Lokál

[Wenai Lafayette]

(on se usměje a Wenai se rozteče )

+koukne na něj tak trochu svůdně, když už si začal, opře se lokty o stůl a nakloní se k němu, sklouzne mu pohledem od rtů do očí a podívá se do nich, na rtech jí pohrává lehký úsměv+ V tom případě ti musím pogratulovat k úžasnosti a skvělému smyslu pro humor+ Napije se+ Dovol mi otázku: Sedíš v kavárně, takové poklidné, nejspíš anglické, je dopoledne, kolem je ospalé ticho, a před tebou je mísa koblih. Co uděláš? +zeptá se ho s rozvervým úsměvem+

[Richard Prewett]

(to je účel toho úsměvu... )

+Sleduje ji pořád s tím svým úsměvem a oči mu malinko do toho zazáří. Na malý okamžik mu pohled zabloudí do jejího výstřihu, no opět se jí podívá do očí. Lehce nadzvedne jedno obočí.+ Děkuji ti. +usměje se na ni.+ Pokud v tom nebyl maličký náznak ironie. +No jeho úsměv prozrazuje, že by ho to ani nijak neurazilo, kdyby tomu tak bylo.+ Každopádně, moje poklona tobě, je ta samá. +Lehce kývne hlavou v náznaku úklony. Otázka ho trochu překvapí, ale nerozhodí. +To bude nejspíš nějaký chyták, že jo? +ušklíbne se.+

[Wenai Lafayette]

+rozesměje se, opře se a zapálí si cigaretu+ Možná, to ale záleží na tobě. +chvilku ho pozoruje a na rtech jí pohrává úsměv+ Pověz mi něco o sobě, prosím. Ráda bych tě poznala trochu víc.

[Richard Prewett]

O mně? +zasměje se.+ Nemyslím, že bych ti mohl říct něco, co jsi si už nedomyslela i sama. +dodá s úsměvem. Dopije pivo no pak předci jen začne mluvit.+ Jsem celkem obyčejný synáček z bohaté kouzelnické rodiny. Vystudoval jsem tu nejlepší školu čar a kouzel, kterou v Americe měli a když na mě začali rodiče tlačit, abych se konečně usadil a začal se chovat dospěle....potají jsem si sehnal auto a utekl. +dokončí tónem jakoby mluvil o počasí.+ Spíš mě zajímá něco o tobě. +řekne s neskrývaným zájmem.+

[Wenai Lafayette]

Takže se svými rodiči nevídáš? Není ti po nich smutno? +usměje se na něj+ Každý musíme bojovat s představami našich rodičů, jen málokomu jsou po chuti. Valnou část života jsem žila, teda spíš nežila, protože to bylo děsný, pod diktaturou mé matky, to bylo pořád: seď rovně, usmívej se na něj, necpi se tak... Když mi bylo sedmnáct, tak zemřela a já, můj bratr a mladší sestra, jsme zůstaly samy. Phillipa se vdala přesně, jak chtěla matka. Ale mě a bráchovi - Viktorovi - konečně začal pořádnej život. +zapálí si novou cigaretu+ Vcelku nezajímavé. Jinak mám ráda zmrzlinu a dobré divadlo.

[Richard Prewett]

Tak zatím to pro mě nebylo tak těžké. Jsou to asi dva měsíce, co jsem odešel a plánuji se vrátit, jenom.... +řekne o něco vážněji.+ ...jsem si před tím chtěl užít trochu opravdového života. +pokrčí rameny.+ Podle mě je to náhodou zajímavé. Asi to nebylo lehké...když jste zůstali sami. +vážně se na ni zahledí.+ Co tvůj otec?

[Wenai Lafayette]

+spiklenecky se k němu nakloní+ Život si musíš užít. Máš jenom jeden. +svěří mu+ Můj otec zmizel v devadesátým sedmím. Myslím, že ho někdo zabil... +zamyslí se+ Ale nevim, nijak moc jsem ho neznala, byl pořád pryč. +pokrčí rameny+ Když jsme zůstali samy? +rozesměje se+ To bylo úžasné, nádherné! Konečně jsem se mohla nadechnout. Najednou jsem mohla dělat, co jen se mi zachtělo, jela jsem do Mongolska, do Finska, do Peru - tam to bylo fakt zajímavý. +povzdechne si nad vzpomínkami a oči jí září+ No a jak jsi s tím užíváním si opravdového života daleko? Máš nějaký plán nebo se jen tak poflakuješ?

[Richard Prewett]

+jelikož Wenai vypadá, že jí to moc nemrzí, tak se ani on netváří nějak zvlášť smutečně....+ Jo, s tím souhlasím. +mrkne na ni.+ Pobíhání mezi prací a domovem, kde na tebe čeká manželka a kopa dětí... +oklepe se.+ Takové něco si může člověk užívat i později. A řekl bych, že čím později to bude, tím líp. Jo, budeš ještě něco pít? +zamává na číšníka.+ Opravdu? +uculí se.+ A co tak zajímavého si tam zažila? +šibalsky mu zasvítí oči.+ Daleko....no rozhodně jsem teprve na začátku a plánuji ten začátek podržet tak dlouho jak to jen půjde. Ale spíš bych asi řekl, že se zatím jenom tak poflakuji. Cestuji, užívám si svobodu. Jen já a mé auto. +spokojeně se opře do židle. Pak se ale opět narovná a nakloní se k Wenai blíž.+ Víš, co by mě zajímalo? +chvíli nechá tu otázku vyznít a tváří se při tom docela vážně. Po chvilce mu ale cuknou koutky.+ Co bys udělala s tou mísou koblih?

[Wenai Lafayette]

+rozesměje se+ Mísa koblih. No tak dobře. Já bych jich nepochybně několik snědla a pak bych se jimi pokoušela strefit do výstřihu té postarší dámě, co se tváří tak kysele. Otázkou ovšem je, kolik bych jich stačila hodit a jestli bych se vůbec trefila než by mě vyhodili. +koukne na číšníka+ No ještě jednu malou sklenku vína bych snesla. +podívá se na Richarda+ Pokud tě teda od něčeho nezdržuju, třeba od užívání si někde jinde nabo s někým jiným nebo tak. +napije se+ V Peru jsem omylem vlezla do starého pohřebiště, jmenovalo se to Pavoučí pyramida. No málem jsem tam už zůstala, ale zachránila mě skupina domorodců. Oni totiž podlehli jistému omylu... +uculí se na něj+

[Richard Prewett]

+Také se rozesměje.+ Tak v mém případě bych mohl házet akorát tak tou mísou. Koblihy by to nejspíš nepřežili. A pak by to pravděpodobně nepřežila ani ta dáma, protože míčové hry nikdy nebily má silná stránka. Takže bych jí místo do výstřihu s největší pravděpodobností trefil do hlavy. +zatváří se naoko nešťastně, ale ty šibalské plamínky prozrazují, že to za velkou tragedii nepovažuje.+ Mě doneste ještě jedno pivo. +koukne na číšníka a když odejde podívá se opět na Wenai.+ Spíš naopak. Já si to teď plně užívám s tebou. +usměje se na ni.+ Tomu tedy říkám zážitky. +obdivně pískne.+ V čem byl ten omyl? +vyzvídá.+