Putyka

[Ares]

(jen ať jde )

Je zvláštní, to připouštím, ale já se za svůj život setkal s mnohými bytostmi a některé byly mnohem děsivější, než je Jean-Claude. pousměje se trochu.
Pozorně poslouchá její příběh a občas si trochu upije ze sklenky. Jak to, že tvůj otec doposud žije? Upír to, předpokládám, nebude, když je tak nesnáší. Nebo se pletu? Podívá se na ni zvědavě. To se už vůbec nedivím, že se tu cítíš tak spokojeně. Neříká to zle, spíš pobaveně. Při zmínce o Lestatovi se trochu zamračí. Stýkáte se spolu? Myslím s tím Lestatem.

[Rebecca Altamirano]

No, Jean-Claude je docela děsivý jen tím, že vlastně děsivě vůbec nevypadá. Jednak dokáže skvěle maskovat to co je a jednak ani já vlastně vůbec nevím, jak mocný je doopravdy. Proto jsem ráda, že není můj nepřítel, i když...se jím už stát mohl. Zachvěje se nepatrně, když si na tu ošklivou rozmíšku vzpomene. Ne, není upír, ale kouzelníci, zvlášť čistokrevní se dožívají nadprůměrného věku vcelku běžně. Když je někdo tak protivný, jako můj otec,je to dost obtížná vlastnost. Ušklíbne se. A jak se říká, největší hajzlové žijí vždycky nejdéle. Pak se na něj zazubí. Neber si to osobně, ty jsi zvláštní případ. Mrkne na něj. Hmm, ne s Lestatem už se nestýkáme. Tedy...fyzicky ne. Ale stále jsme spojení...přes krev. A pokud chcem, můžem jeden druhému lézt do hlavy a vědět kde ten druhý je. A když se hodně soustředíme, zjistíme i co dělá... Ušklíbne se. Ale naštěstí už se nekontrolujem. Mentální štíty a nitrobrana jsou dobrá věc. Zasměje se trochu hořce.

[Ares]

To je možné, no i tak…mě ublížit nemůže. No neprovokuji ho, už jsem z toho vyrostl. uculí se a oči mu pobaveně zajiskří. Ale nestal. Opravdu si myslím, že se nemáš čeho obávat. Zopakuje to, co jí už říkal ve Slastech. Kouzelník? To znamená, že ty jsi také kouzelnice? Udiveně nadzvedne obočí. Tahle informace ho skutečně překvapila. Zasměje se. Neberu. Ujistí ji. I když, něco pravdy na tom možná i bude. V očích mu blýsknou rozverný plamínky. Ale děkuji, že mě bereš jako zvláštní případ. usměje se na ni pobaveně. Lézt do hlavy… mimovolně se oklepe. To by mi asi hodně lezlo na nervy. Přepokládám, že jste se tedy nerozešli v dobrém. Soudí podle jejího výrazu.

[Rebecca Altamirano]

No jo, jsem čarodějka. To co jsi viděl... Kývne směrem k vyléčenému....bylo kouzlo. Vysvětlí. Tak nějak obecně se to tu ví, takže jsem nepovažovala za nutný to ventilovat. Jo tak něco pravdy... Přivře oči a pousměje se. Myslíš si snad o sobě, že jsi hajzl? Sjede ho pohledem. Ne, moc v dobrém to nebylo... po půl roce si vzpomněl kde bydlí a že tam má i něco jako přítelkyni. To, že na něj už poslušně nečekala ho dost nepříjemně překvapilo. Ušklíbne se.

[Ares]

Už mě vlastně ani nepřekvapuje, že jsou tu lidé… s různými schopnostmi. U tebe mě to překvapilo jenom proto, že jsi i upírka. Myslel jsem, že tamto… také kývne k vyléčenému, …je nějaká z upířích schopností. Oproti ostatním upírům máš tedy asi i schopnosti navíc, že? se zájmem jí pohlédne do očí. Nic takové bych o sobě nikdy netvrdil! hrdě zvedne hlavu a pokroutí ji, pak se ale opět trochu nahrbí a ušklíbne. Já si o sobě samozřejmě myslím jen to nejlepší... řekne s pobaveným úsměvem. …ale takový názor jsem už párkrát slyšel. Co ty? Co si o mě myslíš? tázavě se na ni zahledí. Jsem podle tebe hajzl?
Zadívá se jí hluboce do očí a tváří se zamyšleně. Zdá se, že na muže nemáš moc velké štěstí.

