Zahrady a les

[Marigold]

Cože? Nemyslet na měsíc? +nechápe tolik že na něj dokonce ani nemyslí+ To jsi ještě navíc vlkodlak? +zeptá se naštěstí když už je suchý+ Dobře, tak si postav sněhulačku aby nebyla ta diskriminace, ale šaty jí dáváš svoje. Ne aby mi šlohla kalhoty a udělala z nich sukni +hrozí jí prstem. Vyskočí na nohy, vezme jí za ruce a vytáhne ji k sobě do náručí. Mlaskavě jí políbí na špičku promrzlého nosu+ Jdu válet velkou kouli, nebo chceš ty? +klidně to nechá na ni, tu špinavou práci+

[Wenai Lafayette]

Jen si pěkně válej svoje koule, já si postavím sněhulačku až tvýmu sněhulákovi vypadnou oči. +zazubí se na něj a nahrnuje si sníh na základní kouli+ Doprčic to jsem řekla pěknou blbost...

[Marigold]

+Nafrní se že mu nechtěla pomoct, schválně odejde kousek dál, kde si začne válet velkou kouli. Jde mu to zpočátku stuha, ale když už je hezky zakulacené sníh se na ni dobře nabaluje. Nakonec za pobrukování opět nějakého hospodského kousku naválí kouli tak do půlky stehen, tedy celkem slušný základ+ Docela by mě zajímalo jestli si budeš pomáhat magii +zavolá na válící Wenai a sám se pustí do druhé koule+

[Wenai Lafayette]

+narovná se, shrne si vlasy stranou a na obličeji jí ulpí kousky sněhu+ Nebudu, já nemusím mám bohaté zkušenosti v architektonice sněhuláků. +křikne po něm, její první koule je poněkud menší, tak jen ke kolenům a už válí druhou, pak třetí a začne sněhulačku zarovnávat na těch správných místech a když se Marigold nekouká tak rychle splácne malou sněhovou kouli a hodí ji po něm+

[Marigold]

No já spíše koukám +doválí druhou kouli a ztěžka jí vyhodí na tu první, už teď je sněhulák skoro stejně vysoký jako on+ že jsem to trochu přehnal s výškou +posunu si čepici dozadu a vzhlíží k sněhulákovi když ho trefí koule do zad+ Neháze po mě sněhuláččiny prsa! +vydlápne z dolní velké koule malou kouli, kterou začne Wenai vyhrožovat+ Nebo po tobě hodím sněhulákovu kouli!

[Wenai Lafayette]

Dobře, dobře. Už jsem hodná. No tak je trochu větší, aspoň bude větší než sněhulačka. +soustředěně jí tvoří obličej z několika větviček a šípků, co tam někde rostou a pak jí začne dělat prsa, když je s nima spokojená tako poodstoupí od svého výtvoru, aby se pokochala+ Super. +usmívá se spokojeně+ Je to kost.

[Marigold]

+Uválí nejmenší kouli a hodí jí nahoru. Chvilku jí tam upravuje aby neměl sněhulák hlavu šejdrem, než je s tím spokojený. Jako oči mu dá šípky, nos udělá s větve a pusu hezky vydlabe do velkého širokého úsměvu+ Můj vypadá trochu retardovaně +přizná si po dlouhá prohlídce, načež se obrátí k Wenaiinu výtvoru+ Panečku to je fešanda! Všichni sněhuláci jí budou tomu mému závidět +usměje se+ Tak jako mě závidí tebe +dodá+

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ Budou si rozumět. Ale jsou nějak daleko od sebe. +přijde k němu a přitulí se+ Měli bysme jim trochu pomoct, přece je nenecháme na sebe jen tak koukat a marně toužit. +mávne hůlkou a sněhuláci se zablyští a pomalu přijdou k sobě, těsně vedle sebe a zase ztuhnou, jeden se usmívá na druhýho+ Lepší...

[Marigold]

+Jednou rukou jí obejme kolem ramen a druhou někde kolem pasu, takže je celá skrytá v jeho náručí. Dívá se na ty dva sněhuláčky a usmívá se+ To je myslím velice romantické a krásné. Nemáš ten dojem? +vtiskne jí polibek na čepici, když jí má tak před obličejem+ Ještě bychom jim mohli postavit malé sněhulátko, aby byli velká spokojená rodina. Přála sis někdy děti? +zeptá se dřív než si svůj dotaz rozmyslí. Jak on má v povaze, dřív mluví než myslí+ Promiň... já jsem nechtěl aby se tě to nějak dotklo +omlouvá se rychle+

[Wenai Lafayette]

+pořád se k němu tulí a kouká na ty sněhuláky+ Ne. +hlas má klidný a vyrovnaný+ Nikdy jsem děti nechtěla. Za to jsem chtěla smečku psů nebo potkanů. +Koukne na něj+ Možná si myslíš, že je to proto, že nejsem dost dospělá, ale já o tom dost pochybuju. Ani vdávat jsem se nikdy nechtěla. Vlastně jo, vdávat jo, jsou u toho hezký šaty a večírek. Ale být vdaná. +otřese se+ To mi přijde jak ve vězení. A k tomu slušivý okov na prst s diamantem. Ale pořád je to okov.