Suterén - Vishous / Rhage / Butch

[Vishous]

+Hltá a saje všechno co mu dává, naprosto spokojený, odměněný, jak jenom chlap může být. Drží ji, podpírá svým tělem a nepřestává slízávat opojný nektar upírčina těla. Tělo se mu rozvibruje při zvuku svého jména, splývajícím, křičícím z jejích úst. Zas a znovu se jí věnuje, až do té chvíle, než se B zklidní.+ Ani nevíš, jak rád to slyším +hlas má hrubý, ztěžklý dosud neukojenou touhou a hladem, který v něm probouzí. Začne vstávat, ale děsně pomalu, spíš jako by po ní klouzal nahoru, tentokrát jí zadek svírá oběma rukama a posunuje si ji výš, dokud se jejich obličeje nesetkají. Přirazí ji zády ke zdi sprchového koutu a jediným dlouhým přírazem se dostaně hluboko do ní. Hlasitě mručivě zasténá a skloní čelo na její ramena. Ztěžka oddechuje. Už jen ta horkost kolem něj s ním dělá divy. Nosem přejede po krční tepně, přes bradu až k rozevřeným rtům, kterých se zmocní drsným, naléhavým polibkem, po kterém zůstávají opuchlé a rozbolavělé rty. A konečně se v ní začne pohybovat, rukama si ji nadzvedává a pak zas nechá sklouznout po celé své délce. Pokaždé o kousek hlouběji. Pokaždé o kousek víc nad propast. Na zadku budem mít B určitě modřiny, jak ho drtí v dlaních a naráží na sebe. Cítí ztvrdlé bradavky, jak se mu třou o mokrou kůži, cítí ji celou celičkou. Její pletence jizev na paži, dlouhé mokré vlasy sahající skoro po zadek... touží je mít kolem sebe rozprostřené na posteli... S hlasitým zasténáním přidá na rychlosti a drze se zmoňuje jejího těla.+

[Rebecca Altamirano]

+tělem jí ještě čas od času projede slastné zachvění, jako ozvěna právě prožité rozkoše.+ Tuším...+pousměje se líně a dívá se do těch diamantových očí, když vstává; cítí každý centimetr toho horkého, tvrdého těla, tisknoucího s k jejímu. Tiše zavrní, když narazí zády do zdi a ovine mu nohy kolem pasu, sevře ho mezi stehny a přijme do sebe celou tu tvrdou délku; tlumeně zasténá a zakloní hlavu a když přejede přes její divoce pulzující tepnu, hrdelně zasténá, uvědomí si, že přesně to chce. Kdy naposledy sdílela s někým svoji krev, zatímco byl hluboko v ní a donutil ji nemyslet vůbec na nic? Nevzpomíná si... S Velcanem v Bucurešti to bylo jiné, to bylo krev za krev, rituál důvěry a sdílení moci. Když se konečně zmocní i jejích rtů, stejně divoce a dobyvačně mu polibky oplácí, ruce zabořené v jeho vlasech, občas trochu zatáhne; pak sklouzne jednou rukou po jeho šíji níž a nehty se zase vrátí a druhou sjede dopředu; ucítí hvězdicovitou jizvu a zatouží dotknout se jí rty, jazykem ochutnat její vystouplé hrany, ale to zatím počká, tak ji jen okopíruje bříšky prstů. Okamžitě se přizpůsobí rytmu jeho přírazů, je jí jedno, jestli bude mít modřiny; vlastně doufá, že bude, chce na sobě aspoň chvíli vidět pozůstatky téhle noci. Když ucítí, že se jí znovu rozpíná tělem to úžasné, dokonalé napětí, sevře v pěsti hrst jeho vlasů a donutí ho podívat se jí do očí. Pak trochu zakloní hlavu a odhalí tak linii hrdla v jasné výzvě...+

[Vishous]

