Suterén - Vishous / Rhage / Butch

[Rebecca Altamirano]

To nic. Jen se mi asi něco zdálo. +uklidňuje trochu i sama sebe, když se slabě pousměje a pohladí ho po paži, kterou má položenou na jejím břichu+ Nechtěla jsem tě vzbudit. Asi je ještě brzo. +vlastně nemá vůbec přehled o tom, jak dlouho mohli spát. Chvilku je potichu a jen se naplno soustředí na něj, na jeho hřejivou blízkost a cítí, jak z ní napětí pomalu, jako kouzlem opadá+ V...? +špitne potichu a se zavřenýma očima poslouchá pravidelný tlukot jeho srdce+ Líbí se mi probouzet se vedle tebe...+přizná se slabým úsměvem a zase se k němu přitulí+

[Vishous]

hmmm +zamručí, ale s odpovědí moc spokojený není, ale rýpat v tom nebude.+ Můžeš mi říct všechno, to přece víš +rozevře dlaň na jejím bříšku a jemně zakrouží s prsty.+ Můžeš mě vzbudit kdykoliv +hlas má pořád tak napůl zastřený, rozespalý, sexy. Beccyina vůně v jeho posteli se mu děsně moc zamlouvá. Oči má tak napůl zavřené a nos zabořený v jejích vlasech.+ Hmm? +Pak, aniž by to mohla vidět, se mu na xichtě zakotvil velký široký úsměv. V náručí si ji natočí tak, aby na ni viděl, palcem ji pohladí po obočí, nosem se téměř dotýká jejícho.+ Kdykoliv, leellan, klidně bych si na to zvykl +pomalu, líně ji dlouze políbí.+

[Rebecca Altamirano]

Vím, že jo. +jen jí asi chvilku potrvá, než si tu myšlenku zvykne, přesto se ale znovu poctivě pokusí si ten sen vybavit+ Byl to fakt divnej sen; nic tam nebylo zřetelný. Probudil mě jen pocit...strachu. Nebo spíš hrůzy...+přizná potichu a neochotně+ A pak taky ten puch. Jako u tý chaty. +dodá po chvíli skoro neslyšně; prsty mu zlehka, aniž by si to uvědomovala, přejíždí po ruce. Když si otočí k sobě, pousměje se a polibek mu oplatí, bříšky prstů zlehka okopíruje ostrou hranu čelisti+ Já asi taky...+mroukne a vzápětí se uculí, takže to může přímo cítit na rtech+ ...ale opovaž se brát mi peřinu. +dodá varovně a oči jí vesele zajiskří+

[Vishous]

+zamračí se, nelíbí se mu, že ji vyděsil jeden jediný pitomý sen, no ale když začne povídat, má nepříjemý pocit, že ví, která bije.+ Já tomu sráči natrhnu prdel a nechám do ní zaparkovat Rhage s jeho GTO +pronese temně výhružku. Vtiskne polibek na špičky prstů na své tváři. Když by na to přišlo, dal by jí klidně i svou kůži, jen aby jí bylo teplo + Potrestáš mě když jo? +oči se mu podivně zalesknou, jako by to snad bylo přání a zas pokračuje v polibku. Dlaní jí přejíždí po boku, chvilku výš k ňadrům, pak zas níž, kde pohladí bederní kosti. Nic invazivního jen lehké prozkoumávání terénu.+

[Rebecca Altamirano]

+maličko se při té vynalézavé výhružce pousměje a násilím umlčí svoji fantazii, která jí hned ochotně nabídne několik scénářů, jak by to vypadalo v praxi+ Mhmmm...+trochu se nadzvedne, opře se o loket a zadívá se mu do tváře; ten zvláštní záblesk v očích jí rozhodně neušel a najednou si znovu uvědomí, že ho vlastně pořád vůbec nezná. Je to podivně znepokojující, protože většinu času, kdy jsou spolu má dojem, jakoby ho znala celý život. Zadívá se mu pátravě do očí a poprvé ji hlavou bleskne myšlenka, že by mohl být stejně...poznamenaný, jako ona sama+ Kdybys chtěl...+vydechne do jeho rtů, těsně před tím, než ji znovu políbí a maličko se pod jeho doteky zachvěje+

