Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Magnus Arnar]

Styx: Sežehla tě horkost, že tak mluvíš? +skoro vykřikne zlostí, že mu navrhuje, aby jí tam nechal, ale pak ho zasáhne magická síla jejího temného JÁ.+ Bohohé...+zašeptá+...co to..?+ Uvědomí si, že je to Styx, která se svou aurou zla čelí auře obludy. Začínají mu docházet souvislosti. Proto se všichni ti tvorové stahují na její panství, nebyla to náhoda. Ale pak uvidí její křehkou postavičku stát na pláni s mečem v ruce, odhodlanou, krásnou a i v takovém okamžiku po ní prudce zatouží.+ Nejsem slabý tvor, nikdy tě tu nenechám. Zemřeli tu mí bratři a ač jsem je nenáviděl, nebudu se stydět, když zemřu na stejném místě!!!+ Stane s mečem v ruce vedle ní a veden náhlým popudem jí prudce políbí.+

[Magnus Arnar]

[Styx]

+otočí se k němu, když se jí postaví po boku a už mu chce spílat za to, že ji neposlechl a riskuje život, když ji Magnus nečekaně políbí. Jeho vášnivý polibek ji překvapí a zbaví síly bránit se mu. Meč v jejích rukou, kterým by mu za jeho troufalost mohla klidně něco ufiknout, kdyby chtěla, klesne podél jejího těla. Styx přivře oči a přestane vnímat to nebezpečí za řekou, cítí jenom jeho rty přitisknuté na svých. Jakoby se spolu loučili před nerovným bojem s temnotou. Odskočí od něj, když obluda silně zařve, vznese se do vzduchu a přeletí přes krvavou řeku přímo k nim. Styx rychle zaujme bojový postoj a pevně sevře v ruce rukojeť meče+ Jestli vyvázneme odsud živí, tohle mi vysvětlíš +dívá se k obloze, zastíněné ohromnými křídly draka, ale na rtech jí pohrává úsměv+

[Magnus Arnar]

Styx: Jestli odtud vyvázneme žíví, pak to udělám znovu a důkladněji...a pak ti to teprve vysvětlím..+ v chladných očích se mu smějí ohníčky a navzdory nebezpečí se cítí spokojený. Stojí tváří v tvář mocnému nepříteli a po boku má ženu, kterou miluje. Lepší smrt by si přát nemohl. Příšera čvachtavě vstoupí do řeky a krvavá lázeň se rozstříkne do daleka. Znáčí i Styx a Magnuse a lepkavě jim ulpí na kůži.+ Tak už pojď a ukaž, co chceš...+zamručí Magnus.+

[Styx]

Tak to mi stojí za to, abychom to oba přežili +uculí se na něj a víc už nestačí říct, protože bestie přistane jen kousek od nich a jak dopadne na pevnou půdu, země se otřese silně jako při zemětřesení a Styx i Magnus ztratí rovnováhu a spadnou na zem. Příšera přidupe až k nim a zafuní, z nozder jí stoupají oblaka dýmu. Ocasem smete bojovného seveřana přes celou pláň až ke kraji lesa a pak natáhne hlavu ke Styx, až se dotýká jejího těla vlhkým nosem a nasaje její pach. Styx se ani nehne, vyčkává, hledí si navzájem do očí. Saň najednou zvedne hlavu k nebi a z hrdla vydá hrůzný, pronikavý skřek. Než se Styx naděje, nestvůra zcela nečekaně sevře její drobné tělo v pařátech, zamává blanitými křídly, až vír poláme několik nejbližších stromů jako sirky a se Styx v drápech se snese do vzduchu. Chvíli krouží vysoko nad planinou a pak odletí ke druhému břehu rudé řeky a po chvíli zcela zmizí z dohledu za obzorem+

(nedejmerlin, aby se tohle dozvěděl Remus!)

[Magnus Arnar]

(Remus vyje v lese a nenačuhuje!!! )

Styx: +Dopadne na zem a zády bolestivě narazí do nejblíže stojící borovice. Namáhavě se zvedne a jen bezmocně přihlíží, jak obluda odnáší Styx za vodu.+ Néééé...+zahřmí skoro stejně hlasitě, jako předtím řvala příšera a rozběhne se na místo prvního střetu, kde popadne svůj meč a rozběhne se k vodě. Brodí se krví po pás a posléze i chvíli ve vazké tekutině plave, dokud nedosáhne druhého břehu. Vrávoravě se vydá směrem, kterým mu oba zmizeli z dohledu. Daří se mu jít po stopě, protože obluda občas křídlem zavadila o vrcholky stromu, takže je polámala, či spárem uvolnila kus skály. Nemá ani potuchu, jak dlouho jde, jen v krku cítí palčivou žízeň a pot mu slepil vlasy na čele.+

[Styx]

+drak přeletí nad Temným lesem a zabočí ke skalám, vchody do jeskyň tu připomínají tvar obrovské lidské lebky, vytesané do kamene. Do zejícího levého důlku kamenné hlavy netvor vlétne, na jeho kraji přistane a nezvykle opatrně položí Styx, která se celou dobu marně snažila vymanit ze sevřených pařátů, na zem. Styx se rychle zvedne, aby mohla čelit obludě, ale ta jen zatím klidně stojí, prohlíží si ji a postrkává ji čumákem. Styx nahlédne přes okraj propasti dolů, pod ní je obrovská hloubka a na dně strž, po okraj naplněná kostmi. Trochu vyplašená bezvýchodnou situací, instinktivně couvne dozadu a pokusí se bez boje přemístit. V této zapadlé části Temného lesa ale jakoby některá kouzla vůbec nefungovala+

[Magnus Arnar]

Styx: +Žene se, seč mu síly stačí, když po nekonečně dlouhé době stane poblíž skály. Co se děje u vchodu nevidí, neboť má výhled zakrytý houštím, ale nutně si musí na chvilku odpočinout. Opře se o strom a prudce dýchá, ve spocených dlaních meč sotva udrží. Hlavou se mu mihne myšlenka na spánek jako na něco, co kdysi dávno znal, ale je to jak mlhavá vzpomínka na dětství...+

[Remus Lupin]

(ale načumuje..a činí si poznámky o obludě, asi vydá knihu "sto a jedno zvíře na jednom panství )

[Magnus Arnar]

No, jestli ho ze všeho nejvíc zajímá obluda, pak je vše v nejlepším nepořádku!!!