Zahrady a les

[Richard Prewett]

Pokud to dokážeš ubrzdit, můžeš i rychle. +usměje se.+ Jo, už můžeš. +přikývne. Sešlápni spojku. máš tam teď neutrál. +odbrzdí ruční brzdu. +Tohle, je ruční brzda. +Ukáže na kratší páku mezi sedadly. Sklopí ji dolů.+ Nastartuješ tak, že otočíš klíčkem doprava, a když naskočí, pustíš ho. Máš tu spojku?...A teď můžeš zařadit jednotku a pomalu spojku pusť.

[Wenai Lafayette]

+nesmírně soustředěně s vykulenýma očima, aby jí nic neuniklo sešlápne spojku, a strašně soustředěně a docela pomalu otočí klíčem a motor naskočí, zařadí, nadšeně se podívá na Richarda a začne posuštět spojku, dech má zatajený a čeká, co to auto udělá, drží se oběma rukama volantu a napjatě si skousne spodní ret, pak spojku plynule pustí úplně+

[Richard Prewett]

+A auto se pomaloučku dá do pohybu. Richard ji sleduje s hrdým úsměvem.+ Výborně. +řekne vesele a upřímně zároveň.+ A teď jen zlehka přidej plyn. +Když tak Wenai udělá, auto se rozběhne o něco rychleji a o chvilku se ocitnou ven z garáže.+ Teď stlač spojku a hned za ní brzdu a vyřaď rychlost. +řekne a pořád má na tváři ten spokojený úsměv.+

[Wenai Lafayette]

+Wenai se na něj nevěřícně ale strašně nadšeně podívá, když se auto rozjede, pak se soustředí na cestu před sebou, aby do něčeho nevrazila, i když je to pořád rovně+ Spojku? Brzdu? Rychlost?! +je z toho najednou trochu zmatená, ale auto cukne a zastaví před garáží, Wenai se se zářícíma očima otočí k Richardovi+ Tra dáááá. A nejsme v kašně.

[Richard Prewett]

+Zářivě se na ní usmívá a teď se jeho úsměv ještě víc rozšíří.+ Tys snad o sobě někdy pochybovala?

[Wenai Lafayette]

Jistě že ne. +řekne s přehnanou sebedůvěrou+ Jen jsem si nebyla tak úplně jistá. +uculí se a mrkne na něj+ A to je celý to řízení? Doufám, že jo, už takhle je toho až až. +usměje se na něj+

[Richard Prewett]

Ne, celý ne. +ušklíbne se a v očích se mu zjeví veselé plamínky.+ Ale myslím, že pro dnešek jsi to zvládla velice dobře. Pořád trváš na té přestávce?

[Wenai Lafayette]

Co? Ani ne. +v očích jí zasvítí, nastartuje a už napodruhý se rozjede, cesta ji nezajímá jede po trávníku, směje se a dělá+ Ennn éééééén ééééénnnnn. +jede docela pomalu, ale tváří se, jako kdyby jela tak stovkou+

[Richard Prewett]

+Při jejím výrazu se musí vesele zasmát.+ Je to celkem návykové, viď? +řekne s úsměvem a je rád, že se to Wenai líbí.+ Dobrá, tak můžeme zkusit trochu vyšší rychlost. Troufneš si? +podívá se na ni škádlivým pohledem.+Zajeď na příjezdovou cestu. Spojku si zvládla, teď mi ukaž, jak ti to jde s volantem. +cuknou mu koutky.+

[Wenai Lafayette]

Na cestu? Tak to bude zajímavý, ještě že je před řekou zábradlí. +trochu zrychlí, ale pořád se táhnou+ Už jedu dost rychle, ne? +kouká na cestu a sune se přes trávník k cestě podél domu, ale dost daleko od zdi, aby náhodou nebourala+