Ten pokoj vlevo nahoře

[Ještěrena Tosca]

+ušklíbne se na Marigolda a jde za Wenai do svého pokoje+

[Marigold]

+Složí si ruce na prsou a nepěkně se ušklíbne+ Zase mě posílá do mého pokoje jako nějaké děcko +zavrčí si sám pro sebe+ Ale já tam na trucu nepůjdu +dupnul by si nohou kdyby to nebylo nedůstojné+ Už docela chápu proč Geralt vždycky od každý čarodějky zdrhá jakoby ho honila striga ze stříbrnou třískou v zadku +jde do jídelny+

[Wenai Lafayette]

+nechá se dovést do pokoje, posadí se na postel, kolena u brady a přitáhne si přikrývku až pod bradu a kouká před sebe, zmatená a nešťastná, vyhledá pohledem Marigolda+ Děkuju ti, Marigolde. Děkuju moc. +natáhne k němu ruce, jako by chtěla, aby k ní přišel, což taky chce+

[Marigold]

+Vleze si k ní do postele a obejme ji kolem ramen, přitahne si ji tak na prsa. Obezřetně se jí prohrabuje ve vlasech a hladí ji po ruce+ Co to vůbec bylo za kreaturu? +prostě nemůžu mlčet, i když by asi měl+ To byl ten elf? +nějak si to jméno spojil s elfem+

[Wenai Lafayette]

+povzdechne si a zašmátrá na nočním stolku po krabičce cigaret a jednu si zapálí a opře se o něj+ Kreatura. +zašeptá, jako by to bylo něco, co slyší poprvé+ Jo, to byl on. Nechápu, co to s ním je. Věděla jsem, že je zlej, je to zloděj a vůbec. Já nevím, Marigolde. Nevím co mám dělat. Jsem strašně zmatená. Proč nebrečím, to bych přece měla. Možná nad tím moc přemýšlím. Možná moc mluvím. +zarazí se v proudu nesouvislé řeči, protože si najednou vzpomene, že on cigarety nesnáší, tak tu ani zpola vykouřenou cigaretu udusí v popelníku+ Děkuju, že tu jsi. +zašeptá potom jen a zmlkne a víc se k němu přitiskne+

[Marigold]

+Docela vyjimečně mlčí, to dokáže dokonce i on a hladí ji po vlasech+ Někdy je uspokojivější mluvit než brečet, znám to z vlastní zkušenosti +mračí se a netuší co jí říkat. Dokonce ani on v některých situací si neví rady+ Klidně kuř. Já a moje hlasivky to pro jednou přežijeme +ujistí ji, doufá že by jí cigareta mohla pomoct se uklidnit+ Jsem tu rád.

[Wenai Lafayette]

Bojím se. +povzdechne si a přejede si rukou po obličeji načež se k němu zase přitulí+ Bojím se, že měl pravdu. Bojím se, že když toho řeknu moc, tak odejdeš. Bojím se, co teď udělá. +chytne cigaretu a začne ji otáčet v prstech, ale nezapálí ji+ Prosím, zahraj mi něco, nechci na nic myslet, zahraj mi něco, nebo mi něco vyprávěj a až skončíš, tak všechno bude jako dřív. Krásné a beznadějně ztracené.

[Marigold]

Co bys mohla říct že bych odešel? Zabila si někoho? To je toho! +mávne nad tím rukou+ Spousta lidí které znám někoho zabila. Podváděla si a kradla? To já taky, mnohokrát. Máš jiné... politické názory než já? Tak si měj, když mě nebudeš nutit klanět se nějakému nabubřelému pandulákovy v kápi co si myslí že ovládne svět +odmlčí se+ Jediné co asi neumím jen tak odpustit a přehlédnout je zrada +přikývne a políbí ji do vlasů+ Zahraju ti nějakou ukolébavku. Zdřímneš si a až se probudíš všechno bude zase zářivé +opatrně jí pustí+ Počkej tu na mě +znovu jí políbí do vlasů a odběhne do svého pokoje pro loutnu+

[Wenai Lafayette]

Nikdy. Tě nebudu k ničemu nutit. +řekne jenom+ Dobře. +zašeptá, když se Marigold zvedne a jde si pro loutnu, chvilku kouká na cigaretu a zapálí si ji, pak šáhne na stolek pro hůlku a aby nemusela vstávat, tak si chce přivolat nějakou flašku s pitím, ale nejde to, nejde jí ani vykouzlit patron, ani blbý světelný kouzlo nezvládne, trochu překvapeně a vyděšeně kouká na svou hůlku a nakonec ji položí na noční stolek zpátky+

[Marigold]

+Vrátí se zpátky+ Někdy je dobře mít služebnictvo. Člověk si nemusí prát špinaví prádlo +Vleze si k ní do postele, ale tak aby měl dostatek prostoru pro ruce na hraní. Loutnu si zatím složí do klína+ Co by si chtěla zahrát? Něco romantického, komediálního nebo snad dramatického? Nebo mám jen drnkat? +přejede po strunách, takže to vydá několik zvonivých tónů+

( Celou dobu se tomu vyhýbám, protože nevím co zahrát.)