+Nevnímá nic než, nahé, kluzké tělo ovinuté kolem sebe. Rytmus jejich dechů, šumění vody a nic... Ach jak blažený pocit, že ten radioradar pro jednou taky utichl. V dlouhých tvrdých přírazech cítí takový relax, jaký jeho tělo dávno potřebovalo. Ne ty jeho černé hodinky-hodiny s poddajnými subinkami. Ne tahle ženská je jiná. Živelná a nepoddajná, a přesto se mu třese v rukou a cítí, jak moc ho chce. Nechá se zatahat za vlasy, až na ni zavrčí, nechtěl se těch rtů vzdávat. Bříška prstů hladící bratrské znaménko způsobí otřes v jeho sebekontrole. Už jen z pohledu na tu odhalenou šíji mu vyletí tesáky z úst, přimhouří oči a chvilku se opájí tou mocí, že jí může poskytnout to, co potřebuje a chce. Pak s divokostí dravce zaútočí na její tepnu a vůbec se nesnaží být něžný, chce ji označkovat. Hltavě vsaje první doušky a hlava se mu zamotá. Tak silná, tak čistá. Moc. Beccyina krev začne naplňovat jeho tepny, žíly, vlásečnice a srdce, jako přílivová vlna ho zaplavuje a Vishous může cítit, jak jeho síla roste. Jak se jeho tělo okamžitě regeneruje až... Zpoza kožené rukavice začne zářit světlo a V ji automaticky vzdálí dál od jejich spojených těl. Orgasmus se ho zmocní tak rychle, strhne ho a trvá to dlouho. Vrcholí v dlouhých vlnách do hloubky jejího těla. Dávat a brát. Je to uzavřenej kruh, polyká její krev až se cítí... Jako bůh. Pak jazykem mrštně olízne vpichy, aby přestaly krvácet a zrak má mírně rozostřený. Celý se klepe.+ Pij. +Neprosí a ani neporoučí jen si přitlačí její hlavu ke krku a hodlá jí vrátit pohoštění se vším všude. A ovšem stále zůstává v ní.+

[Rebecca Altamirano]

+prudkost jeho útoku, s jakým se jí zakousne do krku z ní vyrazí krátký výkřik; uvědomí si, že vůbec neví, jak se krmí, ani kdy naposledy měl krev; cítí jen, že to bylo skoro až příliš dlouho; ale pak nakloní hlavu ještě víc na stranu, aby měl lepší přístup a užívá si tu sladkou bolest, ten pocit, že mu pravděpodobně pomáhá přežít a je to tak omamující. Zasténá a znovu mu zatne drápky do zad a v tu chvíli ucítí jeho prudké vyvrcholení a je to ta poslední kapka, kterou potřebovala. Znovu hlasitě vykřikne jeho jméno a vyklene se proti němu, jakoby z toho chtěla dostat co nejvíc; v křečích orgasmu se svírá kolem něj, nehty zaťaté do jeho ramen; po chvíli si uvědomí, že přestal pít a jeho pobídka dorazí do jejího vědomí se značným zpožděním. Vůbec ale nezaváhá, protože to chce, víc než kdy jindy; skloní se k němu, nohy znovu sevře pevněji kolem jeho pasu a zaboří své drobné špičáky do jeho krku. Jeho krev jí naplní ústa a je úplně jiná, než kterákoliv krev, jakou kdy pila. Mnohem hustší, výraznější, sladká a kořeněná zároveň. Znovu zasténá, aniž by ho pustila a ten zvuk se vpije do rány na jeho krku; cítí, že je stále hluboko v ní a několikrát zcela promyšleně sevře kolem něj svaly svého lůna. Nakonec se donutí odtrhnout se od něj, špičkou jazyka zlehka přejede přes mírně krvácející ranku a čelem se opře o jeho rameno, protože má pocit, že všechno ostatní je příliš náročné na to, aby to zvládla+

[Vishous]

+Prudce zalapá po dechu, když se přisaje k jeho tepně. To je tak nepopsatelně úžasný pocit, že se téměř zajíkne a rozesměje, jak ho to činí spokojeným. Stačí to k tomu, aby uvnitř ní ještě jednou vybuchl v orgasmu, zvlášť, když se kolem něj sevře.+ U Stvořitelky Rebecco +vydechne její jméno, a drží celou její váhu na svých rukách. Připadá si podivně malátný, jakoby opilý tou její exotickou krví. Jednou rukou zastaví vodu a hned ji zase obejme. Udělá krok ze sprchy a pak ven z koupelny. Jde pomalu a cestou vyhledá její rty. A vůlí zhasne.+ Zůstaň se mnou +zamumlá jí do rtů a sedne si na postel. Ji kolem svých boků, ňadra přitisklá na hrudník. Zaboří prsty do dlouhých havrních vlasů, proplétá se jimi, namotává na prsty. Až do nich schová svou tvář a zavře oči. Tiskne ji k sobě a zároveň se drží jako majáku v bouři. v žilách mu hučí čerstvá mocná krev...+ Děkuji ti, za tvůj dar, Milostivá +pronese ve starém jazyku projev díků, za krev, kterou mu poskytla ke krmení.+

[Rebecca Altamirano]

