Ten pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Hi hi hí. +zahihňá se a přestane+ A mám tě. Ale tu práci beru. +olíbne mu hranu čelisti+ No to je mi změna, z královny víl na potvoru. +culí se, zvedne se do kleku na všech čtyřech, bradou ale pořád u jeho hrudníku, rošťácky se na něj kouká a usmívá se a začne vrčet, sklouzne k jeho břichu a foukne do něj až to zaprdí a pak se začne smát jak cvok+

[Marigold]

Ahoj štěně +řekne nejprve, potom se hlasitě rozesměje+ Ty jsi to nejbláznivější a nejkrásnější co jsem kdy viděl! +se smíchem si jí pod sebe překulí v hrané pranici+ že tě zase přeperu! +je to napůl výhrůžka. Pocuchá jí vlasy až má na hlavě příšerné vrabčí hnízdo+ Teď vypadáš jako opravdová lesní žínka! +veselí z něho doslova čiší jako voda s fontány+

[Wenai Lafayette]

No jasně. +odhrne si vlasy z očí+ Ale ty mě rozptyluješ lichotkama a proti těm jsem bezmocná. +zatváří se bezmocně, ale hned jí v očích zajiskří+ Ale dej si na mě pozor, už vím, kde seš lechtivej. +zazubí se na něj a začne ho lechtat+

[Marigold]

Ne. Ne. Ne! +pustí jí a začne couvat+ Žádný lechtaní. To by taky mohlo skončit nějakou trapnou katastrofou +zatváří se naoko zoufale+ To jsem asi neměl říkat co? +chytne se za srdce+ Zhynul básník přeslavný v loži krásné ženy +praví mocným hlasem, je to prostě komediant+

[Wenai Lafayette]

Ha há, ponechám si to jako výhružku pro nějakou příležitost, když mě nebudeš chtít poslouchat. +zazubí se+ Tak mrtvý básník... hm kam ho dám? Co takhle do skříně k ostatním milencům, co jsem utahala? +dělá, že přemýšlí+ Nepohrdne přeslavný mrtvý básník pozváním na snídani s krásnou ženou?

[Marigold]

V tom případě jsem ztracen. V budoucnu na mě máš zbraň které nelze čelit s hrdě vztyčenou hlavou jako hrotu meče, ale pouze z mokrýma kalhotama +koukne po skříni jakoby těm jejím řečem opravdu věřil. Nakloní se k ní, pohledem stéle sledujíc skříň+ Pouštíš je alespoň na záchod? +zeptá se zvědavě+ Moc dobře víš má překrásná vílo že tobě neodmítnu zhola nic i když je to ta největší pitomost, nebo ten nejnebezpečnější úkol. Třeba skolení draka.

[Wenai Lafayette]

Jistě, že je pouštím, náhodou se moc spřátelili. +natáhne si pláťáky a halenu, prádlem se už ani nezdržuje+ Tvoje odhodlání tě ctí, nicméně bych byla potěšena, kdyby jsi myslel taktéž na svůj nedocenitelný život. Velmi bych ocenila kdyby byl zachován při plném zdraví a sexuální aktivitě. +vykádá a jde z pokoje+

[Ještěrena Tosca]

+vystoupí nahoru po schodech do patra, kde mají on a Wenai pokoje, shlédne ji i básníka chladným pohledem, když je potká na chodbě+ Wenai, můžu s tebou mluvit? Něco jsem si zapomněl.

[Marigold]

Na ten já myslím vždy, o to se nemusíš bát +vecpe se do svých šatů, tedy kalhot a košile, ostatek nechá kde je+ Navíc nikdy bych se ani prstem nedotkl draka, protože není krásnějšího a ušlechtilejšího dravce než je právě drak +jde za Wenai+ A o mou sexuální aktivitu se rozhodně nemusíš starat +řekne právě v okamžiku kdy narazí na nějakého muže+ Dobré jitro +pozdraví ho zvesela, kryjíc z svou slušnost trochu rozpaků s toho co tu pokřikoval+ Marigol k vašim službám +nakloní se k Wenai+ Tak bys mohla svolat všechny známé a kolektivně mě představit, ať to nemusím pořád dokolečka dělat já sám +zašeptá jí do ucha+

[Wenai Lafayette]

+zarazí se a kouká na Ještěrenu+ Co ty tu...?
Jo, no Marigolde, tohle je Ještěrena. Já... teď... eh, Marigolde, prosím tě, počkej na mě... někde na mě počkej.
Ještěreno? +pokyne rukou k jeho pokoji a vykročí tím směrem+