od Rebecca Altamirano » úte kvě 31, 2011 11:24 pm
Kdepak, je to vlk. Usměje se. Položí mu ruce na hruď, když ji k sobě přitáhne. Tak nedáváš šanci...hm hm, to jsem tedy poctěna. Nechá to vyznít malinko ironicky, ale přitom se stále nevinně usmívá, takže není jisté, jak to skutečně myslela. Nevím jistě, jestli je dokážu popsat. Ale nejspíš je to směsice strachu, vzrušení, a snad i obdiv, protože když pokaždé, když jsem se v minulosti pokusila navázat nějaký vztah, a teď nemyslím jen dlouhodobý, ale jakýkoliv vztah s mužem, který byl člověk, nebo i kouzelník, dřív nebo později ze mě začali mít strach a přestali se cítit dostatečně...chlapsky, nebo jak to nazvat. Pokrčí rameny. Až na dvě vyjímky a jednou z nich, jsi ty. Zatímco mluví, trochu nepřítomně mu přejíždí dlaněmi po hrudi, občas sjede na žebra a zase zpět.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...