Pokoj č. 7 - Mr. Jade

[Wenai Lafayette]

[Björn Skarsgard]

+Bjorn ho dovede do pokoje a nenápadně zkontroluje, jestli je všechno v pořádku+ Prosím, pane, Váš pokoj. +kývne na něj+ POkud by jste něco potřeboval, tak stačí zavolat. Přeji vám příjemný pobyt. +usměje se na něj a zavře za sebou dveře zvenku+

[Jade]

Děkuji. +přikývne spokojeně,a když Björn odejde, zkontroluje pokoj sám, prohlídne skříně a nakoukne pod postel, podívá se z okna na nejbližší okolí, zkontroluje, jak vysoko bydlí, a jak široký jsou římsy, kdyby bylo potřeba zdrhat oknem, prohlídne telefony a nejběžnější místa, kam se schovávají štěnice, a vyzkouší pevnost trezoru, vypadá celkem spokojeně,tak se svlíkne, dá si sprchu, a pak vytáhne notebook a chvilku pracuje z postele+

[Victoria]

+přemístí se s Neferet na chodbu před pokoje, načež se z tmavého kouta okamžitě vynoří dva poněkud nebezpečně vyhlížející chlápci a vzápětí má každá z nich mezi žebrama zabodnutou hůlku, ovšem všechno proběhne bezhlesně, aby nevzbudili pozornost ostatních hostů, Vicky rezignovaně dobrovolně odevzdá hůlku a nechá se prohmatat, aby se mohli ujistit, že nemá zbraně, a když stejnou procedůru provedou i s Nef, otevřou jim dveře a pustí je do pokoje+

[Jade]

+sedí u pracovního stolu a něco spisuje, nábytek v pokoji si přestavil k obrazu svému, takže postel je přesunutá do rohu, rozestlaná a očividně rozválená na obou stranách, jako kdyby tam spali dva, a místnosti dominuje velký stůl, z jedné strany je u něj jeho křeslo a z druhé dvě židle jako v bance, za ním sedí Jade, na sobe má kožené kalhoty, obyčejné černé tričko a je bos. zachmuření chlápci dovedou Vicky a Nef ke stolu a odsunou jim židle naproti Jadeovi, ale spíš než gesto zdvořilosti to je jasný rozkaz. Vicky se poslušně posadí, a čeká, až jim bude milostivě udělena pozornost, ovšem už z faktu, že hned ve dveřích neschytá kudlu mezi žebra, usoudí, že si na události jejich posledního setkání nepamatuje, takže jí poměrně rychle otrne a po chvilce, kdy si jich Jade vůbec nevšímá a dál v klidu něco píše, začne hlasitě cvakat nehty o stůl. Muž naproti nim se ještě chvilku věnuje své práci, hlavu mírně na stranu, aby mu delší vlasy nepadaly do očí, a mezi obočím soustředěnou vrásku, spodní ret zachycený mezi zuby, pak založí papíry do šuplíku a přibouchne jí prsty knihou ke stolu, až sykne+ Miláčku. +kývne na ni s oním křivým úsměvem, co jí dokázal dovézt k šílenství, sklouzne pohledem na Neferet a jen se na ni chviličku upřeně dívá, trochu jako číhající kobra, a na očích se mu nedá přečíst vůbec nic+ Nebo je to teď madame Seebohm? +protáhne trochu posměšně, a v očích mu blýskne smích+ Kolik je to, sedm dní od tvé protestsvatby? +předstírá, že počítá+ Musím říct, že tak brzo jsem tě nečekal ani já. +připustí pobaveně+ Přeješ si snad nechat odpravit manžílka? +pousměje se+

[Neferet]

+objeví se vedle Vicky na chodbě a sleduje její jednání aby mu přizpůsobila své, zvedne ruce podél hlavy, aby jí mohli prohledat. zbraně nechala doma a hůlku nepoužívá, takže je to poměrně rychlé a už vchází do hotelového pokoje. pohledem těkne kolem sebe kontrolujíc prostor a lidi v něm, jako by potřebovala mít vědomí o tom, kolik lidí je kolem nich a kolik je únikových cest. usadí se do křesla a pohodlně se opře, zejména, když to vypadá na hodně dlouho, přehodí si nohu přes nohu a stočí pohled ke svým nehtům, které ji přijdou najednou zajímavé ale jen tak krátí čas než si jich muž naproti nim všimne a zároveň tak nenápadně těká pohledem kolem sebe a muže před nimi. umí být trpělivá, když na to přijde a teď jí jde poměrně o dost. její pozornost plně upoutá až Vickyiino zasyknutí, takže zvedne hlavu a stočí k ní pohled, který následně přesune k Jadeovi, ve chvíli kdy promluví. nakloní hlavu mírně na stranu a v klidu vydrží jeho pohled, který mu oplací o dost měkčím způsobem, jak vyčkává až na ní přijde řada nebo dokud jí někdo nedá signál k tomu aby mluvila, přeci jen muže před sebou vidí poprvé a netuší jaký postoj zaujmout+ Popravdě... +nevydrží to nakonec+ ...je tady kvůli mě. +hlas má klidný a vyrovnaný, trošku tišší, takže neřve jak na lesy, ale přesto pevný a silný+

