Zašívárna v nejvyšším patře

[Rebecca Altamirano]

+ze Slastí zamíří sem, dá si rychlou sprchu a hned nato si ustele na gauči a okamžitě usne. Když se probudí, je krátce před západem slunce, má ale dost času na další sprchu, důkladnou snídani a nakonec pořádné vyzbrojení. Nakonec zastíracím kouzlem zbraně ukryje, ať v hotelu nebudí příliš pozornosti a přemístí se k hotelu.+

[Rebecca Altamirano]

+od hotelu, kam je přeneslo přenášedlo se hned přemístila do Guns. Naplnil ji pocit, že se opravdu vrátila domů, spokojeně se rozhlédne, hodí tašku s věcmi na gauč a zamíří do koupelny, kde si dá dlouhou sprchu. Když vyjde z oblaku páry, který v koupelně vytvořila, přemýšlí, jakou bohulibou činností oslaví návrat domů. Zrovna myslí na knížku, skleničku Jacka říznutého krví, když jí zazvoní mobil. Zamračí se na něj a odloží ručník, kterým si vytírala vodu z vlasů.+

B: Gabrieli? Co se zase děje? +trochu unaveně to zní i jí samotný+
G: Neboj, žádný zdivočelý démoni. +uklidní ji, pak se ale zarazí+ i když...
B: Co? Sakra vyklop to. O co jde?
G: Zrovna mi volala Syr. +odmlčí se+ Nelíbilo se mi jak zněla. Prý je nemocná. +obava v jeho hlase nejde přeslechnout+
B: Nech mě hádat, řekls jí, aby mi zavolala. +povzdechne si. Žádný hovor od ní samozřejmě neměla+
G: Jo. Nevolala, viď?
B: Jistě že ne. +odfrkne si+ Zajdu za ní, neboj.
G: Díky, dej mi vědět, jak je na tom. Ona mi to neřekne. Nechce mi přidělávat starosti. +nespokojeně a nesouhlasně si odfrkne+
B: Je mi to jasný. Dík žes mi zavolal. Ozvu se ti. +rozloučí se a zavěsí+

Fajn, takže změna plánu. +povzdechne si a místo pohodlných volných, plátěných kalhot si natáhne oblíbené kožené kalhoty, po stranách od vrchu až dolů pospojovaných řetízky a odhalujících její bledou pleť. Tričko si vezme celkem obyčejné černé, s výstřihem do V a krátkými rukávy. Rozhodla se, že už ji nebaví své jizvy na rukou skrývat. Nakonec přidá oblíbené hračky na příslušná místa, Five-seveN dozadu k pasu a jednu dlouhou armádní dýku na stehno. To jí jako výbava pro tuhle chvíli stačí, obuje si glády, hodí přes sebe oblíbenou koženou bundu a po chvilce váhání shrábne ze stolu klíče od Firebirda.+ Vezmem mazlíka na projížďku. +uculí se a sjede výtahem dolů. Sedne do nablýskaného černého auta a když nastartuje a silný motor zapřede, naplní jí hluboké uspokojení. Šlápne na plyn a vyrazí do hotelu+

[Rebecca Altamirano]

+jak slíbila, tak učnila, z gauče jen sebrala tašku se zbraněnmi, kterou si tam odložila, z druhé vyházela oblečení a nahradila ho čistým, přidala notebook a po chvilce váhání z ozdobného stojanu sebrala i svoji zamilovanou katanu a hned na to se přemístí zpátky+

[Rebecca Altamirano]

+objeví se tady, v tom pitomém županu, do kterého ji osobně zabalil a okamžitě ho ze sebe serve a vztekle zařve. Připadá si jako ocejchovaná, s obojkem kolem krku a vodítkem v jeho ruce. Ten pocit je přímo fyzický, až se zachvěje po celém těle. Pak jí dojde další věc...našel ji v jejich bytě, takže je možné, že ji nějak dokáže najít všude a v tuhle chvíli je poprvé ráda, že ve dne nikam nemůže, protože teď ho nechce a nemůže vidět. Už jen když si vybaví, jak tam seděl se jí hrdlo sevře lítostí a má skoro chuť celou tu věc smést prostě ze stolu a uvěřit tomu, co říkal - že se nic nemění. Ale ví, že by lhala sama sobě. Vstane ze země, na kterou klesla ani neví kdy, vyndá si ze skříně oblečení, které si tady nechává a oblékne se. Spodní prádlo, staré, skoro do bíla seprané džíny, černé tílko. Nějakou dobu otupěle sedí na gauči, zírá do prázdna a snaží se s tím nějak vyrovnat a nakonec usoudí, že nejlíp to půjde mezi spoustou cizích lidí a s pořádnou zásobou alkoholu. Rutinně si ze sejfu vezme svůj záložní glock a do kapsy zastrčí náhradní zásobník. O tom, jak moc je rozhozená může svědčit i to, že žádnou jinou zbraň si nevzala. Přehodí si přes sebe koženou bundu a v náhlém vnuknutí se přemístí do hangáru, kde má svoji sbírku rychlých kol. Nasedne do černého challengera, který je přesně to pravé na agresivní jízdu městem, do nějaké hospody, kde má v plánu utopit se v chlastu+

