Ten pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+zavře oči a začne šeptat+
Když nastane noc, jako je ta dnešní, tu mě přepadnou vzpomínky. Právě v takové studené, nevlídné noci, kdy se ostře a jasně třpytí hvězdy a kreslí po obloze své obrazce, chodívám k Moherským útesům, pozoruji noční oblohu nad tyčícími se útesy a naslouchám divokým západním vlám, jak se rozbíjejí o skály... a vzpomínám. Byla právě noc, kdydž skřítkové připluli do země Erin na kovových lodích patřících lidem Tuatha De Danann.
+za vykládaným oknem koupelny, to vypdá, jako by se vážně setmělo, i když je ráno a je možný, že Kim zaslechne jednu dvě vlny na útesech+
Zdá se, jako by to bylo teprve včera, a přece je tomu tak dávno, že dokonce hvězdy na nebesích se od té doby o kousek posunuly. Podle lidského měření času to bylo před mnoha staletími...ale skřítkové mají dlouhý život a já jsem je mnohé přežil
Neboť já jsem Seamus Ban, král skřítků...
Tenkrát, v dobách, kdy byl svět ještě mladý, připluli jsme my skřítkové na ostrůvek ze kterého jednoho dne vyrostla země Erin. Plavili jsme seapřez nekonečnézápadní moře z ostrova De Danann.
Můj otec Niall byl tehdy králem skřítků. Byl nejstarší a někteří dokonce tvrdili, že je vůbec nejstarší bytostí na světě, protože pamatoval již dávné doby drakků, dlouho před tím, než se objevili první lidé. Byl vyšší, než většina skřítků, měl vzpřímená záda, sněhobílě vlasy i vousy a pouze jeho vrásčitý obličej prozrazoval jeho vysoký věk.
+pořád mluví potichu a klidným hlasem, který trochu uspává, ale spíš do snění, než do spánku+

[Kim Jasper]

+Jak tam tak leží opřená se zavřenýma očima, v první chvíli ji překvapí, když Wenai začne šeptat. No nedá to na sobě nijak znát, nepohne se, ani ji nepřestane hladit po stehně. Zaposlouchá se do jejího hlasu, do příběhu a před očima se jí začnou skládat obrazy toho, co vypráví, jakoby to viděla na filmovém plátně. A skutečně má chvílema pocit, že slyší mořský příboj. Tiše sedí a nepřerušuje ji.+

[Wenai Lafayette]