[Victoria]

Od manžílka dej ruce pryč, buď tak laskav. +zašklebí se na něj, když nasadil takový neformální tón, trochu se jí uleví a hodí si nohu přes nohu+ Doufala jsem, že naše záležitosti jsou uzavřený. +troufne si nadhodit+ Jsme tady čistě obchodně. +začne, a v rychlosti mu objasní situaci, aniž by zmínila Jasminino jméno, mluví o kamarádce, a snaží se být tak nekonkrétní, jak to jenom jde, mluví klidně a jestli je nervózní, tak už to na sobě nenechá znát, a úplně se vyhne otázce případnýho placení+

[Jade]

+když Neferet promluví, upře na ni zpátky ten svůj pronikavý pohled, který vyvolává pocit, že se dívá až někam dovnitř, a vidí úplně všechno, hlavně to, co se před ním lidi snaží schovat, a většina kouzelníků pod ním automaticky zvedá nitrobranu, i když on se o žádný nitrozpyt nesnaží. nicméně na to nic neřekne, a jen ji ta chviličku sleduje nepříjemně hodnotícím pohledem, než se vrátí zpátky k tomu, co řekla Vicky+ Uzavřený? +protáhne, a vypadá, že ho to upřímně pobavilo+ Myslíš, že bych tě neošukal jen proto, že sis natáhla na prst kroužek z platiny? Miláčku. +zavrtí hlavou skoro pohoršeně, a v hlase mu zazní podtón smíchu, a odraz hrozby, ale dál to nerozvádí, pohodlně opřený ve svém křesle si Vicky vyslechne, a zapálí si k tomu cigaretu, která ten obraz ležérnosti jenom dotváří, jak mu přirozeně sedí mezi dlouhými prsty, jak se mu propadnou tváře, když si z ní potáhne, a jak mu mezi rty stoupá ke stropu proužek bílého dýmu+ Upír. +zopakuje to po ní a poválí to slovo po jazyku, jako by mu chutnalo hořce+ Pamatuješ se na Benátky, miláčku? +vyfoukne kouř+ Na ty kaluže krve a bílý rozervaný hrdlo, na úlomky kostí v záplavě červený. +nadhodí tiše a hlas má trochu zastřený kouřem, co přitom vydechuje+ Na povlečení nasáklý pachem železa a děs ztuhlej v mrtvejch očích, a na rudý kudrny zmáčený krví. +poznamená potichu, ale jeho hlas má sílu, a pohledem přitom sklouzne na Nef, jako by to říkal jí, a při té části a červených vlasech mu v očích blýskne+ Dom byla nejhezčí zrzka, co jsem kdy šukal. +dodá potom skoro nostalgicky, čímž zlomí ten moment, z kterýho Vicky mrazilo+
Jo, pamatuju se. +odsekne mu na to trochu ztuhle a zahořkle+
Ts ts, miláčku, věrnost je tolik omšelej koncept. +pousměje se na ni křivě, jako by mu dělalo radost jí ublížit alespoň slovně+ A co čekáš ode mě? +vrátí se k jejímu vyprávění a pozvedne zaujatě obočí, a oči se mu stočí zpátky k Neferet, pohled mu sklouzne do jejího výstřihu a zpátky k jejím očím, a pobaveně se usměje, jako by říkal "a to má být všechno?"+

[Neferet]

