Zahrady a les

[Richard Prewett]

(nevím přesně, jak to má ze startováním takový starší model...ale dejme tomu, že to se moc nezměnilo)

+Jak řekne o tom úhoři a následně vytahuje klíčky, tělo se mu trochu napne. Předci jen je jeho klín poměrně blízko.+ A přežil to ten chlápek? +zeptá se pobaveně, no jeho oči prozrazují, že to moc příjemné určitě nebylo.+ Tady na pravé straně je zapalování. +ukáže jí dírku na klíč.+ Strč klíč tam, ale ještě ním neotáčej. Na podlaze jsou tři pedály....přestávku? +zopakuje se šibalským úsměv.+ Přestávku si uděláme, až vyjdeš z garáže. +mrkne na ni, nakloní se a dá jí rychlou pusu na tvář.+ To zvládneš.

[Wenai Lafayette]

No... to se do té doby zapotím. +stčí klíč do zapalování+ Jasně, že to přežil, bydlí teď v útulném sanatoriu. +mrkne na něj pobaveně a je vidět, že to myslí jenom jako žert+ Pedály... +zamumlá a koukne na pedály, vypadá to, jako kdyby je přepočítavala+ A proč jsou u všech malých bohů, tři? Jeden by nestačil? Nebo dva? Na každou nohu jeden...

(já nevim, ani jak nastartovat normální auto, takže mi nezbývá, než ti věřit )

[Richard Prewett]

(na mě je spoleh )

Chudák. +řekne, ale taky to myslí jen jako žert.+ Kdybys měla automatickou převodovku, tak by byly jenom dva. Plyn a brzda. Ale jelikož tohle auto automatiku nemá, ten pedál úplně vlevo je spojka. Vpravo je tedy plyn a v středě brzda. +Podívá se na ni, jestli si to pamatuje.+ Tahle...tyč... +vezme její pravou ruku a položí ji na dlouhou páku mezi sedadly.+ ...je převodová páka.

[Wenai Lafayette]

Takže spojka, brzda a plyn. +vyjmenovává a ukazuje na pedály+ a převodová páka. +trochu se usměje, když ji vezme za ruku+ Spojka, A co spojuje? A proč tu není i rozptylka, Jako kdyby se náhoudou, to, co se spojkou spojí muselo rozdělit.

[Richard Prewett]

+Zasměje se.+ Protože tohle je mechanika, ne optika. +mrkne na ni, pak ale trochu zapřemýšlí, jak jí to co nejlépe vysvětlit.+ Ten pedál není skutečná spojka, ta je zabudována do mechanismu auta. Tohle... +kývne hlavou k pedálům, ji jenom ovládá.+ No do hlubší techniky bych nezajížděl. Je to zbytečně složité a k řízení to nepotřebuješ. +řekne.+ V podstatě jde o to, že když spojku, ten pedál, stlačíš, můžeš přeřadit na jinou rychlost, touhle pákou. +pohladí jí po ruce, kterou jí pořád na převodové páce drží. Usmívá se, no jinak se ve své roli učitele viditelně vyžívá.+ Rychlosti jdou za sebou od jednotky po pětku. Třeba je řadit postupně a vždy, když to chceš udělat, musíš sešlápnout spojku a držet ji, až dokud nezařadíš. Sešlápni spojku a drž ji. +pobídne ji, svou ruku má pořád na její.+

[Wenai Lafayette]

No jo, mechanika je moc složitá a hlavně nezáživná, tu přeskočíme. +pokývá hlavou a poslušně sešlápne spojku+ A jak poznám, kdy mám přeřadit na vyšší rychlost? Jako třeba z jedničky na dvojku, nebo z trojky na čtverku, pane učiteli?

[Richard Prewett]

+Při tom "pane učiteli" se lehce ušklíbne.+ Uslyšíš to. Pokud motor začne moc řvát, je třeba přeřadit na vyšší level. +mrkne na ni.+ Ale můžeš se koukat na rychloměr. To je to kolečko s ukazatelem vlevo. Většinou se přeřazuje po každých dvaceti kilometrech. Ale jak sem řekl, uslyšíš to. Tak.. +podívá se, jestli Wenai spojku pořád drží.+ ..teď si vyzkoušíme to řazení. +S dlaní na její ruce jí ukáže jednotlivé polohy a pak ruku stáhne, aby si to vyzkoušela sama.+ A od pětky zas v pořadí dolů. +usměje se a sleduje jako jí to jde.+

[Wenai Lafayette]

+trochu s tím záapasí, šklebí se u toho, moc jí to nejde, ale nakonec se jí to podaří+ Hm... že by to bylo snadný, to teda není. +otře si unaveně čelo, když konečně dořadí+ Už bude ta přestávka, pne čiteli? +mrkne na něj+ Mě to nějak zmohlo.

[Richard Prewett]

Kdyby to bylo tak snadný, nebylo by potřeba se to učit. +ušklíbne se a oči mu pobaveně zasvítí.+ Ale jde ti to moc dobře. +Když vyjedeme z garáže, Wenaiko. +usměje se na ni sladce, ale musí se přemáhat, aby jí nepolíbil, když se s tím tak pere, je rozkošná.+ Už jsou jenom dvě věci, co ti chci říct a pak jdeme na to, dobře? Plyn a brzda. Plyn je úplně napravo a brzda v středě. +zopakuje ještě jednou.+ Na obě musíš velice pomalu. +při té větě mu oči zasvítí ještě víc, jakoby mluvil o něčem jiném.+

[Wenai Lafayette]

Myslím, že by jsme rychlejc z tý garáže vyjeli, kdybych to auto odtlačila. +zasměje se na něj+ Jo, dobře, pomalu, abych na to nedupla a my nakonec neskončili ve fontáně. +zasměje se při té představě+ Už můžu nastartovat? +zeptá se ho s nadějí v očích+