od Postrach » čtv kvě 10, 2012 7:44 pm
*chvíli na ni kouká, dokonale zmaten, holt chlapská logika věci * počkej, počkej...tím nechci říct, že ty bys tohle dělat nemohla a amon, nebo kdokoliv jiný, co si budem povídat, stačí se tady jen porozhlídnout, mohl. *otočí si ji docela rázně zase zpátky k sobě, aby jí viděl do obličeje* Já vím přesně co děláš, už hodně dlouhou dobu..*skloní se k ní, takže jí jeho dech šimrá na tváři* A nevidím ani nechovám se proto k tobě jinak ani to teď nehodlám měnit jen proto, že jsi za mnou přišla a řekla mi, co se děje. Naopak jsem rád*dodá měkce a v šedých očích nemá ten obvyklý chlad, což mu ubere tu ostrou přísnost, kterou kolem sebe povětšinou šíří* Ale nikdy jsme nešli do akce společně, vždycky to byla jen tolerance z obou stran, že každý máme svoje..ted je to jiné...ale jen proto, že jsem zvyklý na jiný level a lidi se mi prostě zdají...strašně zranitelní. To je všecko, ty hloupá...*pohladí ji po tváři a pak pustí a o krok ustoupí* Nebudu tě soudit ani deptat proč nebo jak co děláš. Stačím si sám se sebou..*taky chvíli kouká na vodu, chladné ruce schované v kapsách*víš že jsem z těch, co nezavírají oči. Proto jsme oba tam, kde jsme...v jistém smyslu jsme si podobní, možná víc, než by se ti zdálo. Oběma nám jde o to, aby lidi na tom byli líp. Aspon ti okolo nás, byli víc v bezpečí, spokojení....*otočí k ní pohled* jediné, co jsem tím chtěl říct je to, že jsem tady, pro tebe. Jako přítel, ne jako soudce nebo kat...ale jestli to nevidíš, tak je mi to líto, ale víc udělat nemůžu. To, že se starám a chci vědět co a jak děláš, nedělám proto, že bych potřeboval špízovat nebo se rozhodoval, jestli jsi náhodou nepřekročila hranici, a i když vypadám jako čistokrevný workoholik, nevidím všude kolem sebe jen chodící adepty na oprátku. Kdybych viděl, tak už mi dávno přeskočilo.*zavrtí hlavou* Nebo možná jsem částečně blázen, psychopat, abych mohl dělat to, co dělám. Ale žádné z mých rozhodnutí se netýká tebe, ne dokud budu vědět, že jsi na straně, na jaké jsi teď. Na té lepší. A to, že občas musíme dělat věci, které se nám nelíbí nebo vypadají černě...*znovu pokrčí rameny* To na věci nic nezmění. Děláme jen to, co je potřeba, abychom dosáhli cíle. Nechci, abys měla pocit, že se mě musíš bát. Mě nemusíš..ti zlí jsou tam venku...*kývne bradou po vodě* A jediné, čím si můžeš být jistá, že nejdřív budou muset přejít přese mě, aby se dostali k těm, na kterých mi záleží.
Ukolébej nepřítele, pak ho znič.