Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

+Dál se směje+ A já zatím v klidu dojím, když si mi to svou jiskrnou přítomností znemožnila +myslí to jako poklonu+ Hlavně se obleč teple, aby ti pak nemusel pjet písně u tvého smrtelného lože +dramatizuje to jako obvykle+

[Wenai Lafayette]

Jen se neboj, +uculí se+ Tak snadno se mě nezbavíš. +vstane od stolu, pozbírá těch pár svých hadříků, mrkne na něj a vyjde z pokoje, tam uslyší starý vysušený a zlomyslný hlas+ Takže jsi ho dostala? +Wenai se otočí a v rámu si tam sedí tetka s hustým obočím, wenai na ni jen vyplázne jazyk a jde k sobě+

[Marigold]

+Dojí svoje jídlo, nechá talíře jak jsou když je tu sluha a jde se přehrabovat ve svých věcech. Jelikož nedokáže držet nikdy pusu nadobro zavřenou pobrukuje si hospodskou odrhovačku o třech starých rytířích co se vydali do války. Rozhrabuje svoje věci, které klidně nechává poházené po posteli, pořádkumilovnost není jedna z jeho dobrý vlastností, než najde něco teplého na sebe a hlavně svou placatku na alkohol. Otevře ji, nejdřív do ni nakoukne jako husa do lahve, než vypije ty dva doušky co tam ještě zbyli a ze zásob co mu tu Wenai nechala si ji zase doplní. Pak už se jen zase usadí na parapet s loutnou a vyhlíží zamyšleně ven. Kdo o něm říkal že nemá i hlubokomyslné myšlenky, tak se mílil+

[Wenai Lafayette]

+vtrhne tam jak velká voda, otevře dveře a vykloní se z nich+ Tak co? Jdeme? +směje se na něj a oči jí září jak se těší+

[Marigold]

+S úsměvem se na ni otočí+ Pomalu na mě, trápí mě revma +dělá si srandu. Seskočí s parapetu, nedělá mu to pražádný problém, loutnu opatrně položí na postel a jde k Wenai+ Vidím že sis dneska v noci ukradla dvě hvězdy +Myslí samozřejmě její zářící oči. Nakloní se a krátce jí políbí na rty, potom se protáhne kolem ní na chodbu+ Tak mě veď než se tu ztratím. Alespoň že mám mocný hlas který bych mohl volat o pomoc.

[Wenai Lafayette]

Jo, no jo. +usměje se, chytne ho nahoru a vejdou dovnitř, vede ho zase do jeho pokoje, hned na prahu skopne boty a začne se svlíkat, jako první skončí na zemi čepice a kožíšek+ Bohové, mě je zima. Brr. +svlíkne si svetr a hodí ho na podlahu a pak i košili a nakonec kalhoty, sedne si ke krbu, kde je zapálený hřejivý oheň, na sobě má nátělník, kaltoky a punčochy vysoko na stehna, takové ty nadkolenky a snaží se zahřát+

[Marigold]

+Následuje jejího příkladu v tom že si sundá boty, všechno vrchní oblečení až na košili, samozřejmě čepici a hlavně teplí ponožky a bosky se vydá za ní+ Vypadáš hrozně promrzle +řekne soucitně. Dřepne si na zem k jejím nohám, jednu si vezme do dlaní a začne ji zahřívat třením rukou, stejně tak i lýtko+

[Wenai Lafayette]

+natáhne se a prohrábne mu rukou vlasy+ Máš v nich pořád sníh. +usměje se mile a setřepe z prstů roztávající hrudky sněhu do ohně a s úsměvem mu koukne do očí, protože je jí zrovna hezky,ale radši mlčí, protoiže ona by zase něco plácla a celý to zkazila+

[Marigold]

To víš +naoko si povzdechne+ je práce starat se o takovou bujnou kadeř. Už jen to mytí... +s úsměvem k ní vzhlíží. Rukama jemně hněte její lýtko stoupajíc po něm pomalu nahoru ke koleni. Políbí chladné prstíky, pořád ještě promražené z venku+ Pořád jsi celá prochladlá +zase se vrátí k chodidlu a začne masírovat i to+ Chceš se dneska ještě pustit do toho cukroví? Ptám se ze zcela zištných důvodů, mám totiž hroznou chuť na něco sladkého +věří se jí. Ona možná mluvit nechce, ale on zas nedokže nemluvit+

[Wenai Lafayette]

Ano. +usměje se na něj+ Dneska stihnu i to cukroví, hned po obědě se do toho pustím, neboj se. +směje se+ Já mám taky chuť na něco sladkýho. +chytne ho za ramena a přitáhne si ho k polibku+