+nadechne se pokračuje v tichém vyprávění, a pořád ji jemně hladí+
Jednou ráno, bylo to pátý den naší plavby z ostrova De Danann, si Nial zavolal k sobě své syny. Král měl dva syny, ale byli jsme nevlastní bratři, a ani v nejmenším jsme si jeden druhému nepodobali. Můj nevlastní bratr Gilla, jehož matka pocházela z kmene zrzounů Fir Dearg, byl malé postavy a jehjo červený pihovatý obličej s baňatým nosíkembyl orámováný hustými zrzavými vlasy.
Pak jsem tady byl já, Seamus Ban... Moje matka byla Niallovou druhou ženou a pocházela z kmene skřítků, což ze mě činilo čistokrevného skřítka.
Našli jsme s Gillou svého otce, jak stojí na přídi, levou ruku ovinutou kolem krku dračí figury a pravou rukou se stíní oči, aby zrakem proniknul skrze letící mračna mlhy a prachu, která obklopovala naše lodě od té doby, co s ostrov De Danann potopil v mořských vlnách. Stál jsem po pravici svého otce, zatímco Gilla stanul po jeho levém boku.
+vezme do jedné ruky loďku z kraje vany a odhrne kousek pěny a ve vaně se objeví malé volné místo s čistou vodou, tam loďku postaví a ona sama pluje, houpe se na vlnách, nějak se té lodi z pohádky podobá, pěna je pořád na okrajích a do jezírka čisté vody nejde+
Niall promluvil velice tiše, aniž by na některého z nás pohlédl: "Musíme brzy najít zemi, protože zásoby již dlouho nevydrží."
Náhle se otočil, opřel se o fiuru a založil si ruce na své mohutné hrudi. Prohlédl si nás jednoho po druhém a když opět promluvil, jeho hlas zněl hluboce a vážně. "víte, že přijde den, kdy opustíme tento svět a vydám se na poslední pouť, na kterou se vydává každá živá bytost. Nejdem již mladý a ten den se blíží. Musím si vybrat následníka - musím se rozhodnout, který z vás se stane králem skřítků."
"Já jsem prvorozený, " vykřiknul můj nevlastní bratr Gilla.
Nial přitakal. "To jsi, ale nejsi čistokrevným skřítkem, zatím co Seamus Ban ano, i když je druhorozený. Pravda je taková, že žádná z vás si nemůže dělat nárok na královskou korunu. Dospěl jsem však k rozhodnutí..."
"Jakému rozhodnutí?" zaptal jsem se tiše. Uvědomil jsem si, že můj nevlastní bratr se na mě zlostně mračí a jeho tvář rudne čímdál víc. Gilla byl o dva roky starší, než já a ako bratři jsme se moc rádi neměli.
"Rozhodl jsem se, že oběma dám jeden úkol a kdo z vás jej splní, stane se novým králem skřítků."
Poodstoupil od dračí figury, udělal dva kroky a obrátil se na nás: "Kdo z vás najde zemi, novou zem, zemi se zelenou trávou, pro nás a naše pány De Danann, stane se příštím králem skřítků.
Poté se otočil a odešel. My s bratrem jsem zůstali stát a ohromeně na sebe zírali. Nakonec se Gilla vzpamatoval: "Ani se nesnaž hledat," vyštěkl. "Já najdu tu zemi a budu králem skřítků."
Následující dny jsem se s Fillou pohroužili do několi knih a map, které jsme vzali s sebou z ostrova De Danann, a hledali jsem jakýkoliv záchytný bod nebo stopu, která by nám alespoň naznačila, kde může nová země přibližně ležet.
Nenašli jsme nic.

[Kim Jasper]

+Beze slova pozoruje loďku plovoucí na hladině a občas ji jemně popostrčí prstem. Když Wenai na chvilku přestane mluvit, pootočí hlavu a koukne úkosem na ni.+ Co bylo dál? +zeptá se a z jejího hlasu je jasně cítit, že ji to zajímá.+

[Wenai Lafayette]

