Restaurace

[Richard Prewett]

Opravdu? +rozpačitě.+ Tak... já něco vymyslím. +řekne nakonec. Přestane si přejíždět rukou po vlasech a napije se konečně kávy. Zasměje se, když to Wenai tak začne plánovat.+ Ale ne že mě pak její rodiče poženou před Wizengamot. +směje se, ale v koutku duše nad tou možností i celkem vážně přemýšlí.+ Marie. +odpoví nevzrušeně.
Taky na ni koukne, když vysloví jeho jméno a v očích se mu mihne naděje?.+ Ano, princezno....? +dívá se jí s očekáváním do očí.

[Wenai Lafayette]

Kam že tě poženou? +koukne na něj lehce zmateně, jak už ona má ve zvyku, ale pak zavrtí hlavou+ Nikam tě nepoženou, protože ona se všem autoritám bude vysmívat. Marie? +zatváří se+ To je teda suchý jméno. No nic, to se vymyslí přezdívka...
+pak se na něj koukne, pořád jako by nevěděla a chytne ho za ruku+ Richarde... +zopakuje+ Ty bys chtěl... chtěl bys.. abych se s tebou... vyspala?

[Richard Prewett]

No před kouzelnický soud předci. +pokroutí hlavou nad její neznalostí.+ Tedy princezno, kdys naposled kouzlila? Přiznej se! +přísně na ni koukne, ale koutkem mu předci jenom malinko cuká.+ Dobrá.+ zasměje se.+ Tak já ti ji plně přenechám. +souhlasí nakonec. Třeba se pak bude chtít rozvést...
Podívá se na její ruku, která se ho dotkne. Otočí tu svou dlaní vzhůru, jemně ji tu její sevře v dlani a pak jí opět pohlédne do očí a chvíli zvažuje odpověď, no nakonec to řekne jednoduše.+ Chtěl. +přikývne.+ Ale nejenom kvůli tomu. Opravdu jsi mi chyběla. +řekne tiše a malinko se na ni usměje.+

[Wenai Lafayette]

Kouzlila? +zamyslí se+ No tak včera... včera né... ale předevčírem určitě. +zazubí se na něj+ Jen mi ji sem pošli. +kývne odhodlaně+
+sevře jeho ruku ve své+ No... když...+podívá se na něj způsobem, že by hrozně ráda+ Já s ní chodím, neměla bych... +olízne si rty a znovu na něj vrhne zoufalej pohled+ Promiň. +zašeptá potom+ Neměla, ale chci.

[Richard Prewett]

+Nepřestává ji koukat přisně do očí, jestli nelže, no pak blahosklonně přikývne a lišácky se ušklíbne.+ Tak já ti tedy budu věřit.
Ehm... +chvíli zvažuje jestli vyslovit, co ho napadlo, ale pak se usměje a řekne.+ ...do trojky byste se asi zlákat nenechaly, že ne?

[Wenai Lafayette]

+nachvilku úplně ztuhne a kouká na něj docela vyjeveně+ Do trojky? Tak to fakt pochybuju. A navíc mě trojky nikdy nešly. +zavrtí hlavou, pořád trochu vyjevená z jeho nápadu+ Já si to ani nedokážu představit.

[Richard Prewett]

Vždyť já jenom žertuji. +opět se usměje a jeho úsměv je docela upřímný, takže Wenai ani nemůže pochybovat o tom, že to opravdu myslel vážně. Ještě jednou jí ruku jemně stiskne a pak ji pustí. Dopije kafe.+ Já to samozřějmě chápu. Jsem rád, že si šťastná a nebudu tě k ničemu takovému přemlouvat. +řekne vážně, i když se na ni pořád usmívá. Chvíli jí ještě kouká do očí, no pak se opět ozve.+ Opravdu si nic také nedokážeš představit? Ani trochu? +udělá na ni psí oči.+

[Wenai Lafayette]

+musí se začít taky usmívat+ U všech vousatejch trpaslíků, Richarde! +mrkne na něj+ Pojď, +vstane a chytne ho za ruku a zvedne ze židle a jde k výtahu+ Tady je moc lidí na takovýhle řeči. No... představit si to umím. +zatáhne ho do výtahu a zmáčkne tlačítko k němu do pokoje+ Ale je to úplná katastrofa. +usměje se na něj a opře se o stěnu+

[Richard Prewett]

+Zatváří se docela překvapené, když ho najednou Wenai zatáhne do výtahu a ještě překvapeněji, když zmáčkne jeho poschodí.+ Kam jdeme? +nedá mu nezeptat se a zkoumavě na ni pohlédne. Když se zavřou dveře, podívá se na ni ještě zkoumavěji, no stojí pořád na místě. Uculí se.+ No já si to také dovedu představit a náhodou to taková katastrofa není. Celkem se mi to líbí. +přizná a pořád se tak šibalsky, nevinně culí.+

[Wenai Lafayette]

Kam asi, +koukne na něj+ K tobě. +podívá se na něj úkosem, tak trochu ho sjede pohledem, jako by ho hodnotila a jako by s ním flirtovala, pak se musí zasmát+ No to mi je jasný, že si to představuješ tak, aby se ti to líbilo.