Lokál

[Styx]

+mávne na yohannku a objedná si zmrzlinový pohár se šlehačkou a griotkou, bez zmrzlé pochoutky si neumí představit dokonalou večeři+ Když je protivník perfektně vycvičený v boji s chladnými zbraněmi, je trochu náročnější zabránit mu, aby si do tebe nepíchl +ústa se jí zvlní v úsměvu, oči jsou však vážné+ Naštěstí si nenechám nikoho připustit tak blízko k tělu. Člověk ale nikdy neví... +zadívá se mu hloubavě do očí+ Všimla jsem si, že se ti někdy mění zorničky. Co je to za reflex?

[Postrach]

To pak ano..to je těžké...*přikývne*zorničky? ach..tohle...*mrkne na ni upíříma očima se svislými zornicemi* to je z přílišného množství světla, pokud mi svítí do očí, nebo naopak ve tmě...aby upír lépe viděl..*zamrká na ni* v podstatě jako kočka..oči se mi přizpůsobí tak, abych maximálně mohl využít světla k ostrému vidění...

[Styx]

Postrach: +mezitím jí přinesou zmrzlinu, obejme pohár a začne si pochutnávat na mraženém krému+ Tohle si nikdy neodpustím +usměje se a se zájmem sleduje změny jeho zorniček+ To je vážně zajímavé... vidíš jako kočka, slyšíš jako netopýr, možná už jen létání ti chybí k dokonalosti +uculí se+ Jsi téměř neporazitelný a nebezpečný svým nepřátelům +řekne uznale+

[Byron]

+dojede před Mýtinku, opře se o stěnu a čeká na Wenai a přitom si zapálí+

[Wenai Lafayette]

+objeví se s Marigoldem před Mýtinkou+ Jak ti je? +zeptá se ho+ Nazdar Byrone. +zamává mu+ Marigolde, tohle je Byron, můj kamarád se kterým se strašně dobře pije. Byrone tohle Marigold, je to básník a bard. +usměje se+

[Marigold]

+Točí se mu hlava jakoby vlezl do mlýnku+ To mělo být jemně? Kdybych takhle jemně jednal se svou loutnou tak by z ní brzy byli třísky +remcá, ale nová tvář mu hned zvedne náladu+ Rád tě poznávám! +křikne zvesela a stiskne Byronovi ruku kousek nad zápěstím jak se to dělá u nich ve světě+ Vidím že na tebe má víla pěje chválu.

[Byron]

Ahoj! +pozdraví ho nadšeně a torochu překvapeně ale pevně mu stiskne ruku jako on+ Je to děs, že jo. Taky to nesnáším, ale není rychlejší způsob jak se někam dostat. Pojď, spravíme si žaludek něčím tekutým. +zazubí se na Marigolda a jde dovnitř+ Víla? To jako Wenai? Tak leda absintová. +zašklebí se na ni pobaveně a zase se otočí na Marogolda+ Co piješ? Já si dám tequilu.

[Wenai Lafayette]

Vždyť to nic není, jenom to trochu cuká. +když slyští to s tou vílou, tak dá Byronovi štulec do žeber+ Já ti dám absintovou vílu, ty máš co říkat ty tequilovej šotku. +ale jde za nima do lokáku+

[Postrach]

*jen se pousměje* rozumím..i když..na sladké jsem nikdy moc nebyl...*napadne ho a pak se rozesměje* to tedy..skoro bych mohl jít do zoo jako zvláštní exemplář...*a když zmíní létání, tak jen zavrtí hlavu* tak to nemohu sloužit..od toho jsou tady jiní...to je vlastně jedna z nevýhod mé..odlišnosti...neschopnost levitace...*cuknou mu koutky* ne, ale to určitě ne..každý máme něco...ale to ti z pochopitelných důvodů nebudu prozrazovat...lépe nevědět...

[Marigold]

Tekutý žaludeční lék mám nejraději +zajde za ním do lokálu a zároveň mrkne po "vztekající se" Wenai+ Absintová víla se na tebe docela hodí, ale myslím že samotná lesní víla postačí. Kradeš taky mužům duše? +zeptá se jen tak na okraj, načež se obrátí k Byronovi+ Cokoliv v čem není víc cukru než alkoholu +vynajde stůl který se mu zamlouvá, někde vprostřed sálu a blízko baru a usadí se. Odsud na všechny hezky vidí a všichni vidí na něho+ Tequila ať je to cokoliv zní přiměřeně alkoholicky.