od Syriana Spinnel » pát úno 11, 2011 12:33 pm
+Přesně tuhle reakci čekala, protože ještě nikdy neviděla Viktora křičet, ale to by možná uvítala víc, než tohle bolestné mlčení. Po tvářích se jí koulí slzy a Syr se v křesle schoulila do klubíčka a bezhlesně vzlyká. Když k ní přijde, vzhlédne k němu. A když jí odpustí opravdu se rozpláče, obejme ho kolem pasu a přitiskne svou tvář na jeho břicho+ Je mi to líto, lásko. Já miluji jen tebe. Jsi moje všechno +mluví tiše vzlykavě, ale stejně jí ta slova připadají nevhodná, ale neví jak jinak mu říct co cítí+
Nil mortifii sine lucre
HERE WE STAND