+nadechne se a přejede jí rty po krku a pak vypráví dál+
Mluvili jsme se staršími skřítky námořníky, ale všichni tvrdili jedno - na východ od ostrova De Danann není žádná země.
Nakonec jsem zjistil, že už víc nemohu udělat - na mapách nic nebylo a námořnícitaké nic nevěděli. Možná, že žádná země ani neexistuje. Možná jsem odsouzeni k tomu, abychom se plavili až na samý konec světa a tam přepadli přes jeho okraj. Když jsem odcházel od map, můj bratr se zlomyslně zasmál, protože poznal, že jsem se vzdal.
Postavil jsem se vedle dračí figury, hleděl na nekonečné cáry mlhy, poslouchal jsem, jak vlny šplouchají o lodní boky a zasnil jsem se.
Právě v té chvíli jsem zahlédl mořského ptáka.
+na hladině u loďky se jakoby objeví odraz racka, přeletí pak zmizí do pěny+
Chvíli jsem si nebyl jistý, zda je skutečný nebo jen výtvorem mlhy a mé fantazie. Zprvu jsem tomu nevěnoval pozornost - až jsem si najednou uvědomil, že to byla první bytos, kterou jsem spatřil od té doby, co jsme opustili ostrov De Danann. A kde jsou ptáci, tam bude i země.
Nadšeným křikem jsem přivolal celou posádku, jenže než všichni přiběhli, ptáček se už zase ztratil v mlze. Ukázal jsem do šedé hradby valící se mlhy.
"Byl tam pták, mořský pták s černou hlavou a černýmikonci křídel. Určitě letěl směrem k pevnině."
"Ale teď tady žádný pták není," řekl Gilla a jeho tvář s malýma černýma očima rudě žhnula.
"Byl tal!" trval jsem na svém.
"Tomu nevěřím," ušklíbl se můj nevlastní bratr.
Niall pozvedl ruce. "Řekni nám," pravil tiše, "kterým směrem odletěl?"
Pravou rukou jsem ukázal tím směrem.
"A když jsi ho viděl, letěl přímo?"
Přikývl jsem
Niall se obrátil na navigátora: "Sleduj ten kurs."
+loďka se začne točit a pak se vydá jedním směrem+
Loď se zhoupla na šedém oceánu a vydala se směrem, který jsem udal. Udržovala kurs celé dopoledne. Zpočátku většina posádky skřítků stála v řadě podél zábradlí a dychtivě probodávala sedou hradbu mlhy, ale ptáka už nikdo nezahlédl.
A po zemi ani stopy.
K polednímu, když i můj otec začal projevovat známky nejistoty a Gillův úsměv byl stále širší a širši, jsem koutkem oka zahlédl jakýsi kmitavý pohyb. Zastínil jsem si oči rukou, usilovně jsem je mhouřil... a pak jsem ukázal. Z mlhy se zjevil velký mořský pták s černou hlavou a mocně mával svými křídly.
O chvíli později se mlha rozestoupila a před námi se z moře vynořil zelený ostrůvek. Skřítkové začali jásat a naše radostné výkřiky přilákali na palubu De Danannské, kteří se připojili k všeobecnému veselí.
Byl jsem hrdinou. Budu příštím králem skřítků... a objevil jsem ostrov, který se jednoho dne stane zemí Erin.
+loďka dopluje k pěně a jedním bokem se opře o pěnu+
+loďka se pomalu stočí a zhoupne se, takže už není tak rovně, protože už ji nic nepodpírá a kouzlo se vytratí+
Líbilo se ti to? +zašeptá Wenai+

[Kim Jasper]

+Až když kouzlo zkončí, uvědomí si, že se loďka pohybovala sama.+ Moc. +přikývne a po chvilce trochu nejistě dodá, aby si Wenai třeba nemyslela, že se zbláznila.+ Jaks to udělala?

[Wenai Lafayette]

+hladí ji po pažích+ To? To bylo kouzlo. +řekne potichu a tajemně+ Tady v Irsku se takový věci dějou v jednom kuse. +už zas mluví normálně s náznakem vtipu v hlase, chytne ji za ruku políbí ji do dlan+ a koukne na její prsty+ Už máš varhánky, měly by jsme vylíst.

[Kim Jasper]

+Chvíli vypadá, že uvažuje, jestli to s tím kouzlem myslí vážně, no po chvilce to nechá tak a usměje se. Pohladí ji prstama po ruce.+ Jo, to bychom měli, nebo se za chvíli vysvleču z kůže. +uculí se. Natáhne se k ní pro pusu a pak se postaví. Vezme si ručník a jeden podá Wenai.+

[Wenai Lafayette]

+políbí ji, postaví se a vezme si od ní ručník, jeden konec vymáchá ve vodě a nevšimne si toho a pak vyleze z vany a začne se utírat do toho suchýho konce+ Co si dáš k snídani? +zeptá se jí+ Já bych to viděla na salninu, vajíčka a nějakej ten rohlík.

[Kim Jasper]

+Taky vyleze z vany a začne se utírat. A při tom si po očku prohlíží Wenainu hezkou postavu. Nemůže si pomoct.+ Hmmm... to zní dobře, ale já bych si možná dala radši něco sladkého. +tázavě na ni koukne, jestli jí to nevadí.+ Třeba palačinky. +navrhne.+ Ale s tím bude asi hodně práce, co?