+přimhouří oči, když na ní upře pohled pod kterým má nutkání se ošít jak malé děvčátko, ale něco takového jako nitrobranu neovládá, nikdy jí nenapadlo že by se jí někdo mohl dostat do hlavy ani necítí cizí přítomnost, ruce si pohodlně složí na stehno nohy, kterou má přehozenou přes druhou a vyčkává, až Vicky všechno vysvětlí a vypadá trošku napnutě, jak přemýšlí kdy by přijde čas, kdy by měli zvednout kotvy a dostat se pryč, protože se jí nelíbí, že se Vicky kvůli nim vystavuje něčemu, co by jí mohlo skutečně ublížit. zorničky se jí nepatrně rozšíří, když mluví o rudých vlasech a krvi, ale není to tím o čem mluví, obětí upírů viděla dost na to, aby jí to nechalo klidnou, ale v tu chvíli si představí svojí sestru a Senderse, svojí malou sestřičku, který by mohl takovým způsobem ublížit. za krkem jí zamrazí, ale trvá to jen chvilka, než zamrká a připomene si, že musí zůstat klidná. nakloní hlavu na stranu, když jí čučí do výstřihu a pak se tak pobaveně usmívá, bezděky zvedne jedno obočí a elegantně pokrčí rameny ve stylu "se svým tělem jsem naprosto spokojená a nemám potřebuje ho vystavovat na potkání"+ Potřebujeme sehnat informace. +rozhodne se, že by se možná mohla pokusit na sebe strhnout víc pozornosti+ Mám sice vlastní zdroj, ale v tomhle případě je nám naprosto k ničemu. Potřebujeme kouzlo, lektvar, klidně i rituál postavený na černý magii. V podstatě mi je jedno co to bude. Chci toho chlapa najít a pak se ho jednou pro vždy zbavit. +pokrčí zlehka rameny a nakloní hlavu mírně na stranu, nepatrně sklopí zrak a pak ho opět zvedne+ Prý jste na to nejlepší. +protáhne trošičku melodicky, ne že by ho chtěla svádět, jde jen o čistou intonaci hlasu, ale těžko říct jestli myslí černou magii nebo něco jiného+

[Jade]

+do hlavy jí neleze, ani to nezkouší, ne že by mu dělalo morální potíže se někomu hrabat v myšlenkách, spíš mu na začátek stačí ji jen znejistět, znervóznět, a oči mu spokojeně zablesknou, když pozná, že se s rudýma vlasama trefil do černýho, na to jí ani myšlenky číst nepotřebuje, stačí základní informace, který si o každým nechá zjistit, než s ním vůbec na schůzku jde, a krom toho o Vickyině domácnosti si udržuje přehled neustále, takže dávno ví i o Chrisově slečně, a když se na něj tak podívá, opře se do křesla a sklouzne po ní pohledem jako by byla nahá a on předem znal výsledek, a pousměje se ve stylu "však by ses svlíkla, kdybych chtěl". na její flirtování mu v hrdle zabublá smích, a jedním koutkem se křivě usměje+ O mých kvalitách nepochybuj, amazonko +protáhne posměšně+ Ale budeš to muset trochu specifikovat. Budeš mi muset přesně říct co chceš, abych to mohl zařídit k tvému plnému uspokojení +nakloní hlavu na stranu a v očích mu poněkud nemravně blýskne+ Chceš rituál krve, co ho uvězní v pasti na jednom místě? Zbraně se stříbrnýma kulkama? Světlomety, který simulují sluneční UV záření? +vypočítává svoje hračky trošku chlubivě, vstane ze židle a během řeči pomalu pokračuje v přecházení pokojem až za ně, takže se buď musí na židli kroutit a otáčet, nebo si ho nechat stát za zády a nevidět na něj+ Kouzlo co spálí jeho kosti zevnitř? Kletbu, která promění každičkou krev, která se dotkne jeho rtů, v prach, dokud pomaličku nechcípne hlady? +navrhuje dál, a jeho hlas se zezadu přibližuje, dokud nezazní těsně u jejího ucha+ Stovky let staré meče ze slitiny vyšlechtěného stříbra, hladového po každičký kapičce upíří krve? +zašeptá tak blízko u ní, až ucítí jeho dech zezadu na krku a jeho vůni smíchanou s hřebíčkovýma cigaretama blizoučko u obličeje+ Ale budeš si muset dát pozor, aby ses nepořezala. +protáhne potichu s podtónem výhružky, jakoby věděl, že v ní a její sestře nějaká ta upíří krev je+ Je totiž neuvěřitelně ostrý. +dodá a napřímí se, v očích mu hrají pobavené jiskry, jako kdyby přesně věděl, že se lekla toho, co by mohl vědět, a pomalu zamíří zpátky na svoje místo, a jak jde kolem nich, zničehonic chytne Vicky za vlasy a prudce za ně zatáhne, divže nepřepadne zezadu z židle, a na chviličku má v očích záblesk vzteku, ale pak se jen pousměje a stáhne jí gumičku z drdolu, a vlasy jí rozprostře po ramenou+ Máš moc vychrtlej obličej, abys mohla nosit vlasy dozadu, miláčku. +poznamená skoro dobromyslně+ Takže co to bude? Co bys chtěla, hm? +upře pohled zpátky na Neferet+ Nebo spíš... co si můžeš dovolit? +nakloní hlavu na stranu a křivě se usměje+