Pokoje Neferet

[Neferet]

Proč ne. +usměje se a opět vyndá knihu, kterou položí na stoleček+ Ale jistě. +pokývá hlavou a vstane z opěrky křesla, aby mu nepřekážela+

[Tony Dolohov]

°omluví se a na chvilku odejde ven, kde si s chutí zapálí svou oblíbenou havanu a labužnicky potahuje, přemýšlí nad tím, co všechno se teď od Nef dozvěděl a kalkuluje, jak by se to dalo využít k jeho práci, k rozšíření vzdělání, ke zvýšení kvalifikace a taky prestiže a oblíbenosti u Pána zla, když dokouří, vrátí se zpět a sedne si zpátky do křesla° Můžeme pokračovat, jestli vás to neobtěžuje °usměje se na Nef°

[Marius]

+sleduje ty dva a stále je ve střehu, když Neferet souhlasí, že mu půjčí starou knihu, zamračí se, sleduje, jak Tony odchází ven, a když si je jist, že je nemůže slyšet, obrátí se na Neferet+ To snad nemyslíš vážně. +zasyčí+ Přeci mu nechceš půjčit knihu se Zapomenutou magií. Jak dlouho ho vlastně znáš? +mračí se a nahne se trochu víc dopředu+ A co teprve svitky se Magii temna a krve. Viděla jsi jak na ně reagoval, to přeci nemůžeš….

[Neferet]

+sleduje, jak Tony odchází a obrátí se naštvaně na Mariuse+ Ano, Mariusi, myslim to naprosto vážně. +zasyčí naštvaně a propaluje ho pohledem+ Nevidím žádný důvod, proč bych mu jí nemohla půjčit. +zasyčí, přejde jeho otázku bez povšimnutí a přiblíží se blíž+ A co se týče těch svitků, nemusíš mít strach, originál stejně nepřečte. Moc dobře víš, že reakce na ně jsou vždy různé a né vždycky něco znamenají. +zašeptá naštvaně+ Neštvi mě Mariusi. Nebudeme to řešit teď. +když se vrátí Tony usměje se na něj a nedává na sobě nic znát+ Proč by mě to mělo obtěžovat. +usměje se mile a přejde zpět ke kufříku+ Zbytek už je napsán ve stejném jazyce jako kniha Zapomenuté magie.

[Tony Dolohov]

°omluvně se na ni usměje, protože cítí trochu napjatou atmosféru za tu dobu, co byl pryč° Skutečně rád bych prolistoval i zbytek, ale nerad bych obtěžoval, anebo rušil vaše plány. Klidně můžeme prohlídku zbytku svitků nechat na jindy °navrhne°

[Neferet]

+omluvně a zároveň smutně se na něj usměje+ Moc se omlouvám, ale Marius mi jaksi zapomněl připomenout, že máme ještě něco důležitého zařídit. +propálí Mariuse pohledem+ Pokud by Vám to nevadilo. Nemohli bychom pokračovat u mě na Darktoru? Dneska jsem pořídila parcelu a za pár dní by mělo být vše hotovo a bude tam větší klid. +řekne omluvně a opět propálí Mariuse pohledem+

[Tony Dolohov]

Pochopitelně, vůbec mi to nevadí °zvedne se° Bude mi potěšením navštívit vás u vás doma. Mám radost, že jste se taky rozhodla zabydlet °usměje se na ni a rozloučí se s ní, pak se otočí na Mariuse° Rád jsem vás poznal °stiskne mu pevně ruku, ve dveřích se ještě oběma mírně ukloní a zmizí°

[Neferet]

+mile se na něj usměje+ Děkuji. Doufám, že se uvidíme brzy.
+když Tony odjede otočí se na Mariuse+ Teď s tebou nic řešit nebudu. +zamračí se na něj+ Protože se musíš vrátit zpátky a připravit věci na přesun. Zařídila jsem zde parcelu. Potřebuji, aby jsi kontaktoval naše stavitele, aby se na to podívali a pak zajistit, aby se přesunuly všechny věci bez problémů.

[Marius]

+zvedne se a pevně stiskne Tonymu ruku+ Také jsem Vás rád poznal. Doufám, že se ještě někdy setkáme. +sleduje jak odchází a pak se otočí na Neferet, chce něoc říct, když ho přeruší+ Jak si přeješ promluvíme si o tom jindy. +řekne a pokývá hlavou+ Najdu ty nejlepší a pak na vše dohlédnu. Zatím se měj. +políbí jí na tvář a pak zmizí+

[Neferet]

+nechá se políbit na tvář a konečně se na něj usměje+ Děkuji a opatruj se. +řekne a sleduje jak zmizí+