím, že záchrana našich cest je v dohledu +koukne směr okno+ no těm to de, jenom se podívejte!
+chvílu poslouchá.. nééé že by schválně... o čem se bavijou, ale ptát se na to nechce a jenom Beccy dolije novou dávku pití+

nechcete něco na jídlo? Třeba.. bramboráčky, nebo hranolky jenom tak na zobání

[Manori]

yohi:*zvědavě vykoukne z okna* no fakt....hm...něco dobrého...*mlsně se olízne* jen tak na proložení by možná i bodlo..jak vidím ten sníh a ty pracovníky, začínám mít hlad...*zasměje se*

Beccy:*chvíli poslouchá tiše a trochu pozvedne obočí* až tak? no..všimla jsem si, že sis taky brala miláčky ze šatny...*nakrčí přemýšlivě nos* noo..a neměl zase nějakou svou...nespokojenou náladu? Někdy je těžké se v něm vyznat...nevyrazil dveře?*obočí ji málem zmizí až ve vlasech* cos provedla prosím tě?*vylítne z ní tak nějak automaticky, pak se zahloubá*tak..ale když to neudělal, tak se třeba nebude až tak zlobit...*ale při představě naštvaného J-C si raději přihne svařáku*

[Rebecca Altamirano]

No nevypadal, že by měl v plánu mi v nejbližších stopadesáti letech odpustit. Ušklíbne se. No...šlo o to, že...mi uniklo pár slovíček o tom, co se stalo...tenkrát. Koukne na ni významně, aby věděla co má na mysli. Byla jsem mimo a vůbec mi nedošlo, co říkám. Zatváří se nešťastně a vypije zas půlku skleničky. Jak jsem stará, tak jsem blbá no... Potřese hlavou.

[Manori]

ach jeeejej...*když jí dojde, o čem mluví, tak nakrčí čelo* no..tak to musí zuřit...*připustí* ale zas...nemůžeš to mít u něj tak špatné....to by opravdu udělal asi něco jiného nebo si vymyslel ještě lepší srandu za trest...*zapřemýšlí* no..jestli jsou ty zbraně jediné, co ti uložil..tak to mu asi chvíli vydrží...*popíjí svařák a chvíli dume*

[Rebecca Altamirano]

Jo...vážně zuřil. Ještě teď se při vzpomínce na ten pohled zachvěje. Dokonale mi předvedl, proč je tak dobrý Vládce a proč z něj mají všichni "jeho" lidi strach. Ale klidně bych si tuhle zkušenost odpustila. I když dost se divím, že mi to nedošlo už když trestal Aubreyho. Asi jsem fakt byla dost mimo. Ušklíbne se a dopije skleničku, kterou pak trochu nepřítomně točí v prstech. Nevím, jak to zvládnu... Zavrtí pomalu hlavou a zadívá se na ni unaveným pohledem. Než jsi přišla...měla jsem...noční můru. Polkne a zadívá se zas do skleničky. To už se mi dlouho nestalo a...vyděsilo mě to. Přizná šeptem, jakoby se za to hluboce styděla.

[yohannka]

+samozřejmě kolem holek běhá a jak Man dopije svařáčka, dá jí dalšího a přinese jí talíř voňavých minibramboráčků+ tak prosíím +usměje se+

[Tirage]

pokrotí zvěř a nalije do sebe snad hektolitr svařáku, aby rozmrzla. a dá se do vaření a chystání nápojů pro hosty. pomáhá yohannce i s roznášením, a když má chvíli času, jde si pokecat a něco zobnout do kuchyně.

[Manori]

Beccy: *taky se trochu oklepe a je vděčná za druhý svařák* no, tak to doufám, že na vlastní kůži nezažiju...nějaký roztomilý projev jeho zuřivosti...*tiše ji vyslechne*noční můru? To znám...*povzdychne se a pak zaváhá* a byl to jen..sen nebo něco víc? některý můry maj nepříjemné vlastnosti....něco z minulosti?*zeptá se nakonec* ale tak...nejsi přece bezbranná..jsi upírka...*mrkne na ni*to snad ani nejde, abys byla neozbrojená..a když nic, pořád ti zbývá kus čarodějky...to máš obrovskou výhodu...*snaží se vymyslet alternativu*

yohi: dííky..*s rozkoší nasaje vůni a zakousne se do něj, aby jí z toho svařáku neieblo*

[Rebecca Altamirano]

Já bych si to taky zopakovala jen velmi nerada. Zatváří se, že by snad radši pozřela švába. Mno...asi:D Jo..z minulosti. Sen v režii dávno mrtvých přátel. Těch, který jsem nestihla zachránit. Upřesní tiše. A navíc byl hrozně...živý. Než jsem se probudila, objevil se tam Darius. Pro změnu moje oživlá noční můra. Ušklíbne se nevesele. A probudila jsem se ve chvíli, kdy se mě dotkl. Potřese hlavou a kopne do sebe další skleničku. Jo já vím, máš pravdu. Usměje se trochu. Jen prostě v tom snu, jsem nemohla dělat vůbec nic. Oklepe se, když si to znovu vybaví. Nesnáším bezmoc. Pronese procítěně a koukne na ni. To znáš určitě taky. Pousměje se.