s Fabienem za hranice všedních dní

[Tirage]

Fab: říkej, jak se jmenujou hvězdy... prosí šeptem a sama ukazuje a vymýšlí. králíček na kolběžce... a támhle... Honorého tučňák... a tady Nicolettin pantoflíček s vlčím mákem... a tohle je jasná Mollyina podprsenka! směje se.

[Fabien]

Tir: +Sleduje pečlivě její výklad a směje se. Se vším musí souhlasit. + A támhle je naše loď...a vedle tučňáka je spící ještěrka....

[Tirage]

Fab: ale ještěrky nikdy nespí... směje se. teď ty říkej...

[Fabien]

Tir: Teď jsi se lapila...+rozesměje se+...před chvílí jsi spala jako děťátko...Koukni, támhle je konvice na kafe...a vedle ten tvůj velikej klobouk! Jak se tam dostal?

[Tirage]

Fab: asi se tam šel proletět, nevím... a co? králíci taky spěj s otevřenýma očima...

[Fabien]

Tir: Králík spí s jedním okem otevřeným a pořád je vestřehu, aby mu něco neuniklo...vždyť víš...+směje se a líbá ji na šíji.+

[Tirage]

Fab: vím... třeba aby divočáci neutekli pod postel... řehní se. pak se zase uklidní. a kouká do nebe. proč vlastně mají všechny skoro stejnou barvu?

[Fabien]

Tir: +Zamyslí se.+ Já myslím, že protoo, že každý si vybere tu svou a je na světě spravedlivé, že si ji musí najít mezi spoustou jiných stejných a nikomu se nanadržuje. Každý tam asi nějakou máme, ale musíme si ji najít. Já myslím, že ta moje je na srdci té spící ještěřičky.

[Tirage]

Fab: no, možná jo! a kde je ta moje? tulí se tak, že nastavuje hlavu vedle jeho, aby viděli stejný kus nebe.

[Fabien]

Tir: +No já myslím, že ta u ocásku králíka na koloběžce...+ukáže příslušnou hvězdičku.+