Pokoj č. 10 - Miss Victoria Winter

[Victoria]

No tak to jo. To nevím, jestli bych to rozdejchala, kdyby to bylo jako doopravdy. +culí se na něj a hladí ho ve vlasech+ Tyjo, to abych se vyfikla, co? +potáhne z cigára+ Že seš to ty, tak si možná i oholím nohy! +mrkne na něj a směje se+

[Byron]

+posadí se a vykulí na ni oči+ Ty jo, tak to už je opravdu vážný. Jestli si ty oholíš nohy tak to si budu muset vzít motýlka. Hele, možná bys to až tak přehánět neměla. +už to nevydrží a začne se smát+ Hele, zas to nijak vážně neber, jak znám Wenai, tak se tam opijem a budem tančit charlestone. Nebo přimalovávat knírky na obrazy, co se nám nelíbí.

[Victoria]

No jasný, bude to jako v tý písničce. I'll wear a dress if you wear the tie and baby we'll dance through the night, cause no one's got what we've got going... +prozpěvuje si hlasitě+ Vezmu si dlouhatanánskou cigaretovou špičku a ty si dáš kytku do klopy a budem korzovat +dělá si srandu a rozesměje se při tý představě+ Však já s tím počítám, že to nebude nic vážnýho. +nenápadně si masíruje zdřevěnělý nohy, jak jí je přeležel+ Nechceš si radši lehnout na postel? Je to pohodlnější +navrhne zcela nenápadně a nevinně se přitom culí+

[Byron]

Ne, já chci zůstat tady. +stáhne z postele peřiny a polštáře a udělá pod stolem hnízdo a přestane jí ležet na nohách+ Tak je to pohodlný. +zachumlá se do peřin, že je mu vidět málem jenom nos+

[Victoria]

No tak jo. Ale jestli mi zapálíš peřiny cigárem, půjdu večer spát do tvý postele. +upozorní ho a směje se+ Pusť mě na kousek ty zmrzlíku. +šťouchne do něj a usalaší se taky do peřin+ Vyprávěj mi něco. +koukne na něj těma velikejma škemravejma očima+

[Byron]

Neboj, nic bepodpálím. +konečně to cígo dokouří a típne ho do skleničky+ Něco vyprávět? +koukne na ni tázavě a co bys chtěla? Příběh, nebo pohádku? +zamyslí se+ Možná bych něco zplodil...
Kdysi dávno žil jeden opravdu zlý a zkažený chlapec Michael. Motýlům trhal křídla, kočkám pálil ocasy, psovi vypíchl oči… Na domluvy svých rodičů nikdy nedal, ani když ho na kolenou prosili. Všechno, co měl v dosahu, rozbil - jen aby svým rodičům přitížil.
Existuje dohoda mez dospělými a skřítky, že když dítě zlobí, Sluahghové přijdou a dítě vystraší natolik, aby se polepšilo a aby pak rodičům stačilo pohrozit a dítě poslechlo. Sešlou své noční můry a dítě se bojí, pláče, naříká a prosí o slitování… Většinou zažije šok, ze kterého se probírá ještě dlouhou dobu – nutno podotknout, že tou dobou bývá hodné, jako nikdy předtím.
Avšak Michael nedbal ani na výhrůžky svých rodičů, že zavolají skřítky, a klidně mamince zničil její oblíbenou vázu - jen aby jí rozplakal. A tak večer, když šel Michael spát, postavili maminka s tatínkem na práh skývu chleba a sklenku mléka – znamení pro skřítky, že mají přijít.

[Victoria]

To je jedno co, mně se líbí tvůj hlas, víš? Ráda tě poslouchám. +uculí se na něj+ Třeba nějakou pohádku, co jsi měl rád, když jsi byl ještě maličkej básníček. +zazubí se, přitáhne se peřinu až pod bradu, přitulí se mu k rameni a napjatě poslouchá, co se bude dít+ To je nějaký strašidelný! +kulí oči, jak se příběh rozvíjí+

[Byron]

+culí se+ To ještě teprv bude...

Sluaghové z celého okolí zlého Michaela znali, a tak pro něj přišli snad všichni, co jich bylo. Avšak nepochodili… Chlapec se jenom smál a jejich hejna mravenců, pavouků a netopýrů přehlížel s úsměvem.
Skřítci se nedali odradit tak lehce - svázali ho provazem z vlasů a pavoučích vláken a odnesli do starého mlýna za městem, kde na něj povolali své nejstrašnější sny a noční můry, avšak chlapec se jen smál a smál, protože věděl, že Sluaghové mají s anděli uzavřenou dohodu, že nesmějí nikdy žádnému dítěti ublížit - smí jen strašit. Kolem Michaela se procházel jeho vlastní stín s břitvou, okolo se plazili hadi a pavouci, temnota natahovala drápy, mlýn skřípal a pištěl…Ale ani když se všichni snažili sebevíc, nedokázali vyvolat víc, než smích. Tolik Sluaghů se pokoušelo vyvolat noční můry, že se z toho vznesl oblak snových netopýrů a zaútočil na městečko - tloukli křídly do oken a lidé se zděšeně modlili, protože nevěděli, zač je Bůh trestá. Jen Michaelova maminka věděla a modlila se za odpuštění a prosila Boha, aby jejího malého Michaela ochránil. Tatínek vyběhl před dům, ale netopýři ho vzali do svých tisíců nožiček a odnesli pryč. Nikdo ho už nikdy nespatřil…

Jedna ze starších Sluaghů – Agnes - to nevydržela, vzala svůj nůž, a ačkoli si byla dobře vědoma dohody s anděli, přesto se po Michaelovi rozehnala. Rána nedopadla, zastavila se těsně před jeho krkem… Až teď začal Michael vyděšeně ječet, vlasy mu zbělely hrůzou a prosil, ať toho nechají. Sluaghové byli nadšení, avšak ne dlouho – všimli si, že Agnesin nůž zanechal na dětském krku malou, téměř neviditelnou čárku, která se lehce zbarvila a vypustila malou kapičku krve. Jednu jedinou…

[Victoria]

Fuuj, hejna pavouků +oklepe se, napjatě poslouchá, aby jí nic neuteklo, chytne se Byrona za ruku a mačká ho čím dál víc, jak je příběh čím dál strašidelnější. Úplně ty scény vidí před očima, a přestože ví, že to je jenom příběh, tak se docela slušně bojí a na konci tiše zalapá po dechu+

[Byron]

+pokračuje dál strašidelným hlasem a užívá si to+

A obrněná jízda Tuatha de Danaan vyjela ze Snění a na svých ořích ze v běsivé touze po pomstě jala se hledat Sluaghy - skřítky, kteří ublížili dítěti. Snesli se jako zhouba a všem Sluaghům vzali hlasy - od té doby smějí mluvit pouze šeptem, jako když se sype písek nebo vane vítr. Když rytíři pomstu vykonali, vrátili se zpět.

Zdrcená Agnes ještě jednou bodla – to aby Michaela vyprostila z pout. Vyděšený chlapec s bílými vlasy a malou krvavou skvrnkou na krku se hend z mlýna rozběhl domů, k matce. Sluaghové ho sledovali a tiše zpívali – jako když na podzim vane vítr a odnáší, co bylo a už není…
Ztratili hlas, a vše jen kvůli němu.

Michael se ráno probudil na prahu domu; maminka otevřela a on jí padl do náruče. Stal se z něj hodný a poslušný chlapec, už nikdy nezlobil. Ani by neměl, protože ví, že Sluaghové ho stále pozorují…