Pokoj v prvnímm patře vlevo

[Viktor Lafayette]

+obleče si zimní bundu a pořádné kalhoty, teda kromě jiného a chytne ji za ruku a sejdou spolu do kuchyně+ Jen abych tě nemusel honit. +usměje se na ni+

[Viktor Lafayette]

+přemístí se sem se Syrianou+ Půjdeš si lehnout, ano? A já o tebe budu pečovat. +začne ji svlékat z kabátu a svetrů+

[Syriana Spinnel]

Dobře +unaveně se usměje a nechá se vyslíct. Zaleze si do postele a hlavu si dá na jeho hrudník. Zavře oči. Za celý den ani jednou nepomyslela na děti, ale nemá sílu+ Miluju tě

[Viktor Lafayette]

Taky tě miluji, lásko. +obejme ji+ Chceš něco přečíst, nebo budeš spát?

[Syriana Spinnel]

Čti mi prosím +broukne+ miluji tvůj hlas +něžně se otře rty o jeho bradavku, rukou ho obejme a tulí se+

[Viktor Lafayette]

+natáhne se a z nočního stolku vytáhne ohmatanou knihu, otevře ji na první stránce a začne číst, uklidňujícím hlasem jí vypráví příběh, který má tak ráda+

Vracím se z návštěvy u svého domácího pána - jediného
souseda, kterého tu budu mít na krku.
Takovouhle končinu si dám líbit ! V celé Anglii bych na
mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené
společenským ruchem. Pro mrzouta učiněný ráj - a v panu
Heathcliffovi mám tak dokonalý protějšek, že se o tu
pustinu můžeme klidně rozdělit. Báječný kolega v poustevničení
! Netušil ovšem, jakou ve mně vzbudil náklonnost
hned napoprvé, když tak podezíravě přimhouřil černé oči,
sotva jsem dojel k plotu, a když nevraživě schoval pravici
hlouběji do výstřihu vesty, sotva uslyšel, kdo,jsem.
"Pan Heathcliff?" řekl jsem.
Odpověděljen kývnutím.
"Jsem Lockwood, váš nový nájemce. Kladu si za čest
navštívit vás bez meškání po svém příjezdu a spěchám se
ujistit, zda jsem se snad nějak nevtíral, když jsem tolik stál
o pronájem Drozdova. Zaslechl jsem včera, že prý jste
pomýšlel . . ."
"Drozdov je můj, milý pane," přerušil mě nedůtklivě.
"Kdyby se tam někdo proti mé vůli vtíral, zarazil bych
mu to - vstupte !"
To jeho "vstupte!", procezené skrze zuby, znělo jako
zmizte odtud !" Ani ta branka, o kterou se opíral, nebrala
vyřčené pozvání na vědomí, a právě to mě asi
přimělo vzít ho za slovo. rostl ve mně zájem o člověka,
který svou uzavřenost hnal ještě dál než já.
Když viděl, že se můj kůň už málem tlačí do vrátek,
vytáhl konečně pravici z vesty a otevřel závoru. Pak se
zprudka otočil a vedl mě chodníčkem do dvora. Tam se
rozkřikl : "Josefe, odveď panu Lockwoodovi koně a přines
nám víno !"
"To bude asi veškeré služebnictvo v jedné osobě,"
pomyslil jsem si při těch dvou příkazech. "Není divu,
že tu bují tráva na dláždění a živý plot žejim tu zarovnávají
jen krávy."
Josef byl muž postarší, vlastně už starý - možná
úplný stařec, třebaže vypadal zachovale a statně. "Pámbu
s námi," brumlal si rozmrzele, když ode mne přejímal
koně. Tvářil se přitom tak kysele, že jsem ho v duchu
omlouval - snad ho trápí zažívání, že volá pánaboha na
pomoc, a jeho zbožný povzdech se k mému nečekanému
příchodu ani nevztahuje.
Dvorci pana Heathclifla se říká Větrná hůrka. Už
tento místní název výmluvně naznačuje, jak prudkým
útokům povětří je dům za bouřlivého počasí vydán napospas svou
polohou. Větrat se věru nemusí, čerstvého
vzduchu v něm užijí ažaž; o síle, s jakou tam nahoře po
hřebenech fičí severák, svědčí nepřirozený sklon hrstky
zakrslých borovic za domem a živý plot z vyzáblého trní,
jehož šikmé pruty trčí všechny stejným směrem, jako by
žebraly od slunce almužnu. Stavitel byl naštěstí prozíravý
a postaral se o bytelnost: úzká okna zasadil hluboko do zdi
a na rozích zpevnil budovu zvlášť velkými, vyčnívajícími
kameny.
Před prahem jsem se zastavil a s obdivem se zadíval na
groteskní tesané ozdoby, jimiž oplývalo průčelí domu
a zvláště portál hlavního vchodu. Tamjsem vypátral mezi
nezřetelnými pozůstatky zvětralých gryfů a nahatých klučíků
letopočet "1500" a jméno "Hareton Earnshaw".
Byl bych k tomu rád leccos podotkl a vyžádal si od nevlídného
majitele stručný historický výklad o tomto sídle, ale
jeho postoj u dveří mi zřejmě naznačoval, abych buď bez
prodlení vešel, anebo se klidil, ajájsem už nemínil pokoušet
jeho trpělivost, dokud nevniknu do jeho svatyně.
Stačil krok - nebyla tam předsíň ani chodba - a octli
jsme se v obytné místnosti, které se tu říká prostě "jizba".

[Syriana Spinnel]

Heatcliff to jenom hraje, že je zlej, celou duší miluji Kateřinu +zamumlá jenom a pak se zaposlouchá do jeho hlasu a pomalu se propadne do spánku+

[Viktor Lafayette]

+jen se usměje, když mu do toho povídá a když si všimne, že usnula, tak postupně ztišuje hlas, aby ji najednou neprobudil a pak bdí nad jejím klidným spánkem+

[Syriana Spinnel]

+probudí ji tiché pochrupování do ucha. Otevře oči a vidí Viktora, s knížkou na hrudi a s rukou na jejím břiše. Opatrně, aby ho nevzbudila ho přikryje, vezme mu knížku a potichunku vyleze z postele. Sedne si do houpacího křesla, zababulá se do deky, z kuchyně si přivolá plný krajáč horké čokolády a začte se do knížky+

[Viktor Lafayette]

+když ho přikryje dekou, tak se do ní zachumlá, ale po pár minutách se vzbudí, otevře oči a jako první hledá Syrianu, když ji uvidí v křesle, tak se usměje, vystane, přijde k ní a políbí ji+

(PM)