Ten pokoj vlevo nahoře

[Maltezius]

+Udělá jak si Wenai přeje, ještě přes ni přehodí háčkovaný pléd. Donese plnou konvici čaje a jeden hrnek. Nalije ho ne moc plný, aby se nepolila+ Je horký, slečno

[Wenai Lafayette]

+zachumlá se do plédu a vezme si od něj hrnek s čajem+ Díky. +pomalu ho usrkává+ Kolik ti vlastně bylo, když jsi sem přišel? Počítám, že tak patnáct, možná i míň.

[Maltezius]

+Sedne si na kraj postele a skříží nohy v kotnících+ bylo mi 14 a pár měsíců +pamatuje si to naprosto přesně+ tenkrát to tu bylo jiné

[Wenai Lafayette]

Mě bylo ... ééé... tehdy jsem se vlastně narodila, takže o tom vím kulový. +poškrábe se ve vlasech+ Jaký to tu bylo?

[Maltezius]

Tehdy to tu bylo jiné +nakloní hlavu na stranu+ byli to zástupy sluhů, skoro každý den se konal nějaký večírek, ale tu noc ne.. + Když jsi se narodila, byla venku šílená bouře. Zahnali mě do komory, prej to není nic pro malé hochy. Ale já se tam bál... +připustí neochotně+ A pak jsem viděl... +zavrtí hlavou+ ale nic, nějak se mi ty vzpomínky pletou

[Wenai Lafayette]

+zbystří+ Co jsi viděl? +začne poposedat a vrtět se+ Co se stalo? Tak starej ještě nejseš, aby sis to nepamatoval. No táááák. +je celá zvědavá+

[Maltezius]

+Poškrábe se na stehně a zamračí se trochu+ Viděl jsem tvou babičku Hildegardu, jak někam odchází v tom hrozném dešti a větroplescích a pod pláštěm nese něco zabaleného. Myslel jsem že je to kotě nebo tak... ale +teď už je přímo zkroušený+ pak se ve tmě mihla malinká bílá pětsička

[Wenai Lafayette]

+oči jí málem vypadnou, jak ho poslouchá+ No kecáš! A to jako fakt? A kdo to byl? Čí to bylo dítě? Nějaké služebné? +je celá žhavá+

[Maltezius]

+Zadívá se na ni zdrceně+ Ne Wenai, žádné služebné tu nebyli, ty sloužili na letohrádku, jediný dítě, který tu bylo +odmlčí se, ale ví, že jí to došlo+

[Wenai Lafayette]

To... to jsem jako byla já? +nikolivěk, nedošlo, Wenai má dlouhý vedení + A kam mě jako babi nesla?