[Vishous]

+Neujde mu to, jak se na okamžik zamyslela, a ani jí nemusí lézt do hlavy, aby věděl na co myslí. Bříškem prstu jí brouzdá po zápěstí, bezmyšlenkovitě, jen tak.+ Zeptej se, na cokoliv chceš +poví po chvilce ticha.+ Odpovím ti +hlas má vážný, i když si víc než je zdravé chrání svoje soukromé běsy, má neodolatelné nutkání se B odhalit, nechce před ní nic skrývat, ne teď, když to vypadá, že ho přijme.+ Mmmm +což se dá vyložit jako kladná odpověď+

[Rebecca Altamirano]

+nakloní trochu hlavu na stranu a je jí jasné, že tohle je pro něj stejně těžké, jakoby bylo pro ni samotnou a rozhodne se, dát mu pak stejnou možnost, jako dal on jí+ Kdo ti to udělal? +zeptá se po chvíli tiše a ví, že nemusí upřesňovat, co má na mysli. Tuší, že to je z velké části příčina všech jeho démonů, které si s sebou nese. Dívá se mu do očí, nijak naléhavě, chce aby věděl, že ho do ničeho nenutí a nemusí odpovídat, když nebude chtít+

[Vishous]

+Pohyb prstů na okamžik ustrne, ale pandořina skříňka už se otevřela.+ Bloodletter +při tom jméně se mu i po těch letech vaří krev v žilách.+ byl to můj otec +přizná, když se jí dívá do těch očí a nemá strach, že by ho mohla litovat, to by nejspíš nesnesl.+ Když mi byly tři roky, moje milovaná matinka, o té už jsem ti říkal +namotává si na prst její dlouhé vlasy, aby se nějak zaměstnal,+ mu mě dala, do jeho tábora, aby ze mě vycvičil bojovníka. +Vrátí se v čase do mrazivých dní na severu staré země, kde probíhal výcvik a všechny ostatní hrůznosti s tím spojené.+

[Rebecca Altamirano]

+nechá ho říct všechno, co říct chce, sama zůstane úplně potichu a snaží se zpracovat to, co se dověděla.+ A to jsem si myslela, že můj otec byl zkurvený hajzl... +podotkne po chvíli a zvedne k němu oči+ A tvoje matka...je mi u prdele, jestli je bohyně, nebo merlinví, co vlastně. +zavrčí a oči jí zledovatí+ Je to bezcitná mrcha. Ježiši...tři roky. +do určité míry je pro ni tohle možná horší, než to, co udělal jeho otec. O otcích nemá valné mínění, vzhledem k vlastním zkušenostem, ale její matka pro ni vždycky byla bezpečný přístav a tak by to podle ní mělo být u všech matek. Potřese hlavou, aby vyhnala z hlavy představu malého kloučka s bledýma očima, ponechaného o samotě s tlupou krutých válečníků; nemá žádné iluze o tom, jak mohl takový výcvikový tábor před třemi sty lety vypadat.+ Žije ještě? +její hlas zní trochu cize i jí samotné+

[Vishous]

+zdvihne obočí...+ byl? +no tím se můžou bavit na další hodině psychiatrie.+ víš, +sevře jí rameno, zas ho pustí a opakuje to tak pořád dokola.+ Tenkrát jsem to nevěděl, a když jsem tam byl, modlil jsem se ke Stvořitelce, aby mi pomohla, dala mi sílu... věřil jsem na hodnou maminku... +ušklíbne se znechuceně.+ oni se mě báli... +zaklepe si na hlavu+. kvůli mým vizím... +vzpomene si na toho pretranse co se utopil v řece...+ Jednou v noci mě otec nachytal, jak si čtu deník jednoho muže, který byl v táboře několik desítek let přede mnou, i když jsem to měl zakázané...+hlas má teď dutý, jak se blíží k té osudné chvíli, ale víc do detailů už zabíhat nechce, ne teď.+ ne, nežije. +zavrtí hlavou a tím utne její touhy po tom jej zabít.+ moje sestra ho spálila na prach