[Rebecca Altamirano]

No schopnosti navíc...prostě jen oproti ostatním upírům umím čarovat. Zasměje se, jakoby o nic nešlo. A vlastně nejde. No ono to není odemě tak špatné hodnocení, když o někom řeknu, že je hajzl. Záleží asi jak to řeknu. Uculí se. Protože napříč mým životem, jsem vždycky měla slabost pro zlobivý hochy. Zamrká. Možná proto, že ti hodní nemají šanci mě zvládnout. Zatváří se tak nevinně, jak jen dokáže. Ale popravdě, nevím kam tě zařadit, defacto tě vůbec neznám. Pokrčí rameny. Ale nejsem proti tomu, poznat tě líp. Usměje se a podívá se mu do očí. Hmm...to asi nemám. Uhne pohledem po chvíli a napije se.

[Ares]

Ale to taky může být docela příjemný bonus, ne? mrkne na ni a dopije sklenici. Rozlije jim zbytek whisky. Zdá se, že nám došlo pitivo. usměje se a pak na ni šibalsky mrkne. Nebo zvládneš ještě jednu flašku?
V tom případě budu hajzlem velice rád. přimhouří oči a koutky mu cuknou, při tom jí taky sjede pohledem. Když se ti ti zlobivý hoši tak líbí. jeho oči se střetnou s jejíma, v těch jeho zajiskří. Ale tvářit jako neviňátko se umíš. rozesměje se při jejím výrazu, pak se ale na chvíli malinko zamyslí a zamračí. Mimovolně si pohrává se sklenicí. Budu rád, když se mě budeš snažit poznat. řekne napokon s úsměvem. I když to nebude lehký úkol. Zkoumavě jí chvíli pozoruje, když uhne pohledem. Ani smůla není věčná, Rebecco. nic víc k tomu už ale nedodá, jenom se také napije.

[Rebecca Altamirano]

To jo, bonusy jsou vždycky fajn a je jedno v jaké formě. Uculí se. No já bych zvládla, ale cítím blížící se úsvit a budu muset zpátky do Slastí. A ještě před tím se stavit ze sebe udělat civilizovanou a reprezentativní upírku. Zasměje se. No líbí, přiznávám bez mučení. Zamrká na něj. Ale přiznej se, že i tebe rajcujou rebelky víc, než rdící se děvy...? Přivře oči, nakloní se blíž a provokativně si skousne spodní ret. Tak ani se mnou to nebývá snadné a navíc...miluju výzvy. Zajiskří jí v očích.

[Ares]

Myslím, že dnešní večer ti na reprezentativnosti vůbec neubral. usměje se a pořád si ji tak zálibně prohlíží. Zasměje se a zvedne ruce, jakoby se vzdával. Dobrá, já také přiznávám bez mučení. Taky se k ní nakloní a to dost blízko, že jejich rty jsou jenom kousíček od sebe. Rebelky jsou mnohem vzrušující a nebezpečnější. Zašeptá jí do rtů a v očích mu blýskne. A já taky miluji výzvy.

[Rebecca Altamirano]

Vážně myslíš? Koukne na něj laškovně a prohrábne si vlasy. Pak se vesele zasměje. No vida...jak se pěkně shodneme. Uculí se a chvíli se mu dívá hluboko do očí, než se pomalu odtáhne, na rtech slabý úsměv. Jen aby jsme takovou vzájemnou shodu vůbec přežili. Pousměje se a vyprázdní skleničku. No...zdá se, že náš dýchánek opravdu spěje ke konci... Povzdechne si nespokojeně. Dobře se mi s tebou chlastalo. Mrkne na něj s úsměvem. A povídalo. Vytáhl jsi toho ze mě víc, než kdokoliv, koho znám mnohem déle. Zatváří se trochu udiveně, sama pořád neví, jak tomu vlastně došlo.