Zákulisí

[Kocour]

*přestane se olizovat a přejede je všechny pohledem, znechuceně zežloutne, odrazí se a v mžiku se jako blesk protáhne okýnkem, které mu Jason prve pootevřel a je fuč*

[Jean-Claude]

*jen mrkne* no, tak to se vyřešilo...v tom případě...příště ho tady už nechci vidět. *dodá jen, vezme Jasonovi ze scepenělé ruky papíry, co mu nesl a vymizne k sobě do kanceláře*

[Rebecca Altamirano]

Zrovna se nadechovala, že by odpověděla, když Kocour vyklidí pole. Tak ti teda dík, Kocoure. Zavrčí naštvaně a jde taky něco dělat.

(lach, to zase vyřešil no:D)

[Jason]

(jinak souhlas, taky jsem byla a vlastně pořád ještě jsem, těžce nasraná, že zas vyvraždil Klub. Chudák Tobiáš:( Devlinem to trochu zachránil, ty jeho frky neměly chybu - "Copak jsem tu jediný, koho při pohledu na rozlitou krev napadne kýbl a hadr na podlahu?!" U toho jsem čůrala smíchy Ale jinak teda humoru výrazně ubylo no, což je myslím velká škoda)

joo, to nevím, co mu Klub udělal, že ho tak systematicky demoluje...přitom bych řekla, že to byl jeho zdaleka nejlepší nápad...ony ty nadorganizace a x dalších tajných spolků - viz Distri.banka - to je zas co? to jako předtím v Klubu neřešili, nebo nevěděli..na to, že Ulrich měl mít přístup ke všemu v pc...takové slepé přebíjení je zbytečné..to jak zapracoval zubáče, to ještě bylo fajn...nevím, proč třeba nevyužije víc druhou rasu...bylo by zajímavé koukat chvíli z jejich pohledu...než sledovat nemastného Jana,rádobydrsňáka co sebou tahne malýho haranta - Jak mi Fiona lezla na nerv! i když - možná za to může jmenovkyně ze Šreka:D..Fakt...jen Devlin to zachraňoval..."co to mám na trůnu za brajgl!" byl bezkonkureční a nebo nasaď mi hlavu správně....já si nemám vidět na křídla!")

*chvíli čučí, pak pokrčí rameny, že stát tam sam nebude a zmizne*

[Rebecca Altamirano]

Prochází zákulisím, trochu zamyšlená a trochu zamračená. Napadne jí, že by měla co nejdříve skřípnout Carabase a dostat z něj, co udělal s "dárkem" od Kaina. Nakonec dojde až do skladů a začne kontrolvat zásoby, které po té delší pauze trochu prořídly. Tiše si povzdechne, vezme noťas a začne dělat nové objednávky. Když má hotovo, dojde zas nahoru, obvolá dodavatele, aby je trochu popohnala. Naknec si sedne s noťasem na pohovku a hledá nějaké nové, originální druhy chlastu:P

[Lidé Především]

Ani na to nemysli, brouku, nebo udělám něco, se ti nebude líbit ani trochu. Zavrčí mu do ucha a stiskne mu ruku tak, až mu kosti na prostest zapraští, ale nezlomí se. Konečně ho prorve do zákulisí. Zavře za nimi dveře kouzlem, protože ho rozhodně nechce pouštět. A mimochodem, jakej idiot vymyslel to slovo...nemrtvý? Copak neslyšíte, jaká je to kravina? Ty jsi přece taky nemrtví, ne? Nebo jsi mrtvý? Já jsem teda rozhodně spíš nemrtvá. Ušklíbne se na něj a důrazně mu zatlačí na ramena, takže je nucen sednou si do židle, která tam příhodně stojí. A než stačí mrknout, je k ní pevně přivázaný. Postaví se před něj a zamyšleně se na něj zadívá. Pak se opře o podpěrky, ke kterým má přivázané ruce a zblízka se mu zadívá do očí. Tak co říkáš? Pokecáme? Zvedne koutek rtů v úsměvu, na kterém ale nic moc veselého není.

