II. Hříšný ples

[Richard Prewett]

Wenai: Ano...to bylo. +usměje se na ni upřimně, když se na něj opět podívá. Narovná se i s ní. Pohladí ji po tváři a až pak ji pustí.+ Nechceš se jít projít? +zeptá se tiše s mírným úsměvem. Ještě pořád to ale není jeho typický, bezstarostný úsměv. Ten tanec ho nejspíš také trochu omámil. A k tomu všude kolem cítí její vůni.+

[Lucius Malfoy]

Meg: Což o to, já bych se postaral, ale teď momentálně jsou tu jisté okolnosti, které mi to znemožňují... kývne hlavou ke golux, která ho okamžitě dloubne loktem pod žebra Au... dělám si samozřejmě legraci. Co si dáš k pití? Červené i whisky tu mají výborné pokývne hlavou směrem k baru

[André Bourson]

Tak to jsem rád +usměje se směrem ke Styx a opře se do židle, na chvilku zmlkne a jen tak poslouchá zvuky kolem sebe a snaží se je rozeznávat. Najednou v té směsi hlasů zaslechne jeden dobře známý, který už hodně dlouho neslyšel a otočí za ním hlavu+ Mem? +pronese překvapeně+

[Wenai Lafayette]

Richard: +usměje se na něj+ Dobře, do zahrad? +chytne ho za ruku a zamíří do zahrady, pod hvězdy+

[Regulus Black]

Regulus: Ahoj, Regu +nastaví tvář k polibku a koukne na nádherné květy+ Magické růže... och, krása +vydechne omámeně a zvedne pohled k němu+ Vzpomínám si... vím, co znamenají +usměje se na něj+

Styx: Jsem zvědav, jestli mají opravdu takovou moc. Počkám si. Přimhouří oči a tajuplně se usměje. Krásný večírek. Změní téma. Neodolal jsem, abych se nepřišel podívat. Ta osamělost mě vzmáhá, potřebuji mezi lidi. Skloní se k jejímu uchu, aby cizí ucho neslyšelo, co jí pošeptá. Ale hlavně jsem tě chtěl vidět. Oči mu potemní. Proč se někdy nestavíš na Grimmauldu?

[Richard Prewett]

Wenai: Nebo k tomu moři. +mrkne na ni. Proplete si prsty s jejími a společně vyjdou ven.+

[Wenai Lafayette]

Richard: +pokývá hlavou+ Je teplo, mohli by jsme se vykoupat. Třeba budeme mít štěstí a nic nás nebude chtít sežrat. +usměje se na něj, prochází krásnou zahradou, všude jsou kvetoucí a vonící keře, Wenai se natáhne a utrhne si jeden květ a přivoní k němu a okamžitě kýchne+

[Samantha Wood]

*vejde a nervozně se rozhlíží, protože se stydí, že přišla tak pozdě* Zdravím*pozdraví ty, co si jí všimli a přemýšlí která z přítomných dam může být hostitelka**

[John Wilmot]

Styx: Nechám to zcela na vás, krásko. +opět jí políbí ruku a pak si vezme víno+ Na vaši okouzlující krásu. +mrkne na ni a napije se+ Opravdu je nesmírně dobré. +znovu se napije+ Já doufám velice rád. +usměje se na ni zářivě+ Zvlášť když jde o vás.

[mollyz]

přemístí se na Orlík, vejde do sálu a uvědomí si, že vzal kytku jen pro Molly, nikoli pro hostitelku. rozpačitě se zašklebí. pak ale nasadí zářivý úsměv, kytlici schová za záda a rozhlíží se po Styx. když ji spatří obklopenou hosty, hází usměvavé cukrbliky a vystojí si frontu na hostitelku. dobrý večer, krásná dámo! rok se nám s rokem sešel, a zase si zatančíme. tedy doufám, že budete tak laskava a věnujetemi jeden tanec. dvorně se Styx ukloní a pak jí tiše řekne. víme, za co vám v děčíme. Molly se chystá snést vám dary a chválit vás před nastoupenou jednotkou! a já... já jsem rád přišel znovu. zavzpomínat, nikoli reklamovat. spokojeně se usměje a přestane schovávat kytku za zády. mimochodem, neviděla jste tu už Moll? máme trochu chaos v přepravě a tak a nejsem si jist, kdy přijde. má takovéto šaty. ukáže Styx kytici modrofialovou.

Už chvíli zmateně bloudí mezi hosty. Nevidí ani Styx ani Samíka. Naštěstí je její milovaný muž dost nepřehlédnutelný na dálku, takže přece jen ho po chvilce zří. A Styx s ním. Proplete se davem a celá září.
Styx: Moc děkujeme, že jsme mohli zase přijít. Ráda tě vidím. Dary jsou někde na cestě za mnou. Hrozný chaos dneska všude...+obejme Styx+...moc děkujeme


Sam: +Skoro skočí Samovi do náruče, takže do značné míry ohrozí krásu květiny.+ Co je to dneska za zmatky, lásko? Málem jsem tě nenašla.?