od Jean-Claude » čtv čer 23, 2011 6:18 pm
Abych pravdu řekl, nedělá mi to moc dobře...(a pak ta vzdálenost, to by museli asi taky navíckrát)*připustí* hlavně cizí..moc. Kratší vzdálenost zvládnu i po vlastní ose přeletět*jakože sám o sobě bez letadla* na zbytek je tady tryskáč...ale stejně teď moc necestuju..další zásilku bych už nemusel jít vyřizovat osobně, takže...*mávne rukou* ale merci za nabídku..
Přesně má slova, nač přemýšlet v malém...*přikývne spokojeně, jak si rozumí a pak se rozesměje* non, koberec je vyřešen..i když počítám, že za ten nepořádek si mohu tak trochu sám..jsem se poněkud..nechal unést, jestli rozumíte.
Ale tohle se stalo poměrně nedávno, ještě mi na tom mí lidé dělají. Měli jsme takový menší problém s atentátníkem na mou osobu.*potřese hlavou* jeden se snaží být tak milý jak to jde...no, nic. Každopádně, problém se sice vyřešil, jenže jeden z mých zaměstnanců to přehnal a toho chlapa zabil dřív, než se z něj cokoliv dostalo. Takže nevíme, jestli to bylo ojedinělé, nebo třeba příjde někdo další. Proto teď ty bezpečnostní změny, které si vyžádají s velkou pravděpodobností obměnu v personálu. A tady přichází má prosba o pár spolehlivých lidí, kteří by byli schopni posílit bezpečnost areálu především ve dne. V noci mám na to dostatek svých upírů, kterým hraje do karet jejich stav...ale přes den... *odmlčí se a pak dodá s pohledem na mohutné zdi z betonu* prostě jsou vzhůru jenom lidi a Jason, můj vlk. Ještě máme jednoho dlaka, ale ten není zrovna bojový typ. Což je málo. Nikdo z mých upírů se nevzbudí dřív než při západu slunce, leda bych je povolal..a i já musím mít aspoň osmihodinový spánek*prozrazuje mu dost choulostivé věci* čili jak vidíte, máme především přes poledne několikahodinové okno, kdy jsme oslabeni...
"I feel like a child in the dark who knows the monsters are under the bed. I want to be told it will be alright, but I am far too old to believe such comforting lies."