*když za nima zapadnou dveře, tak jen polkne*No to nejsem. Já jsem živý, narozdíl od-od...*kývne bradou tak nějak kolem* Nemrtvý proto, že všichni tady jsou jen mrtvoly, co mají dávno hnít v zemi a né se tady staletí producírovat a myslet si, že je to v pořádku.*z každého slova je cítit rozhořčení* Kdo si vůbec myslíte, že jste? Něco super úžasného, víc než ostatní? Hovno, máte být dávno mrtví. *ušklíbne se a vrtí se na židli a kouká na ni, přitom se snaží být co nejdál od ní* A tohle..*sklouzne pohledem ke svým rukám přivázaným k opěradlu* vám jen tak neprojde. Jen další hřebíček do rakve.*usměje se jí do tváře zářivě*

[Rebecca Altamirano]

Přednášky...jo,to by ti šlo pěkně. Ušklíbne se. No, někteří si asi myslí, že jsme naprosto úžasní.. Dost o tom svědčí stovky žádostí od lidí, kteří jen žadoní, abysme je proměnily. Pokrčí rameny. Ale o tom se s tebou bavit nehodlám. Zakroutí hlavou a když kolem prochází jeden ze zaměstnanců, oči navrch hlavy, tak na něj kývne, aby přišel blíž. Dej vědět Jean-Claudovi, že máme...návštěvu. Střelí pohledem po chlápkovi, co se tváří, jak kdyby za ním stála armáda andělů (pampadam:D). Ten kývne a jde splnit její žádost. Tak kde jsme to..aha, u hřebíčků do rakve. Usměje se. Mimochodem, do mojí ne, já v rakvi zásadně nespím. Ušklíbne se a vzápětí najednou zase stojí těsně u něj, obličej pár centimetrů od jeho. A to měla být jako výhružka? Zasyčí mu do tváře. Nemyslím, že jsi v pozici, abys nám mohl vyhrožovat. Zase odstoupí a otočí se k němu. Ale vlastně máš pravdu, není to zrovna moc pohostinné. Ovšem varuju tě...jeden jediný špatný pohyb... Zadívá se mu upřeně do očí. Pak jen mávne rukou a pouta jsou pryč. Takže...než přijde pan majitel, možná bys mi mohl říct, co jsi tu vlastně pohledával, kdo tě poslal, o co vám jde... Zatočí rukou a opře se o zeď, hned vedle jediných dveří ven. Však víš, takový ty podstatný informace. Společensky se usměje.

[Lidé Především]

Blázni, co si neváží života. Co je mi po nich. Jsou jen další v pořadí. A kdy přeměníte lidi, co pak budete papkat, co?*poznamená s úšklebkem* Ptala ses, tak máš odpověď. Ale chápu, že tuhle "pravdu" nechceš slyšet. Ne? Jak novátorské, čtyři prkna tlačí, co...*podíví se, že ona nepotřebuje rakev a hned si dělá v duchu poznámku*Výhružka? ale ne, to bylo jen..konstatování. Nech se překvapit.*zamrká na ni* Jistě, jistě, jeden blbý pohyb a přijdu o ruce, kus nohy a případně i hlavu z krku dolů. Nic jiného bych ani nečekal...*ale poslušně sedí bez hnutí, asi přece jen má své tělo v celku rád:D* Och, dokonce majitel..*a když pokračuje, tak se musí zasmát, pak toho nechá a znovu se na ni podívá* Přišel jsem jako každý jiný, podívat se, co to znamená upíří podnik. A jde mi jen o to zjistit, jak to tady chodí. Zatím nestačím vycházet z údivu.*vrátí jí společenský úsměv* to všechny návštěvníky provázíte zákulisím?*poznamená*

[Rebecca Altamirano]

A to si jako myslíš, že všem těm lidem vyhovíme? Zasměje se. To teda určitě. Fakt ji to pobavilo. No, to jsi řekl ty...Já bych tě jen znovu přivázala, ale když si to přeješ... Pokrčí rameny, jakože mu klidně vyhoví, s těma rukama, nohama, hlavama:D. Aha...každý jiný. Pokýve hlavou a zatváří se dost nespokojeně. A vypadám jako totální debil, že jo? Nebo si myslíš, že nevím o tom, jak jsi omotaný drátkama, jak vánoční stromeček?! Zavrčí a začíná být trochu nasratá. Ta jeho sebejistota a domýšlivost jí začíná lézt lehce na nervy. Všechny ne...jen ty, co si zaslouží zvláštní přístup. Ušklíbne se.

[Lidé Především]

Hm..no jasně, takže jen velký výběr, co? Přece si nebudete mezi sebe brát podřadný, když jste něco víc co...*poznamená* jasně, to je totiž normální, přivazovat lidi na odlehlým místě, že.*nedá si pokoj a nedá, zlobivý chlapec*Na to mám odpovídat?*zeptá se drze* Jo? Jak to můžeš vědět? Dovedeš koukat pod košili?*pozvedne obočí, ale tep se mu zrychlí, chvíli mlčí, ale pak pokračuje* Co je ti po tom, co kde mám nebo nemám. Třeba je to budík na srdci.*dojde mu, že musí slyšet strojek a nemá cenu zapírat* Dovol mi poznamenat, že když se mi něco stane, tak se to určití lidé doví a nebudou mít radost. Ani trochu.*trochu se sebere*