Lokál

[Edward R. Vertuex]

+Vyběhne ven a Bárbí má s sebou. Rozhlédne se, co se asi tak děje a když uzme jednu deku pro slečnu, jde k místním zdravotníkům a nabídne jim svou pomoc. Většinou jde jen o odřeniny, pohmožděniny a nadýchání se kouře. A možná je někdo v šoku. Tak se stará, aby se nepřidlao i nachlazení a třeba omrzliny. Láhev si strčí do kapsy a občas ji mediciálně použije - zvlášť pro šokované hosty. Občes po Bárbí koukne, jestli je ok. Ale jako zaměstnankyně asi taky ví, co má dělat a je dost samostatná. Až na ty lodičky +

[Vanessa]

+zastaví si jednoho z hasičů, co tam pobíhají+ Uvnitř v salonku jsou možná nějaká zvířátka, mohl byste se tam jít podívat? +požádá ho, protože netuší, jestli už si je dnes molly vyzvedla, anebo jsou pořád ještě nahoře u Beatrix. Pak se překvapeně otočí na muže, který jí nabídne pomoc a s radostí ji přijme+ Díky +usměje se na něj vděčně a zabalí se do jeho pláště+ Host nebo zaměstnanec? +zeptá se zvědavě+

[Obsluha]

Bárbí - Eddie: +pokračování z pokoje+ To nééé, naše vířivky se furt přihřívají, takže studená voda není nikdy! Dokud to teda nevypnete....+přizná a jak to tam začne houkat, tak si v první chvíli hlavně dá ruky na uši, páč to příšerně řve+ Boha jeho! To je furt něco! +vzteká se trochu, no táhnout se nechá, zvláš´t, když ju začne štípat kouř v nose a v očích+
Dyť už letííím! +klopýtá za ním, protože po zemi je různej sajrajt a chvílama na něho trošku i padá+ Omlouvám se, ale na šichtu halt kanady nenosím! +zaprská, no je ráda, že jí pomáhá a drží se ho docela klíštěcky, než se dostanou ven a hlavně než si uvědomí, že je tam celý komando, co by je kdyžtak dostalo ven, no i tak..na mýtince člověk nikdy neví+ Ehm...+upraví se trošku nervozně a zastydí se, jak neprofesionálně se chovala+ Mh..děkuju..za pomoc...+koukne na něho vděčně+

Vojáci - Eddie: To ještě nevíme, pane, držte se prosím co nejdál od budovy. +odhánijou lidi aspoň pár metrů daleko tam k posezení, kde si můžou sednout na lavky a tak+

+Bärb Eddieho sleduje, jak se ochotně zapojí a musí se tomu usmát, sama se hned přidá a uklidňuje vyšilující lidi, že je všechno v pořádku a rozdává jim plastový kelímky s čajem co dovezly další posili, lidi mají aspoň co držet v ruce a míň vyšilujou+

[Security]

Vanessa: To říkáte až teď?! +zakroutí nad ní hlavou, že tam v klídku postává a i když nemá masku, tak nejspíš situaceznalej vlítne dovnitř, ačkoliv si je jistej, že to tam už někdo kontroloval, no u zvířat člověk nikdy neví, za pár minutek se objeví kašlající venku a kroutí hlavou+ Nic a nikdo tam není! +a vysílačkou to hlásí projistotu dál+

[Edward R. Vertuex]

+Dělá jakoby nic - když se Bárbí upraví a omlouvá. A když se začne starat o hosty opět profesionálně, občas se na ni šklebí a ukazuje, že ona sice má a rozdává čaj, ale on má těžší kalibr - toho wizoura. Ale né ve zém, jen potřebuje mít navrch. Chlap, no. +

[Obsluha]

+Dělá jakoby nic - když se Bárbí upraví a omlouvá. A když se začne starat o hosty opět profesionálně, občas se na ni šklebí a ukazuje, že ona sice má a rozdává čaj, ale on má těžší kalibr - toho wizoura. Ale né ve zém, jen potřebuje mít navrch. Chlap, no. +

+vyplázne na něho jazyk a zašklebí se, že se ani nerozdělí a deku věnuje nějaké holčičce, protože z toho pobíhání v lodičkách v mrazu a sněhu je celá rozpálená+

[Regulus Black]

Odsunou se tedy kousek dál, aby nepřekáželi hasičům a vojákům a vezme si od obsluhy dva kelímky s čajem, jeden podá Vanesse a z druhého si opatrně upije. Ne, jsem host. Ani jsem si nestačil vypít skleničku a už nás evakuovali ven. Doufám, že to brzy dostanou pod kontrolu. Pohlédne směrem k hospodě, jak to tam organizovaně zvládají. A co vy... vy tady pracujete, že jste jen tak nalehko? Prohlédne si ji se zájmem. Promiňte, asi bych se vám měl představit. Jsem Regulus Black.

[Edward R. Vertuex]

Bárbí: +Dá jí napít wizoura, kdykoli si řekne - nebo i jen naznačí. A líbí se mu na ní, že i když vypadá tak trochu jako pěkná a hloupá slepice, kterou zajímají jen hadry, šminky, boty, účesy, ... a jinak nic v hlavě nemá, v krizio se osvědčuje dobře a hezky se chová k vyplašenejm lidem, plačícím dětem a i těm mrňousům, co nepláčou, naopak mají pátrací tendence lézt někam, kde by se jim mohlo něco stát. Obzvlášť vtipné je, jak za Bárbí chodí jako ocásek ta holčička, co jí dala deku. Evidentně se jí slečna líbí a asi jí připadá jako princezna . Když se s Bárbí míjejí při starosti o lidi, užívá si Ed balící fráze typu:+

Mám známého ortopeda. On vám z těch lodiček pomůže, nebojte!

Máte rozkošně červenej nos. Zima, co? A poznám to nejen podle nosu! +Koukne jí na hrudník +

[Vanessa]

+oddechne si, když hasič žádnou zvěř nenajde a doufá, že mazlíci jsou pořád ještě s Beou+ Myslím, že během chvilky to zvládnou, jsou tady samí profíci +pomalu usrkne horký čaj a sleduje to zpovzdálí+ Ano, pracuji tady. Tedy... nastoupila jsem teprve včera. Doufám, že jsem jim nepřinesla smůlu +ušklíbne se, že jen co přijde, už je malér+ Těší mne. Já jsem Vanessa. Vy jste zdejší?

[Obsluha]

Eddie:
+Bárbí neodmítne, protože po té šichtě ještě takovej adrenalin, to už panáka vážně chce a jenom se chichotá+ Ale notááák! +a cudne si kreje hrudník, což stejně nepomůže a když zjistí, že holčičky se asi nezbavííí, tak jí dá na starost sušenky, aby je hezky roznášela lidem, aspoň se zabaví a taky zahřije+