Zahrady a les

[Marigold]

V tom máš pravdu. Svadba je krásné věc, lidé jsou na ní šťastní, všude hraje hudba, tancuje se a zpívá, ale stejně je s toho nakonec pohřeb. Nedokázal bych se nikdy oženit a zůstat věrný posedávaje u teplého krbu čekající až mi žena udělá večeři +zakroutí mírně hlavou nad tou představou+ I ta sebekrásnější píseň se posluchačům i zpěvákovi po stém opakování zhnusí, to ovšem ale neznamená že ztrácí na své kráse pro jiné +hladí ji jemně po zádech+ Smečku psů i potkanů si můžeš pořídit, jen ty potkany nedávej na mě +zachvěje se+ Nesnáším myši a podobnou havěť... Brrrr!

[Wenai Lafayette]

Ale potkani jsou takový kuci kuci. +uculí se na něj+ Neboj, už žádný nemám. +obejme ho a políbí+ Půjdeme už? Je mi zima.

[Marigold]

Nevím, nevím, už jsem viděl tisíce potkanů na místech kde jsem spával a vždycky mi přišli spíše oškliví, než "Kuci, kuci" +nemá jednoduše potkany rád no+ Dobrý nápad, mě už tu taky mrznou nohy +zadupe aby se zahřál+ Pojďme +nedá jí pryč ruku z ramenou a vydá se k domovu+

[Wenai Lafayette]

+drží ho kolem pasu a jdou spolu přes sad směrem ke tvrzi, není to nijak daleko, Wenai kouká po stromech zapadaných sněhem+ Je tu tak hezky. +promluví tiše+ Mě to vždycky ohromí. Až mám chuť začít zpívat, neo básnit nebo něco.

[Marigold]

+Pokývá hlavou na souhlas, ale řekne něco jiného+ Já mám teď kupodivu spíše chuť si sednout, jen tak drnkat na struny a být potichu. Užívat si zpěv krajiny. Slyšíš ho? +ztichne a zaposlouchá se do hučení větru mezi stromy, šumění vzdáleného moře, praskání sněhu, vrzání ledu na nějakém jezírku něco louži, doplněné tu a tam žuchnutím sněhu spadnuvšího z větve stromu, nebo zavrzání sněhu pod kopýtky nějakého zvířete kdesi v dálce. Těžko říct jestli má Wenai tak vycvičený sluch aby tohle všechno slyšela+

[Wenai Lafayette]

+přitulí se k němu, ale nějak, aby mohli dál jít, mlčí a poslouchá okolní zvuky, slyší asi jen tak polovinu věcí, ale ohromují ji, ve tváři má zasněný výraz a už jsou skoro u Tvrze+

[Marigold]

+Koukne na ni jak se rozhlíží. Si jí nikdy nenapadlo na svět kolem pohlížet tímhle způsobem+ Myslím že už jsme doma +podotkne když dorazí ke vchodu+

(Dál ty nás někam upíchni)

[Wenai Lafayette]

+potom, co se náležitě oblíknou a vybaví, tak ho Wenai vede přes stáje, kde jsou i brusle a dva páry vyloví, takový ty starý, co se přidělávají na boty, když vyjdou ze dveří, tak je tam udělané kluziště, takové menší, na zahradě, Wenai dojde až k němu, sedne si na zem a začne si přidělávat brusle+ Co? Myslíš, že nám to půjde? +koukne na Marigolda+

[Marigold]

+Převezme si od ní brusle a trochu nechápavě na ně kouká+ Až zjistím jak se tyhle sakramenské věci používají, tak určitě +kecne si vedle Wenai, koukne jak to má uvázané kolem nohy ona a napodobí ji+ Když jsem byl malí, tak jsem bruslil buď jen tak, nebo na kusech dřeva, tohle je pokrok +vstane, popojede, vlastně spíše popojde kousek po ledu a kecne si na zadek+ Připomeň mi abych do svého životopisu neuváděl jaké jsem hrozné nemehlo +vydrápe se zase nanohy a tentokrát už udrží rovnováhu+

[Wenai Lafayette]

+vstane a přijede k němu+ Prosím tě, neubliž si, nechtěla bych tě kurýrovat ale mám v plánu s tebou dělat jiný a zajímavější věci. +usměje se a chytne ho za ruce, aby mu pomohla a on nespadnul a pomalu se s ním sune přes kluziště+ Tak co? jak se na tom cítíš?