+tiše zapřede rozkoší, když ucítí jak v ní ještě jednou vyvrcholil+ Hmm...+zavrní jenom, pak zvedne hlavu a pousměje se, oči jí stále hoří jantarovým ohněm vzrušení, ještě umocněném jeho opojnou krví; je ráda, že zřejmě nemá v plánu ji pustit, protože svým nohám v tuhle chvíli rozhodně nevěří; vlastně si vůbec není jistá, že nějaké nohy ještě má. Opětuje jeho polibek, pomalu, líně, prsty se mu jemně probírá ve vlasech a druhou rukou zlehka klouže vzadu po šíji a krku+ Zůstanu...+zašeptá a je podivně dojatá, má pocit, že se jí dostalo něčeho naprosto a zcela vyjímečného; a tak ho dál objímá, jemně dlaněmi přejíždí přes ta široká, svalnatá záda a přemítá nad tím, kdo vlastně je, tenhle muž, tenhle syn Bohyně. Když pak promluví jazykem, kterému nerozumí, přejede jí mráz po zádech, až se celá zachvěje. Nerozumí slovům, ale vycítí, že to bylo poděkování+ I já ti děkuji...+zašeptá a vtiskne mu lehounký polibek těsně vedle hvězdicovité jizvy+

[Vishous]

+Oči mu září jako křišťálově čisté diamanty.+ Kdykoliv +vyzubí se, lehce ju ze sebe sundá, ale posadí si ji na klín. Skrze zuby vtáhne dech...+ Co to se mnou děláš +zabručí a padne zády na postel, ruce po stranách jejích boků. Pohledem klouže po hladké pokožce až pak.... vyjede prsty po zjizveném předloktí. Každou z nich pohladí bříškem palce, až vyjede ke klíční kosti.+ Jsi krásná +poví jí hlubokým hlasem.+ Nebezpečně smrtelně krásná. +Sklouzne dlaněmi na stehna a sevře je v dlouhých prstech.+ Chci aby ses pro mě ještě jednou udělala +dívá se jí přímo do očí a v tom lehce znatelném rozkazu je slyšet, jak moc by mu to udělalo radost.+ Chci abys až půjdeš ráno ven, byla rozbolavělá a při každém kroku si na mě vzpomněla. +Zablýskne tesáky.+ No tak, Rebecco, nenech se pobízet +Stiskne ta stehna a přirazí si ji na klín, kde může cítit jak ji tupá hlavice jeho jak beton tvrdého ptáka tlačí mezi půlky.+

[Rebecca Altamirano]

Já? Vůbec nic...+usměje se jedním koutkem a pozoruje ho přivřenýma očima. Když jí přejede přes zjizvená předloktí, nedokáže potlačit zachvění. Jeho slova, ten mírný, ale zřetelný rozkaz, a jistota, že celou dobu pravděpodobně bude opravdu myslet na něj a na tuhle noc, v ní zažehnou nový, spalující plamen touhy a víc než ochotně mu vyhoví. Nadzvedne se a pomalu na něj dosedne. Zůstane okamžik bez pohnutí, pak se zakloní daleko dozadu a vyklene tělo do oblouku, rukama se opře o jeho svalnatá stehna, až ho konečky jejích vlasů polechtají na kůži. Mezi jejími pootevřenými rty může vidět její drobné špičáky. Zavře oči a pomalu se nad ním začne pohybovat; soustředí se na to úžasné tření, na to jak ji rozpíná a když klesne až dolů, má pocit, že ho cítí až v žaludku. Tiše zasténá rozkoší a maličko zrychlí, nehty zatne do jeho stehen, jakoby potřebovala větší oporu a naprosto očividně si tu moc, kterou nad ním v tuhle chvíli má, dokonale užívá+

[Vishous]

+Zkousne si ret, vklouzne do ní až na samé dno a z hrdla mu unikne spokojené zamručení. Přimhouří oči a sleduje tu akrobacii, natáhne ruce a obě dvě dlaně položí na kůži pod Beccyiným krkem. A pak nehty sjede na ňadra, za sebou červené čáry. Sevře v prstech tvrdé bradavky a zatahá za ně. Má neodolatelnou chuť je ochutnat... a tak se plynule zvedne do sedu a obemkne ten tvrdý kopečky rty. Přejede po něm špičkou tesáku a spolu s dolním tesákem ji uvězní mezi nimi. Jen kousíček by stačil, aby bradavku prokousl. Jak ji tak svírá zuby kmitne po ní jazykem. Ruku zaplete do těch havraních vlasů a citelně zatahá a vyklene tak její tělo proti sobě ještě víc. Druhou ruko sjede do žlábku mezi půlkami a jen ji tam nechá položenou, horkou, těžkou. Možná v příslibu, možná jenom tak.+

[Rebecca Altamirano]

+propne se ještě víc, když jí sjede nehty po kůži a v odpověď kolem něj sevře svaly a ještě trochu zrychlí. Jeho rty a pak i zuby svírající bradavku z ní vynutí krátký výkřik, který přejde do tlumeného zasténání a trhne sebou, a když jí tahem zakloní hlavu ještě víc, podvolí se tomu tlaku, ale oplatí mu to tím, že mu vyrobí další škrábance na stehnech, které tentokrát i trochu krvácejí.+ Víc...+vydechne chraplavě a pevně sevře stehny jeho boky+