Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

Ty zbraně jsou pořád funkční... s láskou o ně totiž pečuji +cuknou jí koutky a pak se rozesměje zvonivým smíchem+ Mám ve sbírce třeba meč šestset let starý a když přes jeho čepel přehodím šátek, rozřízne jej na dva kusy +vysvětlí mu konečně, jaké zbraně jí to visí na té zdi+ Díky za lákavou nabídku, ale dojdu sama. Co by to bylo za valkýru, která se nechá nést na zádech válečníka? +uculí se a pak chvíli přemýšlí nad odpovědí+ Myslím, že nezáleží na tom, kde... ale s kým +blýskne po něm pohledem a na chvíli se zastaví+ Temný les už je na dohled. Doufám, že tam dojdeme, než se zcela setmí.

[Magnus Arnar]

Styx: +Je mu jasné, že její přání nebude vyslyšeno. K lesu je to nejméně 5 kilometrů a terén je náročnýý.+ Myslím, že už bude trochu tma...ale není důvod k obavám. Bažina za chvilku skončí a travnatý terén bude pohodlnější a půjdeme rychleji.+ Směje se s ní.+ Tak řízný meč, že i látku rozsekne...věru, to jistě patřil velkému bojovníkovi! + Celá ta situace mu přijde absurdní a ústa se teď roztáhnou do neodolatelného úsměvu.+ S kým je pochopitelně nejdůležitější...musí si navzájem vonět.

[Styx]

(slíínt! je úžasný )

Bojím se, že je důvod k obavám. Dnes v noci je totiž... úplněk +pohlédne na něj významně+ Ráda bych se utábořila, než vyjde měsíc +přidá do kroku a namáhavě se brodí bažinou, naštěstí je čím dál mělčí, jak se blíží k lesu+ To slyším poprvé, že si dva musí navzájem vonět +pozvedne pobaveně obočí+ Já spíše dám na vzájemnou fyzickou přitažlivost +koukne po očku po Magnusovi, jakoby ho hodnotila, jestli je podle ní dostatečně přitažlivý, i když si už dávno všimla, že je. Jak se na ni usměje tím svým neodolatelným úsměvem, málem se jí podlomí kolena, ještěže se opírá o tu hůl + A... já ti voním? +zeptá se zvědavě, docela ji to zajímá, vzhledem k tomu, že spolu stráví další noc+

[Magnus Arnar]

Styx: +Úpně na úplněk zapomněl.+ Pochopitelně...+vyhrkne.+ Máš pravdu..dnes je měsíc na obloze největší. Pokud si dobře vzpomínám, mohli bysme se dočkat i návštěvy tvého přítele. Je mi ho jistě líto, ale dnes v noci bych mu to nerad říkal..+ Není to nijak ironické, přidá do kroku.+ Je všeobecně známo, že samce a samici k sobě přitahují vzájemné vůně. Žádný parfém, jen opravdová vůně těla. A ano...ty mi voníš. V boji jsem ucítil tvou pravou vůni a bylo to omamné...

[Styx]

+celý večer myslí na Remuse a na ten superúplněk+ Ne, můj přítel sem nepřijde, tráví všechny úplňky ve svém srubu a v lese daleko odtud +chvíli jde mlčky, pohroužená jen ve svých myšlenkách. Vlhkou zem pod jejich chodidly konečně vystřídá suchá půda a jejich dnešní namáhavé putování se chýlí ke konci+ Četla jsem kdesi, že by člověk neměl používat parfémy a aromatická mýdla a krémy. Přehluší to přirozenou, osobitou vůni kůže. Nejlepší je vykoupat se jen v čisté vodě jezera. Když tak o tom mluvíme... po ničem jiném teď ani netoužím +sklopí v rozpacích zrak při jeho posledních slovech+ Po dnešním dni bych ti asi příliš nevoněla +zasměje se, jak je zpocená a špinavá od bahna a zaschlé krve+ Utáboříme se.. ale nerada bych moc blízko k lesu.

[Magnus Arnar]

Styx: +Ukáže na březový remízek asi kilometr od lesa.+ Tohle by mělo stačit na nocleh, ale s lítostí ti sděluji, že po jezeru ani památky. Snad s ránem nalezneme nějakou lesní bystřinu a smyjeme ze sebe ten dnešní den.+ Měsíc už se vyhoupl na hvězdnou báň je tak velký, že je světlo jako ve dne.+ Tvůj přítel je statečný muž, že se dokáže ukrýt a tak zmenšit dosah své nebezpečnosti. U nás na severu jsou vlkodlaci divocí muži, kteří často za úplňku prahnou po obětech...+ Pak ale náhle ztichne.+ Slyším vodu, valkýro! +Usměje se na ní.+ V břízkách teče malý potok...+ Tak přece jen ucítím tvou vůni bez bahenního parfému s krví..

[Styx]

To vím už dávno, že můj přítel je statečný muž +rozsvítí se jí očka, když si na něj zase vzpomene+ Hrdě nese svůj těžký úděl a nikdy si ani slůvkem nepostěžuje. V našich krajích je většina vlkodlaků stejně divoká jako u vás, prahnoucí po krvi a čerstvém masu. Můj přítel ale k nim nepatří +zaposlouchá se do ticha a na tváři se jí rozzáří úsměv+ Věděla jsem, že tady musí být nějaký zdroj vody, který zásobuje bažiny +řekne natěšeně. Shodí batoh a odloží zbraně+ Mohl bys, prosím, rozdělat zatím oheň? Jdu se podívat po té vodě +odskočí si do břízek +

[Magnus Arnar]

Styx: +Taky o kus dál si uleví (nejen tělesně, ale i slovně, když už vyslechl ódy na vlkodlaka ) a jme se rozdělávat oheň.+ Jaká je voda? Hupnu tam za chvilku taky..

[Styx]

( )

+v březovém háji objeví potok, který padá v hučícím vodopádu ze skály a dole tvoří průzračné mělké jezírko+



+Styx neváhá ani vteřinu, svlékne se donaha a postaví se přímo pod vodopád. Vykřikne, když ji tělo zmáčí ledová sprcha, ale vydrží, i když ji drkotají zuby a smyje ze sebe všechnu tu špínu, pot a krev, které na ní během celodenního putování bažinami ulpěly. Chladná voda začne být po chvíli příjemně osvěžující, stéká jí po nahé kůži a máčí jí vlasy. A Styx, jakoby se zapomněla v čase, užívá si noční koupel v paprscích úplňkového měsíce+

[Magnus Arnar]

Styx: + Vysvleče se, zbytky košile hodí do ohně, který zatím rozdělal, neboť dřeva se po okolí válí dost. Vydá se za pištěním a zachvilku už stojí pod vodopádem vedle Styx. Stejně jako ona smývá ze sebe tu špínu a hnus, prohlíží si po omytí svá zranění a tváří se, že vůbec nekouká na svou společnici.+ Tvé pozemky vždy překvapí. Je v tom cosi magického - potřebujeme vodu, máme vodu...+ křekřikuje hučení vody, i když stojí u Styx proklatě blízko. +