[Rebecca Altamirano]

+po přemístění ke svému autu se jí trochu podlomí kolema, nejspíš ji ztráta krve i množství stříbra v oběhu dalo zabrat víc, než si myslela. Chvilku se opírá o auto, s rukou na střeše. Když se trochu sebere, nastoupí a zamíří zpátky do Guns. Po cestě se zastaví ve Slastech, aby požádala Nathaniela o malou snídani, potřebuje nastartovat hojení a hlavně vyloučení stříbra z krve. Jeho mírně šokovaný výraz, když z ní ucítí tolik její krve spolu s pachem muže a sexu vůbec nekomentuje. Když jí silná a opojná dlačí krev sklouzne hrdlem, úplně cítí, jak se regenerace okamžitě nastartovala. Vděčně se na Natha zadívá, ale ten jen zavrtí hlavou a trochu ustaraně ji sleduje fialkovýma očima, dokud koncová světla jejího auta nezmizí na konci ulice.+

když dorazí do Guns, první co udělá je to, že napíše zprávu Payne, že je v Guns, přespí tam a ráno se vrátí domů. Pak hned zamíří do sprchy a když se poprvé uvidí před vysokým zrcadlem, zůstane trochu v šoku zírat taky. Konečky prstů jemně přejede přes mělké rány na žebrech a pak i na hlouběji vyryté slovo na jejím podbřišku. Vina. Jo, tenhle pocit rozhodně převažoval a má takový dojem, že v následujících dnech a týdnech se to moc nezmění. Představa setkání s V. jí stáhne útroby do poněkud nervózního uzlu a tak se rázně otočí od zrcadla a vstoupí pod proud horké vody. Vymývá si z ran zbytkové stříbro a je vidět jak mocná dlačí krev odvádí svoji práci. Za pár dní na tuhle epizodu nezůstane jediná přepomínka. Jenom ty v její hlavě, které nezmizí nikdy. Nakonec si zaleze do postele a téměř okamžitě usne hlubokým spánkem, podobným spíš komatu+

[Rebecca Altamirano]

+druhý den se probudí až pozdě odpoledne, vyhrabe se z postele a pohled do zrcadla ji ujistí v tom, že hojení nějaký ten den ještě potrvá. Pořád ještě ničeho nelituje, ale poněkud nervózní sevření kolem žaludku, když představí setkání s V. ji přesvědčí, že to nejspíš teprve přijde. Osprchuje se a oblékne si čisté oblečení, to ze včerejška rovnou zlikvidovala. Když už odchod nemůže déle odkládat, s pozvdechem se přímístí domů+

[Rebecca Altamirano]

+Když tak Beccu po návratu sem pozoruje, má čím dál silnější pocit, že tady zůstat nemůžou. A kromě toho, i ona pokaždé cítí ostré bodnutí smutku, když si vybaví nějakou scénu, okamžik...když sledovali film a u toho se ládovali pizzou...když jí učil nabourávat cizí počítače...když pouštěl hrůzu na Dean. Dean...jak se asi má...zatím nesebrala odvahu mu dát vědět, že je ze Států zpátky. Později...teď je potřeba, dostat Beccu odtud.+ Hej, Beccy, co kdybysme šly na chvíli bydlet do Guns? +navrhne a čím víc o tom přemýšlí, tím víc se jí ten nápad líbí. Jo, neutrální prostředí je přesně to, co obě potřebují. Navíc budou moct trénovat, Becca pracovat a snad přijde na nový myšlenky...Čas snad trochu pomůže...+

+koukne trochu překvapeně na Payne, když navrhne přesun do Guns, ale uvědomí si, že to je vážně docela dobrý nápad. Neutrální území. Trochu se usměje a když jí Payne úsměv opětuje, jakoby si až teď všimla, že se změnila. Vyrostlla o pár centimetrů a celkově vyspěla. Je štíhlá, ale není to modelkovská štíhlost, spíš vysportovaná. V drobném dívčím těle se skrývá netušená síla, rychlost a obratnost. A taky skvěle skrývané psychopatické sklony, což už tak skvělé není. Ale sebeovládní a schopnost skrývat temnotu v sobě, vypilovala taky k dokonalosti, což je rozhodně velké plus.+ Tak jo, jdeme. Aspoň máme sbaleno. +pousměje se, zase zvedne svoje věci, Payne pobere své a pak je obě přemístí do soukromého apartmánu na střeše Guns+

[Rebecca Altamirano]

+zabydlí se tady vcelku rychle, je to tady sice menší, než v Dublinu, ale pro ně bohatě stačí. V malé kuchyňce si Payne může i uvařit a spát mají taky kde, takže není co řešit. Druhý den po návratu se vzbudí brzy, v rychlosti posnídá skleničku nulky negativní a nechá na stole vzkaz pro Payne, že je dole v obchodě. Vezme si mobil, klíče od auta a sjede výtahem dolů.+