s Fabienem za hranice všedních dní

[Fabien]

Tir: Na to bych nikdy nezapomněl...+uculí se, ještě pohladí jednou bříško a pak prsty sjede na rozevřená stehna a ústy do klína. Přivítá ho polibkem a jazykem obkouží její štěrbinu. Hraje si a snaží se, aby se jí hraní líbilo. Na každý její vzdech reaguje, vrací se na místa, kde se jí mazlení líbilo víc, nemůže se jí nabažit.+

[Tirage]

Fab: hladí jeho hlavu ve svém klíně a prsty se proplétá vlasy. vzdychá a lape po dechu. Fabísku můj...

[Fabien]

Tir:+Nemádechovou kspscitu na odpověď. Jazykem přejede celou štěrbinu, pak jí ještě políbí, ale už se nemůže dočkat, až si Tir vezme celou. Nenápadně se začne sunout zase nahoru k ní, zmocní se něžně jejích úst a bez dlouhého otálení se do ní zanoří.+

[Tirage]

Fab: blaženě vydechne a víc se k němu přítiskne. líbá ho a dál hladí ve vlasech.

[Fabien]

Tir: +Opětuje její polibky a pomalu se v ní začne pohybovat, s něhou a touhou uspokojit ji i sebe.+

[Tirage]

Fab: hýčká si ho v náručí, olíbává mu námahou zpocené čelo a spolupracuje na jejich společné blaženosti

[Fabien]

Tir: +Namáhá se opravdu zodpovědně. Zapocené tělo se mu leskne a klouže v Tiraginých rukách, napnuté svaly a šlachy se nádherně rýsují na pažích, jimiž objímá svou něžnou lásku.+

[Tirage]

( mi z toho je úplně vedro... strašný vedro...)

Fab: obdivuje a hladí ty napjaté svaly a šlachy a musí si svého nezdolného atleta k sobě přitáhnout blíž nohama. opře si chodidla o jeho zadek a stehna a pomáhá mu ve výpadech.

[Fabien]

(napni šlachy a vedro povolí... )

Tir: +Když mu takhle pomůže, zvýší tempo a razanci výpadů, víc jí k sobě přivine a mezi výpady zmateně líbá.+

[Tirage]

(to jsi přírodovědec? taková blbost... spíš naopak, ne? práce, spalování, vedro.)

Fab: a Tir z té jeho razance vykřikuje a sotva se drží při té jízdě. ale z rozvernosti ho občas plácne chodidlem po zadku a povede se jí i mezi steny dostat ze sebe. hyjé, králíčku!