Zahrady a les

[Kim Jasper]

Jo, to si umím docela dobře představit. +ušklíbne se pobaveně.+ S Byronem se znáte už opravdu hodně dlouho. +řekne, ale jak se tam najednou objeví Cháron a jak to nečeká, lekne se, vykřikne a kousek uskočí, takže i Wenai pustí. Chvíli se vzpamatovává, dokud ho Wenai drbe.+ Tvůj? +zopakuje ještě pořád trochu vyděšeně.+ To je tedy... obrovský pes. +kouká na něj se zjevným respektem. Podívá se směrem, který jí ukazuje, ale pořád trochu nedůvěřivě šilhá po Cháronovi.+ Dobrá. +přikývne. Se zájmem si prohlídne Morrise a chvíli přemýšlí jestli ho pozdravit, nebo ne. Nakonec řekne. +Dobrej. +a pak jde za Wenai, otevře ji a pustí ji k Mefistovi.+ Hezkej kůň. +pochválí, když si ho prohlédne.+

[Wenai Lafayette]

+otočí se na ni vyplašeně+ Jsi v pořádku? +zeptá se, jestli se jí nic nestalo+
Jo, ten je můj. +Hodí sedlo přes jednu tyčku a začne strojit koně+ Je velkej, no a taky moc chytrej není, ale je hodnej. +usměje se na ni+ Hm, tak mě napadlo.. +řekne a dá na koně sedlo+ Jestli mi taky někdy ukážeš, jak to vypadá u tebe, tam, kde jsi vyrůstala. +koukne na ni tázavě+

[Kim Jasper]

Jo, jo, jsem. Jenom jsem se lekla. +ujistí ji s úsměvem. Opře se o dřevěný trám a sleduje ji, jak strojí koně.+ Ty asi umíš jezdit dost dobře, viď? +zeptá se zamyšleně.+ Co? +vzpamatuje se.+ No... to nevím. Rodiče tam pořád bydlí a já se jim už neozvala... no už to bude téměř sedm let. +řekne trochu přiškrceně.+ Ale nevím, jestli by se ti to tam líbilo.

[Wenai Lafayette]

+přestane strojit koně a otočí se k ní+ Promiň jestli jsem... A chceš je vidět? Nebo... já se nebudu na nic ptát, ale jestli mi to chceš říct, tak můžeš. +chytne ji za ruce, pak ji obejme a políbí+ Mám tě moc ráda, Kim. +zašeptá potom+

[Kim Jasper]

+Dá si její ruce kolem pasu a taky ji obejme, přitulí k sobě a políbí. Nejdřív na rty, pak na tváře, na ucho a do vlasů.+ Já tebe tak, Wenai. +zašeptá jí do ucha a pak ji opět políbí na rty. Dlouze, něžně.+ Není moc o čem mluvit. +řekne po chvilce, když se trochu odtáhne, ale pořád ji drží při sobě.+ Jejich představa o životě se neshodovala s tou mojí, tak jsem se jednoho dne sbalila a odešla... ale někdy si říkám, že..... že bych je opět ráda viděla. Jsou to předci jenom rodiče. +povzdechne si tiše.+

[Wenai Lafayette]

Jestli chceš, +řekne potichu a prohrábne jí vlasy a shodí jí je na záda+ tak tam můžu jít s tebou a podržet tě, jestli bude potřeba. Jestli teda chceš. Je to na tobě. +ještě jí dá malou pusu, pak ji pustí a zase začne strojit koně, který trochu podupává+ Stůj klidně. +zamumlá na něj+ Chceš vidět i starý opatství? +koukne přes rameno na Kim, když Mefistovi utahuje popruh pod břichem+

[Kim Jasper]

+Usměje se.+ Ješte... si promyslím, jestli tam vůbec půjdu, ale.... děkuju. Ráda bych tě tam pak měla při sobě. +Když ji Wenai pustí, opět se opře, tentokrát asi o dvířka a sleduje ji.+ Myslíš nějaké zříceniny?

[Wenai Lafayette]

Jsem tu pro tebe. +usměje se na ni+ Jo, jsou to vlastně zříceniny. Ale +zazubí se na ni a dopne koni všechny kšíry+ jsou to moje oblíbený zříceniny. +vezme koně za ohlávku a vyvede ho ven, kde už čeká Kimin kůň+ Tak pojď, pomůžu ti na něj vylíst. +stoupne si ke klisně, co se ani nepohne, jenom kouká flegmaticky kolem a pomůže vylíst Kim nahoru a pak vyskočí na Mefista+

[Kim Jasper]

+Přikývne a vděčně se na ni usměje. Vyjde za ní a stoupne si ke svému koni. I když by tam nejspíš zvládla vylíst i sama, nechá Wenai ať jí pomůže a když už sedí relativně pevně v sedle, usměje se na ni.+ Děkuju. +pak přitáhne Sáře uzdu a připraví se na jízdu.+

[Wenai Lafayette]

Půjdeme támhletudy. +ukáže na pěšinu v trávě a pobídne koně do kroku+ Tak tohle +rozmáchne se kolem+ jsou naše zahrady. Většinou v nich nepotkáš živou duši. Je tu klid a tak... no prostě nuda. +usměje se na ni a vjedou do lesa, kde už je žlutý listí a šustí pod kopyty koní+