Fab: to je od tebe moc krásné... pohladí ho po zadku a stehnech. hraje si s jeho chlupy - točí v nich ukazováčky malé spirálky. ví, že se kanec právě vrátil
Ten, co mi kouká přes rameno, je Matouš. Jářku někde lítá.
Fab: to bych ctěla... vezmeme deku... bude rituál na palubě. líbí se mi to pod hvězdama.zasměje se, neb ví, jak to s nimi je. a pohladí ho, když ho předběhne, neb ona má krok lehký, svižný. ale soucítí s ním
Ten, co mi kouká přes rameno, je Matouš. Jářku někde lítá.
Fab: opře se o něj a usmívá se spokojeně, s hlavou ořenou o jeho rameno se stále dívá na hvězdy. Fab jí nevidí do obličeje, ale dost si romantickým chováním i vyznáním u Tir šplhnul ano... najde jeho duku, položí si ji na bříško a hladí mu hřbet zápěstí palcem.
Ten, co mi kouká přes rameno, je Matouš. Jářku někde lítá.
Tir: +Hrozně ho ta chvíle dostala. Loď je mírně houpe a Fabienovi bleskne hlavou, že tohle ještě s žádnou dívkou nezažil, že je to fantastické a že by moc chtěl, aby to nikdy neskončilo.+