Putyka

[Markýz de Carabas]

+prohlídne si ho do hlavy dolů a zase zpátky, jako by se snažil odhalit, jestli lže+ Nikdy? Vážně nikdy. Hm... +přejede si rukou po bradě a nakloní se k němu+ Musíš najít sídlo ženy ze starého řádu ochranitelů Cesty. +zase se narovná a pohlédne na něj+ A už mě laskavě nikdy neobtěžuj. +a zmizí v jedněch dveřích, v těch do Londýna+

[Kain]

+Chvíli za ním beze slova hledí a přemýšlí nad tím, co mu řekl. Není pochyb, jaký řád měl ten ničema na mysli. Najednou se vzpamatuje a rozhlídne se kolem, jestli ho někdo nepozoruje. Zahalí se do svého pláště, tvář schová pod kápi a vyjde ven, ale jiným východem jež vyšel Carabas.+

[Dorian]

Styx: Odpusťte mi, pokud jsem vás svou horlivostí urazil. Ale copak to mohu nezkoušet, když mám před sebou tak okouzlující a zajímavou ženu? +zeptá se s úsměvem.+ Nejspíš máte pravdu. +přikývne pokojně.+ Proč se uvazovat, když ve světě je tolik věcí, které je potřeba vyzkoušet. +další úsměv mu proběhne po tváři, když se mu opět podaří Styx vyvést z rovnováhy.+ Na to, jestli jsem, nebo nejsem ďábel, budete muset přijít sama. +řekne.+ Lituji, že vás opět musím vyvést z omylu. +pokroutí hlavou.+ Když jsem se poprvé zamiloval, skutečně se dalo říct, že jsem úplně ztratil hlavu. Až jsem tím polekal své přátele. Ale ta dívka mě zklamala, oklamala mě. +v jeho očích se na okamžik mihne stín bolesti, ale po chvilce je to zase pryč.+ Už je to pryč. +řekne opět s příjemným úsměvem.+ Ale možná mě to opravdu ovlivnilo a kvůli tomu jsem vůči ženám obezřetný. +přizná nakonec.+ Možná právě proto, že vypadáte jako takové neviňátko. +zasměje se.
Velice dobře si uvědomuje, že teď zasel hodné daleko, ale vůbec se za to nemíní stydět. Spíš naopak.+ Pak je váš přítel jisté šťastným mužem. +řekne s úsměvem a tím uzavře konverzaci.+ V to pevně doufám.+ usměje se, postaví se a pomůže jí do kabátu, pokud nějaký měla.+ Je tmavá noc, nebudete potřebovat doprovod? +zeptá se, ale Styx zmizí v takovém spěchu, že ho snad ani neslyšela.+ Asi ne. +řekne sám pro sebe a sám pro sebe se usměje.+ Nashledanou. +řekne tiše. Pak se taky zahalí do svého pláště, zaplatí barmanovi útratu a taky zmizí jedním východem do tmavé noci.+

[Styx]

+vejde v dohodnutou dobu do putyky a rozhlédne se, jestli se markýz už dostavil na smluvenou schůzku. Zatím nepřišel, tak se posadí do nejzazšího kouta ke stolu a pozoruje okolí. Stočí zrak k baru a pousměje se, když si vzpomene na včerejší příjemný rozhovor s Dorianem+

[Markýz de Carabas]

+vejde dveřmi z Londýna, rozhlídne se a pak dveře zavře, sebevědomě se narovná a zářivě se usměje, pak přejde ke Styx, jako by už od začátku věděl že tam je i když se jejím směrem skoro nepodíval, po cestě kývne na Anjela+ Dobrý večer. +blýskne úsměvem po Styx+ Hm?

[Barman]

+kývne na markýze a donese mu lahev vína a dvě skleničky, šoupne mu to na stůl a pak z kapsy vyndá vývrtku, tu položí vedle a odplouží se za bar+

[Styx]

+když vidí přicházet markýze, blýskne rychle pohledem ke dveřím, kde vězí Becca s Man+ Dobrý večer +odpoví a když se markýz usadí vedle ní, ztiší hlas+ Mám pro vás to zboží.

[Markýz de Carabas]

+rozdělá víno a naleje do dvou najednou až zázračně čistých sklenek+ Dáte si víno? +zeptá se jí dodatečně a podá jí jednu sklenici dobrého vína a sám se napije z té své+ Je to vynikající víno. A pěkně staré. +poznamená a položí sklenici a pak si založí ruce, opře se v židli a usměje se na ni+ Ano? Já pro vás taky. Už jsem si říkal, kdy se objevíte.

[Styx]

+přikývne a vezme si od něj sklenici. Ochutná a chvilku převaluje víno na jazyku+ Opravdu dobré +pochválí jej a pak položí sklenku na stůl+ Mohl byste mi ukázat, co mi chcete za tu... lahvičku... dodat? Říkal jste něco, co navrátí zrak +říká to trochu nedůvěřivě+

[Manori]

*je tam poblíž, ale říkala, že jde jako záloha, čili se drží dál a do rozhovoru nezasahuje, pokud by to nebylo nutné *