škubne sebou a probere se konečně. a chvíli na něj kouká, co je jako zač, než si uvědomí, kde je a co se děje
promiňte - ale nějak mě to přemohlo... je ještě tak zpitomělá, že jí to zatím ani nění trapné. zívá, zakryje si pusu dlaní a protáhne se trošku
zatoulala?... no asi... vzpomíná, co se jí zdálo a připadá jí, že to nějak souviselo s tím, proč karty nefungují. a taky s cestou za oceán, odkud se zrovna vrátila.
zhodnotí situaci a když vidí, že karty jsou v pořádku a operace hotová
děkuji - co jsem dlužna? dívá se na něho, jakoby ještě něco chtěla, ale sama neví co.